Povídka

1. díl – Extrémní agresor – 10. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (10/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Z pohledu Gideona:

 

Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To on byl za tím vším. To on unesl a zavraždil tři ženy. Nad Slessmanem měl moc a proto mu pomáhal. Ale hlava této akce byl Vogel. A věděl jsem, že jede Heather zabít. Měl strach, že Slessman ho podrazí nebo my na to přijdeme. Proto jsem nemohl čekat na zásahovou jednotku. Musel jsem jednat. Elle držela se mnou a nic neříkala. Byl jsem rád, protože na řeči nebyl čas. Záchrana Heather byla důležitější.

 

Ještě jsem dal vědět Hotchovi, aby mohl zavolat posily. Vyndal jsem zbraň a šel k loděnici. Elle byla za mnou a taky měla tasenou svou zbraň. Čekali jsme u lodi, ze které se vynořil Vogel i se svázanou a pomlácenou Heather.

„Timothy Vogele, jste zatčen! Pusťte tu ženu a zahoďte zbraň!“ křikl jsem na Vogela. Ten chytil Heather pod krkem a hlaveň zbraně namířil na její pravý spánek.

„Zabiju ji!“ křikl na mě Vogel a dal důraz na svá slova, že to myslí vážně.

„Já ji nezabiju. Kdybych byl tebou, tak bych zbraň zamířil na mě. Tím, že zastřelíte tu ženu, tak tím nic nezískáte.“ Řekl jsem klidně a udělal krok vpřed. Elle naštěstí neviděl, nebo jí ještě nezaregistroval, ale já věděl, že mě jistí.

„Stůjte!“ křikl na mě Vogel, tak jsem se zastavil a dal ruce, tak, aby na ně viděl, ale zbraň jsem i tak měl stále v ruce, ale nemířil jsem s ní na něho.

„Místo ní zastřel mě. No tak, máš mizernou mušku?“ mluvil jsem dál na Vogela a dal zbraň do pouzdra u mého opasku a dal ruce vzhůru. „Jsem padesát stop daleko od tebe. Máš pěkný záběr. Tak mě zastřel.“ Dál jsem ho pobízel, aby zastřelil mě a ne tu ženu.

„Jsem snad hlupák?“ zeptal se křikem Vogel. Stále jsem se díval do očí Vogela. Ostatní jsem ignoroval.

„Podle mě naprostý debil. Vím o tobě všechno, Time. V tělocvičně jsi pětkrát týdně. Řídíš honosné auto, smrdíš po kolínské, a přesto se ti nepostaví. Ani viagra ti nepomáhá. Víš, co mi tohle všechno říká? Že nejsi schopný a vše si kompenzuješ. A není to jen v té hlavě, ale i po té fyzické stránce. Jak vám říkala děvčata na střední škole? Na co přišli, když se dostali do tvých kalhot? Smály se, protože zjistili, že jim nemůžeš nic nabídnout?“ provokoval jsem ho. Chtěl jsem ho dost naštvat, aby se zaměřil na mě a na tu ženu zapomněl.

„Drž hubu!“ křikl na mě Vogel a ztrácel trpělivost. Trefil jsem kladívkem na hlavičku.

„Malý pindík. Velmi malý Vogel? Už to mám. Maličký Timy.“ Řekl jsem Vogelovi a to stačilo. Zazněl výstřel a já padl na zem. Zazněl druhý výstřel. To byla Elle, která Vogela zastřelila.

„Gideone, jste v pořádku?“ zeptala se Elle, když ke mně přiběhla. Já se pravou rukou chytl za levou paži, která mi krvácela. Za pomoci Elle jsem se posadil.

„Běžte za Heather, já budu v pohodě.“ Řekl jsem jí a hlavou poukázal na tu ženu. Elle se chvíli zdráhala, ale pak mě opustila a šla za Heather, které pomohla. Po pár vteřinách jsem se postavil na nohy a byl tu celý tým, zásahová jednotka i záchranka.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 9         Část 11 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 8 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 8 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
předchozí část zde   VI. Přijímat Následně se ale Jiří začal cítit poněkud podlome...
Denisa už měla minimálně deset minut stát před dveřmi ředitele divadla. Zatímco hledala místo k...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
aneb o komunikaci ...
V době pandemie jsem přišel, tak jako většina umělců o práci. Byl jsem zaměstnán, jako herec v ...
předchozí část zde   V. Příběh ne tak úplně obyčejného šílenství Náběh byl poma...
Dovoluji si nabídnout malou ochutnávku z knihy povídek "Alláhovy děti", za chybky se omlou...
Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
Neobyčejný příběh Ať kdokoliv myslí na cokoliv, všechno se splní
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Maminko, v okamžiku narození jsem vnímala jen chlad, strach a konejšivou hebkost Tvého hlasu. Zat...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
K cíli  vede více cest ...
Dovoluji si nabídnout malou ochutnávku z knihy povídek "Alláhovy děti", za chybky se omlou...
Jako každého rána přicházela ta mírně obtloustlá paní na pláž obtěžkána taškou se spoustou...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
Po celý den procházel mrazivými lesy, jejichž vrcholky šlehal mrazivý vítr. Sníh pod stromy byl p...
V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
předchozí část zde   VIII. Markétka Viktor, starší detektiv, kterému před chvílí sko...
Část I.   Nic z toho, co je kolem mého já, mě nebaví. Obestírá mne nuda a já stále p...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
Co si dnes obléknu? Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pra...
předchozí část zde … V noci jsem ale opět nemohl usnout. Mrazivá, tvrdá podlaha mě i přes si...
předchozí část zde II. Stínohra Celý ten dlouhý den byl absolutně prázdný, nudný, plný jedn...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
0