Povídka

Soud

Flowers Roses Leaves Petals Buds  - svetlanabar / Pixabay
Autor: Martina196

Bosá ženská chodidla ztěžka kráčela po trávníku pokrytém ranní rosou. Hlava ženy se pomalu otáčela dokola a její velké modré oči si detailně prohlížely každý kout její milované zahrady. Chtěla si dobře zapamatovat každou květinu, každou sochu a každý sebemenší detail, který v tento okamžik zahlédla. Chtěla si to zapamatovat proto, že dnešní den je možná tím posledním na dlouhou dobu, kdy na své zahradě může trávit čas kvůli své velké chybě.

Jedno hloupé, nepromyšlené rozhodnutí jí může stát to nejcennější, co každý člověk ve svém životě má, a to je svoboda. Poklekla vedle svých nejoblíbenějších rudých růží a se smutkem je hladila očima.

„Proč zrovna rudé růže jsou mé nejoblíbenější,“ ptala se sama sebe, ale odpověď na otázku neznala. Poté si položila prst na trn růže a silou s ním tlačila, dokud se jí na prstu neobjevila kapka krve. Pozorně kapku prohlížela, její tmavou sytou rudou barvu, během čehož začaly po bledé ženské tváři téct slzy.

Žena jménem Nicole nechala slzy téct. Tekly ve velkých proudech, které jí dopadaly do klína. Dál pozorovala rudé růže a přemýšlela o své největší životní chybě.

„Proč jsem se jen nevypořádala se svým smutkem jinak? Proč jsem jen vypila tolik whiskey a sedla za volant,“ znělo Nicole v hlavě. „Proč? Proč? Proč?!“ volala do zahrady, která jí před očima pomalu mizela za slzami.

Poté už nic neviděla, jen tmu.

Viděla sebe za volantem, jak vjíždí do křižovatky z vedlejší silnice a najednou slyší velkou ránu. To byl ten okamžik velké chyby. Ten okamžik, kdy kvůli její hlouposti vyhasl mladý lidský nevinný život.

„Kvůli mně někdo přišel o sestru, přítelkyni, dceru,“ pronesla nahlas a vrátila se zpět do zahrady. „Nejhorší na tom je, mé milé růže, že vím, jaké to je o někoho přijít. Život mého bratra vyhasl také na silnici a jeho chyba to nebyla. Nevěděla jsem, jak se vypořádat se smutkem a vztekem, který mě naprosto ovládl, tak jsem pila whiskey. Hodně whiskey! A pak – vlastně už ani nevím, proč jsem se ocitla za volantem – se to stalo. Jak já přišla o bratra, tak kvůli mně někdo přišel o sestru. Zítra mě čeká soud a kvůli mé velké chybě vás, mé milé růže, už možná nikdy neuvidím,“ řekla Nicol růžím a dál plakala.

 

 

 

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Martina196

Mladá dívka s velkými sny a touhou stát se spisovatelkou.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 2 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 2 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Ve výtahu:   Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor,...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
   Skrytá v kouři cigaret, jsem pozorovala kolemjdoucí, kteří pospíchali sem a tam. Proplétali s...
Dnes se mi zdálo, že jsi umřel, víš? Byl to zvláštní sen, kde jsem byla zmatená a vyděšená. P...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
Vždycky jsem byl plachý a vcelku uzavřený člověk. Místo abych chodil na zábavy, jako moji ostatn...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...
Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
Vždycky jsem byl plachý a vcelku uzavřený člověk. Místo abych chodil na zábavy, jako moji ostatn...
Dovoluji si nabídnout malou ochutnávku z knihy povídek "Alláhovy děti", za chybky se omlou...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
Ve výtahu:   Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor,...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
Náhle se vše roztřáslo. Dosud zahálčivě konejšivý poklid byl přerván zvolna se zesilujícími ...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
V ulici Palm Beach:   V jednom rodinném domě v ulici Palm Beach hrála televize, kde zrovna b...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
   Skrytá v kouři cigaret, jsem pozorovala kolemjdoucí, kteří pospíchali sem a tam. Proplétali s...
0