Povídka

2. díl – Pokušení – 6. kap.
Četba díla zabere cca 6 min.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (16/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Venku:

 

Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projednat vše, co se stalo a co zatím víme. Flaška vody byla skoro vypitá. Neřekla bych, že jsem se nadýchala toho kouře tolik, ale občas mě ještě v tom krku pálilo a voda to jistila.

„Tak dobře. Co vše víme?“ obrátil se na nás Gideon s otázkou. Všichni jsme se na Gideona podívali.

„Máme tu deset tisíc studentů, plus jednoho, kterého fascinuje oheň.“ Ujal se slova jako první Derek.

„Dobře, podívejme se na jeho dětství.“ Souhlasil Gideon a navrhnul, na co se teď u žháře zamyslíme. Chvíli panovalo ticho.

„Jedno ze tří ekvivalentů, jak se stát žhářem je pomočování. Takže náš žhář se musel jako dítě po nocích pomočovat.“ Promluvila jsem trochu chraplavě. Co jsem to dořekla, tak jsem vodu ve flašce vypila do dna a doufala, že už budu mít hlasivky v pohodě. Gideon s přikývnutím hlavy se na mě podíval.

„Chceš ještě přinést vodu?“ zašeptal Hotch, který stál vedle mě.

„Díky, to bude dobré.“ Zavrtěla jsem hlavou, že jeho nabídku odmítám. Nebyla jsem tu jediná, kdo tu vodu bude potřebovat.

„Druhým faktorem je týrání zvířat.“ Dodala Teressa a po očku se podívala na mě a Hotche. Já si jejího pohledu všimla, ale nijak jsem na to nereagovala. Gideon s přikývnutím hlavy se tentokrát otočil na Teressu.

„Dalším faktorem je nepřítomnost otce, nebo otec, který ho neustálé urážel.“ Doplnil nás Reid.

„Taky mohl a stále může mít problémy s opačným pohlavím, obzvlášť co se sexuality týká.“ Podotkla Elle.

„Nízká sebeúcta se začala vyvíjet velmi rychle.“ Pokračoval tentokrát Derek.

„Rozdělováním ohně chce vyvolat strach a paniku. Takže jde o standardní profil žháře.“ Dokončil profil Hotch.

„Vše je jasně dané, ale přesto tu něco nesedí. Náš žhář nepasuje do dvou faktorů. A to je sexuální síla a moc. A to jsou dva motivy, které sériové žháře pohánějí. Takže bez toho nemáme žádný profil.“ Souhlasil Gideon s tím, co jsme řekli, ale jeho verdikt byl jasný. Stále nemáme profil sériového žháře. Nakonec jsme se zase rozdělili, když každý dostal od Gideona úkol.

 

Gideon a Teressa (z pohledu Teressy):

 

Byla jsem tentokrát já, která byla s Gideonem. Měla jsem strach o Jane. Nejen, že se nadýchala toho kouře, ale spíše jak zvládne, protože před odletem mluvila osamotě s Hotchem. Nebyl čas s ní probrat, o co šlo. A i když Jane, nedala nic na sobě znát, věděla jsem, že Hotch jí rozhodil. I když jsem se o Jane bála, věděla jsem, že je dost velký a dobrý profík, takže jsem věděla že to zvládne. Přesto strach tu byl.

„Tess, co tě trápí?“ zeptal se mě Gideon, který mě vytrhl z myšlenek.

„Eh…Mám strach o Jane.“ Jenom jsem řekla. Slíbila jsem, že budu mlčet, ale Gideon hned pozná, kdo lže a kdo ne. A zrovna toto jsem mu říkat nechtěla.

„Neboj, ona to zvládne.“ Řekl Gideon a zrychlil chůzi. Trochu mě překvapil, ale pak jsem se pousmála. Došlo mi, že i když neví co, tak ví, že mezi Jane a Hotchem něco je. Doběhla jsem Gideona. V tom k nám přiběhl student.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 15         Část 17 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Ínemak se mnou nekončí I když se na mě obr zlobil, nenechal mě jen tak být v klidu. Vzal mě znov...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
Ztěžka vydechl. Tohle se mu děje pořád. Vždycky se něco musí podělat, Dave Parnell prostě nemě...
1. Proč je král Moran znuděný? Král Moran přišel za mnou do hradního vězení v Temnovišti, kam...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
Náhle ho probudil nějaký divoký sen, který vmžiku zapomněl. Zrakem přejížděl po svém neuklize...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
Bojka, můj zachránce „Už nechci nikdy zůstat sama v téhle prokleté věži!“... ...Křičela j...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
  Obr a jeho pohled do mých snů... Vyděsilo mě, jak mě tak nečekaně vytrhl ze snu. Byla jse...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Bojka, můj zachránce „Už nechci nikdy zůstat sama v téhle prokleté věži!“... ...Křičela j...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
V zajetí obra Jak to bylo dál s obrem Ínemakem Obr mě ve věži víc hlídal a snažil se zabránit ...
Motýlí dům I přes různé druhy exotických motýlů, měl nejraději své malinké černokřídlé ...
Náhle se vše roztřáslo. Dosud zahálčivě konejšivý poklid byl přerván zvolna se zesilujícími ...
Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):   Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil j...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
Ínemak se mnou nekončí I když se na mě obr zlobil, nenechal mě jen tak být v klidu. Vzal mě znov...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
Každá nečestnost se nevyplácí ...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
0