Povídka

2. díl – Pokušení – 11. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (21/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde. Hotch po chvíli přikývl hlavou.

„Clara Hayes. Studentka chemie.“ Řekl Hotch její jméno. Reid hlavou přikývl, že s ním souhlasí.

„Reide, ty projdi jejími školními záznamy. My se postaráme o bezpečí kampusu. A musíme ji najít.“ Začal rozdávat úkoly Gideon. „Během několika hodin mohla zapálit další oheň.“ Řekl vážněji, což bylo znamení, že nemáme moc času a musíme si pospíšit, aby nedošlo k další tragédii. Všichni jsme přikývli a Derek začal s někým mluvit.

„Dobře, rozumím.“ Řekl Derek a hovor ukončil. Otočil se na nás a my se na něho podívali. „Byt Clary Hayes je mimo kampus.“ Oznámil nám, co zjistil.

„A čím si jistý, že jde o ní?“ zeptala se Elle Reida, kterého sledovala. Reid se na ni podíval.

„Když jsme s ní a jejími spolužáky mluvili, tak jsem si všiml, že otáčí s prstenem, který měla na ruce vždy třikrát. A když odpočítávala přísady, které patří do Molotovova koktejlu, tak počítala na prstech. Je to draslík, síra a normální cukr. Cukr. A ještě jednou do třetice řekla cukr.“ Vysvětlil své poznatky Reid Elle.

„To jo. Pořád to opakovala.“ Souhlasil Hotch s Reidem, že si toho taky všiml a pamatuje si to. Podívala jsem se na Hotche.

„Jakmile začala, nemohla přestat. Je to palilalia. Což je nedobrovolné opakování slov. Howard Hughes to taky tak měl, když se ta jeho porucha zhoršila.“ Dodal nevysvětlenou Reid.

„Clara a její spolužáci pracovali na projektu o gravitaci tří těles.“ Doplnil Hotch Reida, že je tu další bod spojen s trojkou.

„Nikdo tady není.“ Ozvalo se ve vysílačce. Všichni jsme se na sebe podívali.

„To si ze mě děláš legraci.“ Řekl, nebo spíše trochu vyjel Gideon.

„Spíš bych řekl OMG.“ Neodpustil si provokaci Derek.

„Co to je?“ zeptal se Elle, když se na Dereka podívala. Já se podívala na Elle, a v mých očích museli být otazníky, které značili, jak je možné, že nezná tuto zkratku.

„O můj bože.“ Vysvětlil s úsměvem Derek Elle, ale hned mu úsměv z tváře zmizel. Ozvala se nám Garcina.

„V mém hněvu se roznítí oheň a bude hořet v nejnižším pekle.“ Promluvila Garcina a my se podívali na Reida.

„Deuteronomium.“ Řekl hned Reid, kterému došlo, že nevíme, o čem Garcina mluví.

„A opět sestřelil nebeský oheň a všechny je zabil. Dělám to pro Charona.“ Znovu se ozvala podivně Garcina.

„Je to Charon. Jde o řeckou mytologii. Charon znamená převozník mrtvých. A takhle se jmenuje jeden měsíc Pluta.“ Znovu vysvětlil Reid, na kterého jsme se podívali.

„Ztracený ráj. Moloch, příšerný král, který je zasažen lidskou krví svých obětí a slzami rodičů.“ Pokračovala Garcina. Došlo mi, že čte vše, co zjistila, aby nám pomohla pochopit tyto lidi, s touto poruchou.

„Moloch byl démon a sluneční bůh Kanaánců. Aby nedocházelo k jeho hněvu, tak lidé mu za to dávali lidské oběti, takže upalovali své děti zaživa.“ Vysvětlil Reid a já měla co dělat, aby se mi neudělalo zle. Byla to hrozná představa upalovat děti zaživa, jako oběti bohů. Ale dřív tomu tak bylo.

„A jeden šestnáctiletý kluk to přežil. Matka Clary, Ellen Hayes to označila jako zázrak. Moje dcera byla zkoušena Bohem. Zkoušel mé dítě a ona prošla s požehnáním.“ Četla dál Garcina a my si to četli s ní s článkem z novin, který nám poslala.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 20         Část 22 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 7 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 7 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Odpuštění  není o tom ...
aneb o komunikaci ...
Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore h...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
Maminko, v okamžiku narození jsem vnímala jen chlad, strach a konejšivou hebkost Tvého hlasu. Zat...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
předchozí část zde   V. Příběh ne tak úplně obyčejného šílenství Náběh byl poma...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
Načo sú človeku školy, tituly pred a za menom? Aj tak nebude dosť dobrý pre spoločnosť, pre svet....
Bosá ženská chodidla ztěžka kráčela po trávníku pokrytém ranní rosou. Hlava ženy se pomalu o...
Ač stále ještě při síle, přesto již očividný stařík se letmo zamyslel. V jeho věku mu již n...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
Muž ve žluté košili   Romana se usadila na křesle a vyčkávala, kdy přijde Stanislav, znač...
O trpělivosti ... všechno má svůj čas

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
Na jednom pracovním stole, žily kancelářské pomůcky a jiné věci, se kterými jejich majitel, spis...
V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
Každá nečestnost se nevyplácí ...
  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
Vilda: Na sídliště přišlo jaro. Poznáš to podle toho nasládlýho pocitu na jazyku, kterej ti jed...
Vždycky jsem byl plachý a vcelku uzavřený člověk. Místo abych chodil na zábavy, jako moji ostatn...
Nemůžu si pomoci, prostě jsem se bezhlavě zamiloval! Pořád mám před sebou její obrovské hnědé...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
Sally Martinsová byla vysloužilá policistka, která si ve svých sedmdesáti letech užívala důchod....
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
0