Povídka

2. díl – Pokušení – 11. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (21/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde. Hotch po chvíli přikývl hlavou.

„Clara Hayes. Studentka chemie.“ Řekl Hotch její jméno. Reid hlavou přikývl, že s ním souhlasí.

„Reide, ty projdi jejími školními záznamy. My se postaráme o bezpečí kampusu. A musíme ji najít.“ Začal rozdávat úkoly Gideon. „Během několika hodin mohla zapálit další oheň.“ Řekl vážněji, což bylo znamení, že nemáme moc času a musíme si pospíšit, aby nedošlo k další tragédii. Všichni jsme přikývli a Derek začal s někým mluvit.

„Dobře, rozumím.“ Řekl Derek a hovor ukončil. Otočil se na nás a my se na něho podívali. „Byt Clary Hayes je mimo kampus.“ Oznámil nám, co zjistil.

„A čím si jistý, že jde o ní?“ zeptala se Elle Reida, kterého sledovala. Reid se na ni podíval.

„Když jsme s ní a jejími spolužáky mluvili, tak jsem si všiml, že otáčí s prstenem, který měla na ruce vždy třikrát. A když odpočítávala přísady, které patří do Molotovova koktejlu, tak počítala na prstech. Je to draslík, síra a normální cukr. Cukr. A ještě jednou do třetice řekla cukr.“ Vysvětlil své poznatky Reid Elle.

„To jo. Pořád to opakovala.“ Souhlasil Hotch s Reidem, že si toho taky všiml a pamatuje si to. Podívala jsem se na Hotche.

„Jakmile začala, nemohla přestat. Je to palilalia. Což je nedobrovolné opakování slov. Howard Hughes to taky tak měl, když se ta jeho porucha zhoršila.“ Dodal nevysvětlenou Reid.

„Clara a její spolužáci pracovali na projektu o gravitaci tří těles.“ Doplnil Hotch Reida, že je tu další bod spojen s trojkou.

„Nikdo tady není.“ Ozvalo se ve vysílačce. Všichni jsme se na sebe podívali.

„To si ze mě děláš legraci.“ Řekl, nebo spíše trochu vyjel Gideon.

„Spíš bych řekl OMG.“ Neodpustil si provokaci Derek.

„Co to je?“ zeptal se Elle, když se na Dereka podívala. Já se podívala na Elle, a v mých očích museli být otazníky, které značili, jak je možné, že nezná tuto zkratku.

„O můj bože.“ Vysvětlil s úsměvem Derek Elle, ale hned mu úsměv z tváře zmizel. Ozvala se nám Garcina.

„V mém hněvu se roznítí oheň a bude hořet v nejnižším pekle.“ Promluvila Garcina a my se podívali na Reida.

„Deuteronomium.“ Řekl hned Reid, kterému došlo, že nevíme, o čem Garcina mluví.

„A opět sestřelil nebeský oheň a všechny je zabil. Dělám to pro Charona.“ Znovu se ozvala podivně Garcina.

„Je to Charon. Jde o řeckou mytologii. Charon znamená převozník mrtvých. A takhle se jmenuje jeden měsíc Pluta.“ Znovu vysvětlil Reid, na kterého jsme se podívali.

„Ztracený ráj. Moloch, příšerný král, který je zasažen lidskou krví svých obětí a slzami rodičů.“ Pokračovala Garcina. Došlo mi, že čte vše, co zjistila, aby nám pomohla pochopit tyto lidi, s touto poruchou.

„Moloch byl démon a sluneční bůh Kanaánců. Aby nedocházelo k jeho hněvu, tak lidé mu za to dávali lidské oběti, takže upalovali své děti zaživa.“ Vysvětlil Reid a já měla co dělat, aby se mi neudělalo zle. Byla to hrozná představa upalovat děti zaživa, jako oběti bohů. Ale dřív tomu tak bylo.

„A jeden šestnáctiletý kluk to přežil. Matka Clary, Ellen Hayes to označila jako zázrak. Moje dcera byla zkoušena Bohem. Zkoušel mé dítě a ona prošla s požehnáním.“ Četla dál Garcina a my si to četli s ní s článkem z novin, který nám poslala.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 20         Část 22 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 7 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 7 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Zabzučel mi telefon a z displeje na mě blikala ikonka smsky. Rozespale jsem ho odemkl. Zpráva byla od...
předchozí část zde   III. Hostimil Čajovna Hostimil ležela v zapadlé zatuchlé křivolak...
  …neobviňuj mou přirozenost za to, že mě odlišila od ostatních… Epiktétos, Rozpravy ...
(Podle skutečné události, jen lehce přibarveno)   „Tak nezapomeň, vole, dneska v sedm u mě...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
Po celý den procházel mrazivými lesy, jejichž vrcholky šlehal mrazivý vítr. Sníh pod stromy byl p...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
Nepříjemná událost „Kdo to udělal?“ Wer hat es gemacht? Wer hat… V jednom z proudících ve...
V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
předchozí část zde   IX. Probuzení Jako mrknutím oka, sotva se Jiří schoulil na ledovou...
Kde to kruci jsem? Na nic si nepamatuji. Všude je tma. Ruce mám napřažené před sebou a zoufale se s...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
Část I.   Nic z toho, co je kolem mého já, mě nebaví. Obestírá mne nuda a já stále p...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Můj táta byl někdo. Zbožňovala jsem ho. Odmalička byl veselá kopa, osobnost, vůdce. Mělo to i...
Kolik je to dní? Kolik měsíců? A kolik let? Čas běží stále rychleji a rychleji, vzpomínky splý...
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
Ač stále ještě při síle, přesto již očividný stařík se letmo zamyslel. V jeho věku mu již n...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
Sally Martinsová byla vysloužilá policistka, která si ve svých sedmdesáti letech užívala důchod....
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
Osm padesát pět středoevropského času. Chystám se chopit příležitosti, jež se už nikdy nebude ...
Nemůžu si pomoci, prostě jsem se bezhlavě zamiloval! Pořád mám před sebou její obrovské hnědé...
předchozí část zde   VI. Přijímat Následně se ale Jiří začal cítit poněkud podlome...
0