Povídka

Zvonek nad dveřmi
Četba díla zabere cca 12 min.

Zvonek nad dveřmi

Prodávám zrcadla. Ani si už nepamatuju, jak jsem k téhle práci přišel. Dělám to už zatraceně dlouho. Každé ráno si uvařím kávu, sedím za stolem a pozoruju, jak v tom černém nápoji, ze kterého stoupá navoněný dým, mizí bublina po bublině pěna, která se utvořila, když jsem do hrnku nalil horkou vodu. Potom se zvedám, obleču se, protože do té doby vysedávám jen v trenýrkách. Je tomu tak hlavně proto, protože žiju na fakt horkým místě. Jeden by si myslel, že to může být super. Pořád je tu sice vedro, ale ten mořský vzduch, ach ten musí být. Ale já to tady ve skutečnosti nenávidím. Odcházím z domu. Ve výtahu potkám každý všední den domovnici, protože se jde repetitivně vždycky v sedm podívat do schránky. Nemyslím si, že by v ní něco objevila. Chvíli jsem ji dokonce podezříval, že to dělá schválně, aby mě mohla potkat. Jako by v tom výtahu žila, říkal jsem jí onehdy.

„A to nemůžete spát? Víte, mě by to bylo jedno, ale je divné, že má někdo puštěnou muziku až do půlnoci.“

„A je ta muzika nahlas?“ ptám se.

„To ne. To já si jednou tak všimla, když jsem větrala.“

Pomyslel jsem si, že bába o půlnoci taky nespí, takže je její otázka docela zcestná. Hm. Ale na rozdíl ode mě asi nesedí u psacího stolu s rozpitou sklenkou vína a nepíše povídky do soutěží.

Prodávám zrcadla, a tak se doma moc neupravuju. Vždycky to dokonám v práci. Mám kolegu, který se jmenuje nějak francouzsky. Myslím, že třeba Olivier. Je to třicátník stejně jako já. Je pořád pozitivní. Většinou sedí za pultem a vykládá, že byl večer s nějakou ženskou. Popisuje její boky, jaká byla v posteli, co mu vykládala, kde pracuje, a tak vůbec. Myslím si, že kecá. Má velké břicho, tenké nohy, pleš a kroutící se vousy. Jednou jsem o polední pauze viděl, jak mu padají do jídla. Hravě nabíral polívku lžící, ve které plaval vous jako okvětní lístek, načež zmizel v jeho ulhaném chřtánu.

Nejsem moc negativní člověk. To zase vůbec ne. Jen se cítím trochu osamělý. Už dávno jsem přišel o umění seznamovat se, a tak mi nezbývá nic jiného než si občas s Olivierem zajít na pivo. Ale je to vždycky úplně totožné tlachání jako v práci.

Nejhorší na tom, když člověk pracuje v krámu se zrcadly je, že se denně nesčetněkrát vidí. A tak si moc dobře všímám, že stárnu. Ale naučil jsem se nový trik. Sice ho ještě piluju, ale už se mi začíná dařit. Svůj odraz v zrcadle nevnímám. Jako bych byl upír. Vidím v něm jen odraz výlohy, stropu, koberce, dveří, zákazníka.

Jednou jsem takhle seděl za pultem. Olivier měl dovolenou. Říkal něco o tom, že si zajede k moři, ale spíš jsem to přisuzoval k tomu, že odjel k matce poctít ji svou návštěvou a následně ji ožebračit o nějaký ten finanční příspěvek.

No a jak si, tak přemýšlím nad finanční situací mého ctěného kolegy, najednou se otevřely dveře a dovnitř vkročil chlap, který měřil snad dva metry. V odrazech zrcadel jsem uviděl jen torzo, dlouhé černé ruce, ještě delší nohy a krk. Podíval jsem se na něj. Usmíval se od ucha k uchu. Přistoupil rovnou k pultu. Připadal jsem si jako skřítek z nějaké pohádkové říše.

5/5 (1)

O autorovi

Ondřej Bezstarosti

Autor píšící prózu, ve které se zaobírá mnohdy existenčními tématy. Své postavy staví do dilemat, či hran jejich životů.
Psaní se autor věnuje od chvíle, kdy napsal první milostnou báseň holce v osmé třídě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
5/5 (1)

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
5/5 (1)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
V ulici Palm Beach:   V jednom rodinném domě v ulici Palm Beach hrála televize, kde zrovna b...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
předchozí část zde … Hned po této kapitole mi bylo jasné, proč její matka tolik trvá na tom,...
Ztěžka vydechl. Tohle se mu děje pořád. Vždycky se něco musí podělat, Dave Parnell prostě nemě...
Viry  jsou opravdu velmi inteligentní
*V příběhu jsou vloženy obrázky vodních oblud,tak ať se jich někdo moc nevyděsí:-D Nový zajat...
Starej Tom Ferguson bejval pistolník a hochštapler. Po vobčanský válce se však usadil, pověsil kol...
Vždycky jsem byl plachý a vcelku uzavřený člověk. Místo abych chodil na zábavy, jako moji ostatn...
Kolik je to dní? Kolik měsíců? A kolik let? Čas běží stále rychleji a rychleji, vzpomínky splý...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
„Já vím, že je to těžké, ale ty to zvládneš,“ hřejivá slova Asherovy matky podtrhl její zd...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Vždycky jsem byl plachý a vcelku uzavřený člověk. Místo abych chodil na zábavy, jako moji ostatn...
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
  Obr a jeho pohled do mých snů... Vyděsilo mě, jak mě tak nečekaně vytrhl ze snu. Byla jse...
předchozí část zde   IX. Probuzení Jako mrknutím oka, sotva se Jiří schoulil na ledovou...
předchozí část zde … V noci jsem ale opět nemohl usnout. Mrazivá, tvrdá podlaha mě i přes si...
Výkupné za prince Zoltyho... Od té doby, co měl obr Ínemak v zajetí prince Zoltyho, se často zdr...
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...
Dlouholeté finanční potíže, mě dovedly k názoru, že s tím musím něco udělat. Banka neustál...
předchozí část zde … Hned po této kapitole mi bylo jasné, proč její matka tolik trvá na tom,...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
0