Povídka

Z deníčku studentky 1

Autor: Bára Adéla
Toto dílo je (1/2) součást sbírky: 
Z deníčku studentky
  

To se takhle ráno vzbudíte, tedy jste vzbuzení otravným zvoněním budíku, a jen co otevřete oči, víte že něco je špatně. Protože i když otevřete oči, všude kolem je tma. Nejdřív přemýšlíte kdo by vám v noci volal a tak vás vzbudil. Po prohlédnutí mobilu a opětovném zvonění budíku pochopíte, že to opravdu není jen bláznivý kamarád ale před šestou ráno. To nám to hezky začíná, skluz už při vstávání.

A jelikož těžká jsou rána všech co musí vstávat brzy, místo oblékání zimních vrstev oblečení sedíte na pohovce a přemýšlíte nad smyslem života. Po prvních dvou vrstvách přichází fáze improvizace s vlasy. Šamponem ve spreji sice zakryjete to, co jste včera nestihli umýt, ale zároveň vám ve vteřině zšediví část hlavy. Nevadí, culík zachrání všechno. Po čtvrthodině strávené v koupelně už nezbývá moc času, protože autobus na vás čekat nebude, vy na něj ano.

Takže rychlá snídaně, většinou jogurt snězený ve spěchu ve stoje. Ještě naházet svačinu, která je naštěstí připravená od večera v lednici, do správné tašky, v mém případě batohu a překontrolovat učebnice a podobné nezbytné pomůcky pro pobyt v našem (vzdělávacím) ústavu.  Najít peněženku spolu s kartou na autobus se také vyplatí a může se vyrazit. Ještě moment, přiobléknout zbývající dvě vrstvy oblečení, nasoukat se do bot a hurá do zimy.

Teď přichází onen osudný moment. Bydlím blízko zastávky, takže jestli autobus profrčí kolem našich dveří ve chvíli kdy si odemykám, docela obvyklá situace, budu v tom mrazu čekat pět minut na další. Lepší situace nastává když stihnu dojít na zastávku dřív než je přistavěna má modrobílá limuzína se zvláště otužilým řidičem, kterému se nejspíš nechce topit. Když najdu alespoň trochu ucházející místo, samozřejmě už za jízdy, protože času není nazbyt, naskládám se na sedačku s prostorem pro nohy vyráběným asi pro liliputa, na sebe hodím batoh s učením a můžu si spokojeně vydechnout a věnovat se mně tolik libé činnosti, totiž spánku.

☆ Nehodnoceno ☆



    Část 2 >>

O autorovi

Bára Adéla

Jsem začínající pisálek, baví mě čtení i psaní různých žánrů. Budu ráda za veškerou kritiku, která by mě mohla posunout dál v mé tvorbě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

2 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Člen
6 let před

Báro Adélo, je fajn že píšete, jen tak dál. Čte se to hezky. Asi bych tento literární útvar nazval spíš fejetonem než povídkou. A asi bych se snažil o trošičku výraznější pointu na závěr – nějaké poučení, vyústění, nebo nějaký fór, prostě aby to někam směřovalo. Ale jinak se mi to líbilo 🙂

Četba díla zabere cca 2 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 2 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
V ulici Palm Beach:   V jednom rodinném domě v ulici Palm Beach hrála televize, kde zrovna b...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
Sally Martinsová byla vysloužilá policistka, která si ve svých sedmdesáti letech užívala důchod....
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
Ve výtahu:   Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor,...
Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:   Gideon nás přiměl se dívat na...
Denisa už měla minimálně deset minut stát před dveřmi ředitele divadla. Zatímco hledala místo k...
K našemu stolu si přisedne jakýsi vrásčitý ukrajinec s nesmírnou chutí si povídat. Házíme p...
V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
Když jsem byl mladý a rozhodoval se, jestli se stanu policajtem, ještě jsem ale nevěděl, že budu m...
Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):   Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil j...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
Tanečky v lázních   Seděl jsem u snídaně v lázeňské restauraci a doufal, že mi čtrná...
Ve výtahu:   Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor,...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
V ulici Palm Beach:   V jednom rodinném domě v ulici Palm Beach hrála televize, kde zrovna b...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
Postavila vodu na kávu. Kávu nesnášela, její chuť ji nutila šklebit se, a i když se snažila hoř...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
0