Povídka

2. díl – Pokušení – 1. kap.
Četba díla zabere cca 5 min.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (11/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

U Jane doma (z pohledu Jane):

 

Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zírala před sebe. Byla neděla a konečně byl volný víkend. Na volný víkend jsem se těšila, ale kdybych věděla, že když budu doma sama a místo, abych jsem si našla nějakou zábavu, budu sedět na gauči a čumět do blba a mít před sebou, co se stalo nedávno v Seattlu, mezi mnou a Hotchem, tak bych rozhodně brala být v práci a mít případ. Tohle rozhodně ne. Ale naštěstí od té doby mi Hotch už neřekl, nic neudělal. Vše bylo jako dřív. Ale věděla jsem, že se něco změnilo. Nebo spíše mění. A proto jsem se v sobotu rozhodla to probrat se svou nejlepší kamarádkou a kolegyní z práce, Teressou Stokes. Ještě v sobotu večer jsem jí volala a domluvily jsme se, že v neděli odpoledne dorazí na kávu. Ale než Teressa dorazila, byla to pro mě muka.

 

Okolo čtvrté se ozval zvonek, na který jsem čekala a těšila jsem se, až se ozve. Vstala jsem z gauče a šla otevřít. A za dveřmi byla Teressa s úsměvem na rtech.

„Ahojky Tess, díky že si mohla přijít.“ Přivítala jsem jí s úsměvem na rtech a ustoupila stranou, aby se mohla nejen sundat boty, ale taky vejít dovnitř dál.

„Ahoj Jane, znělo to včera dost naléhavě, ale dřív to opravdu nešlo.“ Omlouvala se Tess.

„V pohodě, hlavní je, že jsi mohla. Dáš si kávu?“ zeptala jsem se a pověsila jí bundu na věšák.

„Ráda.“ Odpověděla a šla do obýváku na gauč si sednout a já šla udělat dvě kávy. Pro mě už pátou za dnešek. Že budu mít bezesnou noc, na to jsem nemyslela. Když jsem totiž ve stresu či mě něco trápí, piji jednu kávu za druhou. Když byly kávy hotové, tak jsem je donesla do obýváku a sedla si k Teresse na gauč.

„Nic sladkého nemám ke kávě.“ Omluvila jsem se, když mi došlo, že jsem mohla něco aspoň koupit.

„V pohodě, káva postačí. Ale povídej, co se děje?“ chtěla hned vědět, protože si musela všimnout mého zuboženého výrazu v obličeji.

„Tak jo. Nevím, co mám dělat.“ Řekla jsem s povzdechem a poté jí vylíčila to, co mi řekl Hotch v Seattlu, když jsem s ním čekala, až nám přivedou k výslechu Richarda Slessmana. Pocítila jsem mokro po tvářích. Došlo mi, že jsem se rozbrečela.

„Páni.“ Bylo jediné, co ze sebe dostala. „A od té doby nic?“ zeptala se po chvíli ticha, když nejspíš vše vstřebala.

„Ne. Hovor, smsky ani návštěva nic.“ Přikývla jsem, že od té doby se Hotch neozval ani nic neřekl k tomu, co se stalo.

„Myslíš, že to myslel vážně?“ zeptala se nejistě na můj názor.

„Nevím, ale v tom Seattlu to vypadalo, že to vážně myslí.“ Pokrčila jsem rameny a setřela si slzy. „Nevím, co mám dělat. Když je práce je to v pohodě. To se soustředím na práci, ale jakmile jsem tady doma sama, tak na to musím pořád myslet.“ Vysvětlila jsem, že jediné co pomáhá na to nemyslet je práce.

„Chápu. Zkus na to nemyslet. Třeba si to nakonec rozmyslel a už nic neudělá, neřekne.“ Snažila se mě uklidnit. „Mohu se zeptat?“ zeptala se opatrně.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 10         Část 12 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:   Gideon nás přiměl se dívat na...
Beze stínu Autobus se sunul sluncem prozářenou podzimní ulicí. Venku tančily lístky ve zlatavých ...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
Muž ve žluté košili   Romana se usadila na křesle a vyčkávala, kdy přijde Stanislav, znač...
  Obr a jeho pohled do mých snů... Vyděsilo mě, jak mě tak nečekaně vytrhl ze snu. Byla jse...
Výkupné za prince Zoltyho... Od té doby, co měl obr Ínemak v zajetí prince Zoltyho, se často zdr...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
V době pandemie jsem přišel, tak jako většina umělců o práci. Byl jsem zaměstnán, jako herec v ...
Štěstí z pouti Nikdy jsem nebyl průbojný. Není tedy divu, že jsem po různých životních omy...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
Něco se změnilo... Další příběhy z Temnoviště: Zdálo se, že u obra v temném hradě se s...
Když tyhle filmové pásky chytnou, nedá se to uhasit. Oheň pak zachvátí regál, pak strop, následn...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Setkání s Ohynem Když jsem dorazila ke břehu Černého jezera v Temnovišti,vystoupila jsem z ...
Lord Petr byl velmi rozrušen. Nervózně pobíhal ložnicí a při své obhajobě neustále rozpažoval:...
Pozvání na oslavu Když mě obr Ínemak přivedl do svého temného hradu v Temnovišti, ucítila jsem...
Pavlína a Jakub vstoupili do sálu plného lidí. Na tvářích přítomných bylo vidět neskrývané o...
Clock Retro Glasses A Book  - herbert2512 / Pixabay
Zjistil jsem to až na cestě k autobusu. Navyklým způsobem jsem chtěl stále sklouzávající brýle ...
předchozí část zde … O půlnoci téhož dne jsem se ocitl na městském hřbitově kousek na záp...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
předchozí část zde Natálie Müllerová NEOTVÍRAT! 7. ledna 2001 Už jsou to tři dny, co js...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
Každá nečestnost se nevyplácí ...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
Stín nad Alexem ,,Nechci se s tebou nikdy rozloučit!" vzlykala jsem Alexovi na rameni. Alex mě je...
0