Povídka

2. díl – Pokušení – 1. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (11/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

U Jane doma (z pohledu Jane):

 

Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zírala před sebe. Byla neděla a konečně byl volný víkend. Na volný víkend jsem se těšila, ale kdybych věděla, že když budu doma sama a místo, abych jsem si našla nějakou zábavu, budu sedět na gauči a čumět do blba a mít před sebou, co se stalo nedávno v Seattlu, mezi mnou a Hotchem, tak bych rozhodně brala být v práci a mít případ. Tohle rozhodně ne. Ale naštěstí od té doby mi Hotch už neřekl, nic neudělal. Vše bylo jako dřív. Ale věděla jsem, že se něco změnilo. Nebo spíše mění. A proto jsem se v sobotu rozhodla to probrat se svou nejlepší kamarádkou a kolegyní z práce, Teressou Stokes. Ještě v sobotu večer jsem jí volala a domluvily jsme se, že v neděli odpoledne dorazí na kávu. Ale než Teressa dorazila, byla to pro mě muka.

 

Okolo čtvrté se ozval zvonek, na který jsem čekala a těšila jsem se, až se ozve. Vstala jsem z gauče a šla otevřít. A za dveřmi byla Teressa s úsměvem na rtech.

„Ahojky Tess, díky že si mohla přijít.“ Přivítala jsem jí s úsměvem na rtech a ustoupila stranou, aby se mohla nejen sundat boty, ale taky vejít dovnitř dál.

„Ahoj Jane, znělo to včera dost naléhavě, ale dřív to opravdu nešlo.“ Omlouvala se Tess.

„V pohodě, hlavní je, že jsi mohla. Dáš si kávu?“ zeptala jsem se a pověsila jí bundu na věšák.

„Ráda.“ Odpověděla a šla do obýváku na gauč si sednout a já šla udělat dvě kávy. Pro mě už pátou za dnešek. Že budu mít bezesnou noc, na to jsem nemyslela. Když jsem totiž ve stresu či mě něco trápí, piji jednu kávu za druhou. Když byly kávy hotové, tak jsem je donesla do obýváku a sedla si k Teresse na gauč.

„Nic sladkého nemám ke kávě.“ Omluvila jsem se, když mi došlo, že jsem mohla něco aspoň koupit.

„V pohodě, káva postačí. Ale povídej, co se děje?“ chtěla hned vědět, protože si musela všimnout mého zuboženého výrazu v obličeji.

„Tak jo. Nevím, co mám dělat.“ Řekla jsem s povzdechem a poté jí vylíčila to, co mi řekl Hotch v Seattlu, když jsem s ním čekala, až nám přivedou k výslechu Richarda Slessmana. Pocítila jsem mokro po tvářích. Došlo mi, že jsem se rozbrečela.

„Páni.“ Bylo jediné, co ze sebe dostala. „A od té doby nic?“ zeptala se po chvíli ticha, když nejspíš vše vstřebala.

„Ne. Hovor, smsky ani návštěva nic.“ Přikývla jsem, že od té doby se Hotch neozval ani nic neřekl k tomu, co se stalo.

„Myslíš, že to myslel vážně?“ zeptala se nejistě na můj názor.

„Nevím, ale v tom Seattlu to vypadalo, že to vážně myslí.“ Pokrčila jsem rameny a setřela si slzy. „Nevím, co mám dělat. Když je práce je to v pohodě. To se soustředím na práci, ale jakmile jsem tady doma sama, tak na to musím pořád myslet.“ Vysvětlila jsem, že jediné co pomáhá na to nemyslet je práce.

„Chápu. Zkus na to nemyslet. Třeba si to nakonec rozmyslel a už nic neudělá, neřekne.“ Snažila se mě uklidnit. „Mohu se zeptat?“ zeptala se opatrně.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 10         Část 12 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 5 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 5 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
Tři životy Život samotný je obrovský dar, který jen tak nepoletuje ve vzduchu ...
Po celý den procházel mrazivými lesy, jejichž vrcholky šlehal mrazivý vítr. Sníh pod stromy byl p...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Probudila jsem se do nového rána. Slunce vrhalo do místnosti rudé odlesky, jako by ho překryly obrov...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Láska. Co to vlastně je? Pojem, který nedokázali přesně definovat největší mozky historie, nejv...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...
O trpělivosti ... všechno má svůj čas
Pavlína a Jakub vstoupili do sálu plného lidí. Na tvářích přítomných bylo vidět neskrývané o...
Dovoluji si nabídnout malou ochutnávku z knihy povídek "Alláhovy děti", za chybky se omlou...
Můj táta byl někdo. Zbožňovala jsem ho. Odmalička byl veselá kopa, osobnost, vůdce. Mělo to i...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
Jsem černý svědomí tohohle města, jeho duše, kterou nikdy nemělo. Jsem fantom, personifikace jeho ...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
Slečna Zdeňka Kosáčková bydlela v Praze na Kampě, odtud chodila do Dívčí školy proživotní - t...
Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
O trpělivosti ... všechno má svůj čas
Pavlína a Jakub vstoupili do sálu plného lidí. Na tvářích přítomných bylo vidět neskrývané o...
Dvě slova ... použijte důležitá slova včas ...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
Probudila jsem se do nového rána. Slunce vrhalo do místnosti rudé odlesky, jako by ho překryly obrov...
Když se schyluje k nejhoršímu, probouzím lidi z jejich snů. Jsou nás miliardy. Každý z nás má z...
předchozí část zde Natálie Müllerová NEOTVÍRAT! 7. ledna 2001 Už jsou to tři dny, co js...
0