Povídka

2. díl – Pokušení – 1. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (11/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

U Jane doma (z pohledu Jane):

 

Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zírala před sebe. Byla neděla a konečně byl volný víkend. Na volný víkend jsem se těšila, ale kdybych věděla, že když budu doma sama a místo, abych jsem si našla nějakou zábavu, budu sedět na gauči a čumět do blba a mít před sebou, co se stalo nedávno v Seattlu, mezi mnou a Hotchem, tak bych rozhodně brala být v práci a mít případ. Tohle rozhodně ne. Ale naštěstí od té doby mi Hotch už neřekl, nic neudělal. Vše bylo jako dřív. Ale věděla jsem, že se něco změnilo. Nebo spíše mění. A proto jsem se v sobotu rozhodla to probrat se svou nejlepší kamarádkou a kolegyní z práce, Teressou Stokes. Ještě v sobotu večer jsem jí volala a domluvily jsme se, že v neděli odpoledne dorazí na kávu. Ale než Teressa dorazila, byla to pro mě muka.

 

Okolo čtvrté se ozval zvonek, na který jsem čekala a těšila jsem se, až se ozve. Vstala jsem z gauče a šla otevřít. A za dveřmi byla Teressa s úsměvem na rtech.

„Ahojky Tess, díky že si mohla přijít.“ Přivítala jsem jí s úsměvem na rtech a ustoupila stranou, aby se mohla nejen sundat boty, ale taky vejít dovnitř dál.

„Ahoj Jane, znělo to včera dost naléhavě, ale dřív to opravdu nešlo.“ Omlouvala se Tess.

„V pohodě, hlavní je, že jsi mohla. Dáš si kávu?“ zeptala jsem se a pověsila jí bundu na věšák.

„Ráda.“ Odpověděla a šla do obýváku na gauč si sednout a já šla udělat dvě kávy. Pro mě už pátou za dnešek. Že budu mít bezesnou noc, na to jsem nemyslela. Když jsem totiž ve stresu či mě něco trápí, piji jednu kávu za druhou. Když byly kávy hotové, tak jsem je donesla do obýváku a sedla si k Teresse na gauč.

„Nic sladkého nemám ke kávě.“ Omluvila jsem se, když mi došlo, že jsem mohla něco aspoň koupit.

„V pohodě, káva postačí. Ale povídej, co se děje?“ chtěla hned vědět, protože si musela všimnout mého zuboženého výrazu v obličeji.

„Tak jo. Nevím, co mám dělat.“ Řekla jsem s povzdechem a poté jí vylíčila to, co mi řekl Hotch v Seattlu, když jsem s ním čekala, až nám přivedou k výslechu Richarda Slessmana. Pocítila jsem mokro po tvářích. Došlo mi, že jsem se rozbrečela.

„Páni.“ Bylo jediné, co ze sebe dostala. „A od té doby nic?“ zeptala se po chvíli ticha, když nejspíš vše vstřebala.

„Ne. Hovor, smsky ani návštěva nic.“ Přikývla jsem, že od té doby se Hotch neozval ani nic neřekl k tomu, co se stalo.

„Myslíš, že to myslel vážně?“ zeptala se nejistě na můj názor.

„Nevím, ale v tom Seattlu to vypadalo, že to vážně myslí.“ Pokrčila jsem rameny a setřela si slzy. „Nevím, co mám dělat. Když je práce je to v pohodě. To se soustředím na práci, ale jakmile jsem tady doma sama, tak na to musím pořád myslet.“ Vysvětlila jsem, že jediné co pomáhá na to nemyslet je práce.

„Chápu. Zkus na to nemyslet. Třeba si to nakonec rozmyslel a už nic neudělá, neřekne.“ Snažila se mě uklidnit. „Mohu se zeptat?“ zeptala se opatrně.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 10         Část 12 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 5 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 5 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Dovoluji si nabídnout malou ochutnávku z knihy povídek "Alláhovy děti", za chybky se omlou...
Maminko, v okamžiku narození jsem vnímala jen chlad, strach a konejšivou hebkost Tvého hlasu. Zat...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...
předchozí část zde … Dlouhou dobu mi nic z toho nedávalo absolutně pražádný smysl. Nesouhlasil...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
Když se schyluje k nejhoršímu, probouzím lidi z jejich snů. Jsou nás miliardy. Každý z nás má z...
(Podle skutečné události, jen lehce přibarveno)   „Tak nezapomeň, vole, dneska v sedm u mě...
Sedím. Sám bez sebe. Kolem mě vnímám vše rozmazaně jako v mlze. Tuším jen, že se okolo pohybuj...
Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore h...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Dítě se dalo do pláče. Dítě. Ještě nemluvně. O to pronikavější ten křik byl. Již pár okam...
Tohle nebylo ráno jako každé jiné. Sluneční paprsky pronikající skrze mezírky ve svěšených ž...
Psal se rok 2009, slunce již pomalu přestávalo hřát a žluté, oranžové a červené listí se z po...
Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
V době pandemie jsem přišel, tak jako většina umělců o práci. Byl jsem zaměstnán, jako herec v ...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
Dovoluji si nabídnout malou ochutnávku z knihy povídek "Alláhovy děti", za chybky se omlou...
předchozí část zde   III. Hostimil Čajovna Hostimil ležela v zapadlé zatuchlé křivolak...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
Náhle ho probudil nějaký divoký sen, který vmžiku zapomněl. Zrakem přejížděl po svém neuklize...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
předchozí část zde   VI. Přijímat Následně se ale Jiří začal cítit poněkud podlome...
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
Tanečky v lázních   Seděl jsem u snídaně v lázeňské restauraci a doufal, že mi čtrná...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
0