Povídka

2. díl – Pokušení – 13. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (23/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):

 

S Hotchem jsem šla po schodech z patra do patra a hledali jsme Claru. Šli jsme mlčky, ale co podnikají ostatní jsme věděli, protože Hotch měl vysílačku, kterou měl zapnutou, takže vše co Reid říkal jsme slyšeli. I jak varoval Gideona, že Clara racionálně nemyslí, že vyjednávání s ní nemá cenu. Když jsme se blížili do třetího patra, zaslechli jsme hlasy. Zastavili jsme se a podívali se na sebe. Hlavou jsme přikývli a oba tasili ze svých pouzder naše zbraně a šli potichu, dokud jsme nezahlédli Claru.

„Bezpečnost si je jistá, že vyklidila všechny prostory v budově. Stráž si je jistá, že všechny chodby jsou čisté a výtahy mimo provoz.“ Ujišťoval Derekův hlas ve vysílačce.

„Vydrž.“ Řekl Hotch do vysílačky, protože jsme viděli, jak Clara drží v ruce zapalovač.

„Claro, jdi pro klíč.“ Ozval se zevnitř výtahu mužský hlas. Musel patřit nějakému studentovi.

„Claro, polož to!“ křikl Hotch na Claru, která se na nás podívala. S Hotchem jsme stáli vedle sebe a se zbraní v ruce mířili na Claru.

„Zaměřte se na ni.“ Řekla jsem do vysílačky, abychom o Claře věděli co nejvíc informací.

„Hledám.“ Znejistěl Reidův hlas ve vysílačce. „Mám to.“ Zvolal o něco veseleji. „Jde o její poslední semestr.“ Řekl, že Clara je v posledním semestru této univerzity.

„To je ten stresor.“ Zašeptala jsem a Hotch aniž by se na mě podíval, hlavou přikývl, že souhlasí.

„Co ještě víš?“ zeptal se Hotch do vysílačky Reida. Nejen Hotch, ale i já se stále soustředila na Claru.

„Byla výzkumnicí ve vědecké laboratoři.“ Pokračoval Reid v předávání informací o Claře, které zjistil. „Ale budovu vědecké laboratoře vyklidili. Je ve třetím patře a bude se tam dělat rekonstrukce.“ Dokončil Reid a mně i Hotchovi to dávalo smysl.

„Jsme na cestě.“ Ozval se ve vysílačce Gideonův hlas. Dost mě překvapilo, když Gideon řekl jsme.

„Musím to udělat.“ Promluvila Clara, ale na mě ani na Hotche se nepodívala.

„Víš, že to není racionální, Claro.“ Promluvil na Claru znovu Hotch.

„Tys asi Reida neposlouchal.“ Zabručela jsem si pod vousy a doufala, že jsem to řekla tak, že Hotch mě slyšel. Ale ten nereagoval a stále se soustředil na Claru. I já.

„Snažil se mi to říct. Bůh si mě vybral, abych prošla jeho zkouškou. A teď si vybral je. Pokud to neudělám, stane se něco hrozného.“ Dál mluvila Clara, aniž by se na nás podívala.

„Co se stane, Claro? Povodeň? Zemětřesení? Víš, že to není racionální.“ Dál se to snažil Hotch Claře rozmluvit. Sakra, ten neposlouchá. Tohle nikam nevede. Nechci být pesimista, ale tohle nemusí dobře skončit. Pomyslela jsem si, ale dál jsem se soustředila na Claru a kdykoliv Hotchovi pomoci. Ale byla jsem rozhodnutá toto Hotchovi vytmavit.

„Vím. Vím. Vím.“ Řekla třikrát Clara, ale na nás se stále nepodívala.

„Tak vzdoru.“ Dál na ni mluvil Hotch a dělal vše, co se dalo, aby jí rozmluvil, aby zapálila výtah, kde byli uvízlí studenti.

„Claro?“ ozval se z výtahu hlas daného studenta.

„Claro, poslouchej mě.“ Nenechal se rozhodit Hotch a chtěl získat Clařinu pozornost. „Claro, nedělej to.“ Dodal po chvíli, když stále Clara na nás nepodívala.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 22         Část 24 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 8 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 8 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

předchozí část zde … Hned po této kapitole mi bylo jasné, proč její matka tolik trvá na tom,...
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
Na jednom pracovním stole, žily kancelářské pomůcky a jiné věci, se kterými jejich majitel, spis...
předchozí část zde … Vzbudil jsem se na podlaze někdy kolem osmé ráno, celý rozbolavělý, se...
Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
Neustále hledím na kurzor, problikávající na bílé stránce. Ta zář mě oslňuje, jako bych hled...
Vždycky jsem byl plachý a vcelku uzavřený člověk. Místo abych chodil na zábavy, jako moji ostatn...
V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
předchozí část zde   VI. Přijímat Následně se ale Jiří začal cítit poněkud podlome...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
Ač stále ještě při síle, přesto již očividný stařík se letmo zamyslel. V jeho věku mu již n...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Když jsem byl mladý a rozhodoval se, jestli se stanu policajtem, ještě jsem ale nevěděl, že budu m...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
DENÍK Výpověď Viktora Wolframa o podivných událostech obklopujících případ zesnulé Natálie M...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
Ve výtahu:   Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor,...
K cíli  vede více cest ...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
Viry  jsou opravdu velmi inteligentní
Když se schyluje k nejhoršímu, probouzím lidi z jejich snů. Jsou nás miliardy. Každý z nás má z...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):   Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil j...
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
Dnes je osmnáctý prosinec roku 1978, den narození našeho milovaného vůdce, soudruha Stalina. K tét...
Štěstí z pouti Nikdy jsem nebyl průbojný. Není tedy divu, že jsem po různých životních omy...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
0