Povídka

2. díl – Pokušení – 13. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (23/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):

 

S Hotchem jsem šla po schodech z patra do patra a hledali jsme Claru. Šli jsme mlčky, ale co podnikají ostatní jsme věděli, protože Hotch měl vysílačku, kterou měl zapnutou, takže vše co Reid říkal jsme slyšeli. I jak varoval Gideona, že Clara racionálně nemyslí, že vyjednávání s ní nemá cenu. Když jsme se blížili do třetího patra, zaslechli jsme hlasy. Zastavili jsme se a podívali se na sebe. Hlavou jsme přikývli a oba tasili ze svých pouzder naše zbraně a šli potichu, dokud jsme nezahlédli Claru.

„Bezpečnost si je jistá, že vyklidila všechny prostory v budově. Stráž si je jistá, že všechny chodby jsou čisté a výtahy mimo provoz.“ Ujišťoval Derekův hlas ve vysílačce.

„Vydrž.“ Řekl Hotch do vysílačky, protože jsme viděli, jak Clara drží v ruce zapalovač.

„Claro, jdi pro klíč.“ Ozval se zevnitř výtahu mužský hlas. Musel patřit nějakému studentovi.

„Claro, polož to!“ křikl Hotch na Claru, která se na nás podívala. S Hotchem jsme stáli vedle sebe a se zbraní v ruce mířili na Claru.

„Zaměřte se na ni.“ Řekla jsem do vysílačky, abychom o Claře věděli co nejvíc informací.

„Hledám.“ Znejistěl Reidův hlas ve vysílačce. „Mám to.“ Zvolal o něco veseleji. „Jde o její poslední semestr.“ Řekl, že Clara je v posledním semestru této univerzity.

„To je ten stresor.“ Zašeptala jsem a Hotch aniž by se na mě podíval, hlavou přikývl, že souhlasí.

„Co ještě víš?“ zeptal se Hotch do vysílačky Reida. Nejen Hotch, ale i já se stále soustředila na Claru.

„Byla výzkumnicí ve vědecké laboratoři.“ Pokračoval Reid v předávání informací o Claře, které zjistil. „Ale budovu vědecké laboratoře vyklidili. Je ve třetím patře a bude se tam dělat rekonstrukce.“ Dokončil Reid a mně i Hotchovi to dávalo smysl.

„Jsme na cestě.“ Ozval se ve vysílačce Gideonův hlas. Dost mě překvapilo, když Gideon řekl jsme.

„Musím to udělat.“ Promluvila Clara, ale na mě ani na Hotche se nepodívala.

„Víš, že to není racionální, Claro.“ Promluvil na Claru znovu Hotch.

„Tys asi Reida neposlouchal.“ Zabručela jsem si pod vousy a doufala, že jsem to řekla tak, že Hotch mě slyšel. Ale ten nereagoval a stále se soustředil na Claru. I já.

„Snažil se mi to říct. Bůh si mě vybral, abych prošla jeho zkouškou. A teď si vybral je. Pokud to neudělám, stane se něco hrozného.“ Dál mluvila Clara, aniž by se na nás podívala.

„Co se stane, Claro? Povodeň? Zemětřesení? Víš, že to není racionální.“ Dál se to snažil Hotch Claře rozmluvit. Sakra, ten neposlouchá. Tohle nikam nevede. Nechci být pesimista, ale tohle nemusí dobře skončit. Pomyslela jsem si, ale dál jsem se soustředila na Claru a kdykoliv Hotchovi pomoci. Ale byla jsem rozhodnutá toto Hotchovi vytmavit.

„Vím. Vím. Vím.“ Řekla třikrát Clara, ale na nás se stále nepodívala.

„Tak vzdoru.“ Dál na ni mluvil Hotch a dělal vše, co se dalo, aby jí rozmluvil, aby zapálila výtah, kde byli uvízlí studenti.

„Claro?“ ozval se z výtahu hlas daného studenta.

„Claro, poslouchej mě.“ Nenechal se rozhodit Hotch a chtěl získat Clařinu pozornost. „Claro, nedělej to.“ Dodal po chvíli, když stále Clara na nás nepodívala.

☆ Nehodnoceno ☆



Předchozí / následující díl:<< 22. 2. díl – Pokušení – 12. kap.    ●    24. 3. díl – Znovu se nesplést – 1. kap. >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 8 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Četba díla zabere cca 8 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla

Ze stejného soudku

Muž ve žluté košili   Romana se usadila na křesle a vyčkávala, kdy přijde Stanislav, znač...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...
Když se schyluje k nejhoršímu, probouzím lidi z jejich snů. Jsou nás miliardy. Každý z nás má z...
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
předchozí část zde   III. Hostimil Čajovna Hostimil ležela v zapadlé zatuchlé křivolak...
Sci-fi příběh pro nejlepšího tátu na světě. Napsal Ephe. V propastné hlubině nekonečného v...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
Zabzučel mi telefon a z displeje na mě blikala ikonka smsky. Rozespale jsem ho odemkl. Zpráva byla od...
Kec mi lačni „Juj, ta ja mi ci hutorila, že kebi ši ňebul pažravi, jak tvoja mac, mohol ši buc t...
Jsem černý svědomí tohohle města, jeho duše, kterou nikdy nemělo. Jsem fantom, personifikace jeho ...

Výběr žánru/díla

Ze stejného soudku

Nemůžu si pomoci, prostě jsem se bezhlavě zamiloval! Pořád mám před sebou její obrovské hnědé...
předchozí část zde   VIII. Markétka Viktor, starší detektiv, kterému před chvílí sko...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
Vilda: Na sídliště přišlo jaro. Poznáš to podle toho nasládlýho pocitu na jazyku, kterej ti jed...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore h...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
předchozí část zde … Vzbudil jsem se na podlaze někdy kolem osmé ráno, celý rozbolavělý, se...
Dvě slova ... použijte důležitá slova včas ...
Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
0