Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):
S Hotchem jsem šla po schodech z patra do patra a hledali jsme Claru. Šli jsme mlčky, ale co podnikají ostatní jsme věděli, protože Hotch měl vysílačku, kterou měl zapnutou, takže vše co Reid říkal jsme slyšeli. I jak varoval Gideona, že Clara racionálně nemyslí, že vyjednávání s ní nemá cenu. Když jsme se blížili do třetího patra, zaslechli jsme hlasy. Zastavili jsme se a podívali se na sebe. Hlavou jsme přikývli a oba tasili ze svých pouzder naše zbraně a šli potichu, dokud jsme nezahlédli Claru.
„Bezpečnost si je jistá, že vyklidila všechny prostory v budově. Stráž si je jistá, že všechny chodby jsou čisté a výtahy mimo provoz.“ Ujišťoval Derekův hlas ve vysílačce.
„Vydrž.“ Řekl Hotch do vysílačky, protože jsme viděli, jak Clara drží v ruce zapalovač.
„Claro, jdi pro klíč.“ Ozval se zevnitř výtahu mužský hlas. Musel patřit nějakému studentovi.
„Claro, polož to!“ křikl Hotch na Claru, která se na nás podívala. S Hotchem jsme stáli vedle sebe a se zbraní v ruce mířili na Claru.
„Zaměřte se na ni.“ Řekla jsem do vysílačky, abychom o Claře věděli co nejvíc informací.
„Hledám.“ Znejistěl Reidův hlas ve vysílačce. „Mám to.“ Zvolal o něco veseleji. „Jde o její poslední semestr.“ Řekl, že Clara je v posledním semestru této univerzity.
„To je ten stresor.“ Zašeptala jsem a Hotch aniž by se na mě podíval, hlavou přikývl, že souhlasí.
„Co ještě víš?“ zeptal se Hotch do vysílačky Reida. Nejen Hotch, ale i já se stále soustředila na Claru.
„Byla výzkumnicí ve vědecké laboratoři.“ Pokračoval Reid v předávání informací o Claře, které zjistil. „Ale budovu vědecké laboratoře vyklidili. Je ve třetím patře a bude se tam dělat rekonstrukce.“ Dokončil Reid a mně i Hotchovi to dávalo smysl.
„Jsme na cestě.“ Ozval se ve vysílačce Gideonův hlas. Dost mě překvapilo, když Gideon řekl jsme.
„Musím to udělat.“ Promluvila Clara, ale na mě ani na Hotche se nepodívala.
„Víš, že to není racionální, Claro.“ Promluvil na Claru znovu Hotch.
„Tys asi Reida neposlouchal.“ Zabručela jsem si pod vousy a doufala, že jsem to řekla tak, že Hotch mě slyšel. Ale ten nereagoval a stále se soustředil na Claru. I já.
„Snažil se mi to říct. Bůh si mě vybral, abych prošla jeho zkouškou. A teď si vybral je. Pokud to neudělám, stane se něco hrozného.“ Dál mluvila Clara, aniž by se na nás podívala.
„Co se stane, Claro? Povodeň? Zemětřesení? Víš, že to není racionální.“ Dál se to snažil Hotch Claře rozmluvit. Sakra, ten neposlouchá. Tohle nikam nevede. Nechci být pesimista, ale tohle nemusí dobře skončit. Pomyslela jsem si, ale dál jsem se soustředila na Claru a kdykoliv Hotchovi pomoci. Ale byla jsem rozhodnutá toto Hotchovi vytmavit.
„Vím. Vím. Vím.“ Řekla třikrát Clara, ale na nás se stále nepodívala.
„Tak vzdoru.“ Dál na ni mluvil Hotch a dělal vše, co se dalo, aby jí rozmluvil, aby zapálila výtah, kde byli uvízlí studenti.
„Claro?“ ozval se z výtahu hlas daného studenta.
„Claro, poslouchej mě.“ Nenechal se rozhodit Hotch a chtěl získat Clařinu pozornost. „Claro, nedělej to.“ Dodal po chvíli, když stále Clara na nás nepodívala.
Hlasité předčítání
