Povídka

1. díl – Extrémní agresor – 4. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (4/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu už bylo. Jako například Hotch a Derek. Chyběla Teressa a Reid. Oba byli už v letadle, tak jsem si taky hned nastoupila poté, co jsem dala do kabinky na kufry, svou tašku. Poté jsem si sedla k okýnku naproti Derekovi. Vedle Dereka seděl Hotch.

„Ahojky.“ Pozdravila jsem oba s úsměvem na tváři. Oba si museli všimnout, že mám velkou radost.

„Ahoj Jane.“ Pozdravil mě s mírným úsměvem Hotch.

„Ahoj, tak rande se ruší co?“ pozdravil mě s rýpavou poznámkou Derek.

„Jo, ale asi se tomu rande na slepo nevyhnu. Jakmile Tess najde další akci, tak mě tam zase překecá.“ Povzdychla jsem si, ale usmívala jsem se.

„Ahoj lidi.“ Ozval se udýchaný hlas. Hotch s Derekem zvedli zrak k osobě a já se otočila, abych viděla, kdo přišel. Byla to Teressa a netvářila se moc nadšeně.

„Ahojky Tess, mrzí mě, že to dneska nevyšlo.“ Pozdravila jsem jí s úsměvem. Ona věděla, že se mi na to rande nechtělo, přesto jsem si z toho dělala srandu.

„Neboj, tomu se nevyhneš.“ Ušklíbla se na mě a sedla si vedle mě. „Kde je Reid?“ zeptala se a dala najevo překvapení, protože většinou Reid tu býval mezi prvními.

„Hned tu bude. Jel pro Gideona. Volal mi ředitel, že ho máme vzít sebou s tím, že na něho máme dohlédnout, jestli na to má se k nám vrátit.“ Vysvětlil nám ve zkratce Hotch. Hned nám došlo, že pro Gideona poslal Reida. Mně se rozzářily oči štěstím.

„Vážně?“ dostala ze sebe Teressa štěstím ze sebe, že úplně zapomněla, že rande bylo zrušeno.

„Ano, ale neříkejte mu, že na něho dohlídneme.“ Upozornil nás Hotch, i když i jemu došlo, stejně jako nám, že Gideonovi to dojde, že bude pod dohledem. Všichni jsme přikývli na souhlas. Strašně jsem se těšila. Gideon totiž byl můj a Teressy na akademii náš profesor. Hodně mi pomohl. Obzvlášť v době, když zjistil, že se rozvádím a ten rozvod jsem nenesla moc dobře. A Gideon mi v té době hodně pomohl. Nikdy jsem to ještě nikomu neřekla, ani Tess, ani mému bratrovi Dannymu, který tedy s námi nepracuje, ale je v New Yorku, tak ani Gideonovi samotnému. Ale Jason Gideon je něco pro mě jako můj táta. Mám svého tátu, ale jako bych žádného neměla. A Gideon je pro mě takový ten pravý táta. A myslím, že takhle to nemám jenom já, ale Reid určitě taky.

„Ahoj.“ Ozval se hlas a všichni jsme se tam podívali. Byl tam nejen Reid, ale i Gideon. Teressa a já jsme se postavily a s Gideonem jsme se přivítali v objetí.

„Ahojky Gideone, moc si mi chyběl.“ Zašeptala jsem mu do ucha, když jsem se s ním objímala. Poté jsme si všichni sedli na svá místa. No, já si přesedla a sedla si na pohovku, takže mé místo obsadil Reid a Gideon si sedl místo Teressy.

„Koukám, že se k nám vracíš. Vítej.“ Řekl s úsměvem Derek Gideonovi. Gideon se na Dereka usmál a podíval se na Hotche.

„Tak Hotchi, co se děje?“ zeptal se Gideon a všichni jsme se na Hotche podívali a čekali, o jaký případ jde.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 3         Část 5 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 9 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 9 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Jsem černý svědomí tohohle města, jeho duše, kterou nikdy nemělo. Jsem fantom, personifikace jeho ...
Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
   Skrytá v kouři cigaret, jsem pozorovala kolemjdoucí, kteří pospíchali sem a tam. Proplétali s...
předchozí část zde   IX. Probuzení Jako mrknutím oka, sotva se Jiří schoulil na ledovou...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
předchozí část zde … V noci jsem ale opět nemohl usnout. Mrazivá, tvrdá podlaha mě i přes si...
Muž ve žluté košili   Romana se usadila na křesle a vyčkávala, kdy přijde Stanislav, znač...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
předchozí část zde   VIII. Markétka Viktor, starší detektiv, kterému před chvílí sko...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Když se schyluje k nejhoršímu, probouzím lidi z jejich snů. Jsou nás miliardy. Každý z nás má z...
Část I.   Nic z toho, co je kolem mého já, mě nebaví. Obestírá mne nuda a já stále p...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
předchozí část zde … Myslím, že tehdy jsem také začal mít problémy se spaním. Druhý den r...
Když jsem byl mladý a rozhodoval se, jestli se stanu policajtem, ještě jsem ale nevěděl, že budu m...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Pravá láska je  jako pohádka ...
„Viděls někdy něco takovýho?“ zeptal se konečně dychtivě Vilda. Prvotní strach a překvapení...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
Tohle nebylo ráno jako každé jiné. Sluneční paprsky pronikající skrze mezírky ve svěšených ž...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:   Gideon nás přiměl se dívat na...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
0