Povídka

1. díl – Extrémní agresor – 4. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (4/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu už bylo. Jako například Hotch a Derek. Chyběla Teressa a Reid. Oba byli už v letadle, tak jsem si taky hned nastoupila poté, co jsem dala do kabinky na kufry, svou tašku. Poté jsem si sedla k okýnku naproti Derekovi. Vedle Dereka seděl Hotch.

„Ahojky.“ Pozdravila jsem oba s úsměvem na tváři. Oba si museli všimnout, že mám velkou radost.

„Ahoj Jane.“ Pozdravil mě s mírným úsměvem Hotch.

„Ahoj, tak rande se ruší co?“ pozdravil mě s rýpavou poznámkou Derek.

„Jo, ale asi se tomu rande na slepo nevyhnu. Jakmile Tess najde další akci, tak mě tam zase překecá.“ Povzdychla jsem si, ale usmívala jsem se.

„Ahoj lidi.“ Ozval se udýchaný hlas. Hotch s Derekem zvedli zrak k osobě a já se otočila, abych viděla, kdo přišel. Byla to Teressa a netvářila se moc nadšeně.

„Ahojky Tess, mrzí mě, že to dneska nevyšlo.“ Pozdravila jsem jí s úsměvem. Ona věděla, že se mi na to rande nechtělo, přesto jsem si z toho dělala srandu.

„Neboj, tomu se nevyhneš.“ Ušklíbla se na mě a sedla si vedle mě. „Kde je Reid?“ zeptala se a dala najevo překvapení, protože většinou Reid tu býval mezi prvními.

„Hned tu bude. Jel pro Gideona. Volal mi ředitel, že ho máme vzít sebou s tím, že na něho máme dohlédnout, jestli na to má se k nám vrátit.“ Vysvětlil nám ve zkratce Hotch. Hned nám došlo, že pro Gideona poslal Reida. Mně se rozzářily oči štěstím.

„Vážně?“ dostala ze sebe Teressa štěstím ze sebe, že úplně zapomněla, že rande bylo zrušeno.

„Ano, ale neříkejte mu, že na něho dohlídneme.“ Upozornil nás Hotch, i když i jemu došlo, stejně jako nám, že Gideonovi to dojde, že bude pod dohledem. Všichni jsme přikývli na souhlas. Strašně jsem se těšila. Gideon totiž byl můj a Teressy na akademii náš profesor. Hodně mi pomohl. Obzvlášť v době, když zjistil, že se rozvádím a ten rozvod jsem nenesla moc dobře. A Gideon mi v té době hodně pomohl. Nikdy jsem to ještě nikomu neřekla, ani Tess, ani mému bratrovi Dannymu, který tedy s námi nepracuje, ale je v New Yorku, tak ani Gideonovi samotnému. Ale Jason Gideon je něco pro mě jako můj táta. Mám svého tátu, ale jako bych žádného neměla. A Gideon je pro mě takový ten pravý táta. A myslím, že takhle to nemám jenom já, ale Reid určitě taky.

„Ahoj.“ Ozval se hlas a všichni jsme se tam podívali. Byl tam nejen Reid, ale i Gideon. Teressa a já jsme se postavily a s Gideonem jsme se přivítali v objetí.

„Ahojky Gideone, moc si mi chyběl.“ Zašeptala jsem mu do ucha, když jsem se s ním objímala. Poté jsme si všichni sedli na svá místa. No, já si přesedla a sedla si na pohovku, takže mé místo obsadil Reid a Gideon si sedl místo Teressy.

„Koukám, že se k nám vracíš. Vítej.“ Řekl s úsměvem Derek Gideonovi. Gideon se na Dereka usmál a podíval se na Hotche.

„Tak Hotchi, co se děje?“ zeptal se Gideon a všichni jsme se na Hotche podívali a čekali, o jaký případ jde.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 3         Část 5 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 9 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 9 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Kec mi lačni „Juj, ta ja mi ci hutorila, že kebi ši ňebul pažravi, jak tvoja mac, mohol ši buc t...
(Podle skutečné události, jen lehce přibarveno)   „Tak nezapomeň, vole, dneska v sedm u mě...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
Koťátko „Na mlynářově plotě viselo chcíplý kotě. Kdo první promluví, ten to kot...
Kolik je to dní? Kolik měsíců? A kolik let? Čas běží stále rychleji a rychleji, vzpomínky splý...
Ve výtahu:   Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor,...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
RICHARD SLESSMAN   Z pohledu Jane:   Nakonec jsem zůstala s Hotchem v naší provizorn...
V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
Pan Bělounek seděl za stolem a byl nešťastný. Oči schované za velkými brýlemi upíral směrem ke...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Láska. Co to vlastně je? Pojem, který nedokázali přesně definovat největší mozky historie, nejv...
předchozí část zde   V. Příběh ne tak úplně obyčejného šílenství Náběh byl poma...
(Podle skutečné události, jen lehce přibarveno)   „Tak nezapomeň, vole, dneska v sedm u mě...
Tohle nebylo ráno jako každé jiné. Sluneční paprsky pronikající skrze mezírky ve svěšených ž...
Ztěžka vydechl. Tohle se mu děje pořád. Vždycky se něco musí podělat, Dave Parnell prostě nemě...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
Vždycky jsem byl plachý a vcelku uzavřený člověk. Místo abych chodil na zábavy, jako moji ostatn...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
Dítě se dalo do pláče. Dítě. Ještě nemluvně. O to pronikavější ten křik byl. Již pár okam...
Odpuštění  není o tom ...
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...
0