Povídka

Deník (VI)

předchozí část zde

 

„Tak už mi věříte?“ pronesla tiše paní Müllerová, která najednou stála přímo za mými zády. Ano, lekl jsem se a snažil to na sobě nadat znát. Do pokoje vstoupila velice potichoučku, kradmo jako duch. Dveře nevydaly jedinou hlásku. Udělalo se mi trochu na zvracení.

„P-p-pardon…“ vykoktal jsem ze sebe a rozpačitě vstal, „už budu muset jít… Nemám s sebou žádné vybavení. Je potřeba projít všechny její knížky… Prohledat pokoj… Optat se sousedů… Taky sesbírat otisky z parapetu.“ Lhal jsem, všechno to udělali už předchozí vyšetřovatelé. Nic nenašli.

„Myslím, že byste měl raději zůstat tady…“

Měla pravdu, venku se mezitím rozpoutalo hotové peklo. Pustili jsme si rádio, kde hlásili rychlost větru přes sto čtyřicet kilometrů v hodině – velice blízko orkánu. Spolu s vichrem se na ulice valily tuny a tuny sněhu. Veškerá doprava zkolabovala. Teplota stále klesala už pod mínus dvacet stupňů. Jít teď ven by se rovnalo sebevraždě.

Dal jsem si další kávu a zavolal do kanceláře, že už se dneska vzhledem k situaci nestihnu dostavit. Pochopitelně.

Popíjel jsem kafe a znovu a znovu pročítal Natáliin deník, až jsem těch pár stránek znal už téměř nazpaměť. Slova, která volila, styl, kterým psala, TO, co viděla – Přišlo mi, jako bych tam byl s ní. Jako bych byl jí. Ale co se stalo v ten osudný večer? Opravdu to byly jenom sny?

Stihl jsem ještě pročíst pár jejích knížek a prohledat dívčin pokoj. Opravdu nic jsem nenašel. A jestli tam někdy byla nějaká stopa, paní Müllerová už ji musela sklidit, když v pokoji po zesnulé uklízela.

Už se připozdívalo, bylo asi kolem sedmé večer, ale venku už dávno nastala noc. Vítr však stále nepolevoval a teploty pořád klesaly. Ulice teď už byly zcela neprůchodné. Paní Müllerová naštěstí byla té lásky, že mi dovolila přespat. Nabídla mi dívčin pokoj a manželovo staré pyžamo – vše jsem sice ochotně přijal, ale samozřejmě jsem šel spát jen ve svém spodním prádle a v pokoji jsem si ustlal na podlaze u nohou postele. Z pomyšlení, že bych spal v posteli, kde ležela mrtvá dívčina, ještě k tomu v šatech jejího mrtvého otce, se mi dělalo jaksi nevolno.

Zatáhl jsem závěs a ke spánku se uložil někdy kolem deváté, po tom, co jsme povečeřeli nějaké párky, co nám paní Müllerová ohřála.

O případu jsme ten den už nemluvili.

pokračování zde

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

martin novák

čas od času
si člověk řekne "?"
čas od času
o tom i napíše...

www.casodcasu.cz

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 3 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 3 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
předchozí část zde … Paní Müllerová mě přivítala v slzách. Vypadala hrozně, jak se asi d...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
RICHARD SLESSMAN   Z pohledu Jane:   Nakonec jsem zůstala s Hotchem v naší provizorn...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
předchozí část zde   III. Hostimil Čajovna Hostimil ležela v zapadlé zatuchlé křivolak...
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:   Gideon nás přiměl se dívat na...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
předchozí část zde … O půlnoci téhož dne jsem se ocitl na městském hřbitově kousek na záp...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
předchozí část zde … Vzbudil jsem se na podlaze někdy kolem osmé ráno, celý rozbolavělý, se...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
Když jsem byl mladý a rozhodoval se, jestli se stanu policajtem, ještě jsem ale nevěděl, že budu m...
předchozí část zde   VI. Přijímat Následně se ale Jiří začal cítit poněkud podlome...
předchozí část zde … O půlnoci téhož dne jsem se ocitl na městském hřbitově kousek na záp...
Když se schyluje k nejhoršímu, probouzím lidi z jejich snů. Jsou nás miliardy. Každý z nás má z...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
předchozí část zde … Hned po této kapitole mi bylo jasné, proč její matka tolik trvá na tom,...
Dovoluji si nabídnout malou ochutnávku z knihy povídek "Alláhovy děti", za chybky se omlou...
předchozí část zde Natálie Müllerová NEOTVÍRAT! 7. ledna 2001 Už jsou to tři dny, co js...
Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore h...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
0