Povídka

Deník (VIII)
Četba díla zabere cca 3 min.

předchozí část zde

Vzbudil jsem se na podlaze někdy kolem osmé ráno, celý rozbolavělý, se zaschlou pěnou na bradě. Za okny už lehce svítalo. Obloha se vyjasnila. Vítr ustál.

Celé to zjevení bylo pryč.

Rychle a nadlouho jsem zapomenul na realističnost toho, co se onen večer stalo. Jako bych se probudil z noční můry, ve které jste ale naprosto přesvědčeni, že je skutečná.

Ve spěchu jsem se oblékl, zběžně po sobě uklidil a vyrazil z bytu a z toho prokletého domu rovnou do kanceláře. Paní Müllerová ještě spala. Natáliin deník jsem ji nechal na stolku v kuchyni, společně s poděkováním a se vzkazem, že se brzy ozvu ohledně průběhu vyšetřování. Opět jsem lhal, neměl jsem tehdy žádné vodítko, žádnou stopu, nebo cokoli, co by nasvědčovalo tomu, že by Natálie byla zavražděna – Trpěla přeludy a strachem, který její slabé nemocné srdce zkrátka nedokázalo unést. Takové tehdy bylo moje přesvědčení. A v jistém slova smyslu je to stále pravda.

Tehdy jsem totiž ještě netušil, že i Strach může být vrahem.

V kanceláři už čekala dvojitá halda papírů k prošetření. Práce minimálně na deset hrnků kafe. Vzhledem ke včerejšímu orkánu se hodně rabovalo a spousta sousedovic stromů popadala na nesprávné pozemky. Všechno to šlo mimo mě. Stále jsem musel myslet jen na ten včerejšek, na nebohou paní Müllerovou, která čeká, až se její dceři dostane spravedlnosti, na nebouhou Natálku, která umřela, když viděla… Co? A viděla vůbec něco? Co jsem vlastně viděl já?

Přesunul jsem se do archivů, abych našel kopii výpisu z původního vyšetřování. Něco mi přeci muselo uniknout. Proč by mi to jinak tolik hlodalo mysl?

Hledání mi zabralo poměrně dlouhou dobu. Někdo musel spis špatně uložit, protože jsem jej nalezl až pod deset let starým datem, 2001. Na složce stálo: Natálie Müllerová – UZAVŘENO. Vzal jsem si zaprášené složky zpátky ke stolu a začal listovat dokumenty. Naštěstí i přes absenci důkazů si tehdejší vyšetřovatelé dali poměrně záležet a byli dosti důkladní. Kromě kompletního skenu jejího deníku zde byla i úplná matčina výpověď (o nic více vypovídající, než to málo, co mi včera sama řekla), rozbory testů otisků prstů i pitevny (vše negativní) a také několik fotek – fotek z místa činu toho dne, kdy Natálie byla nalezena mrtvá.

A u té jedné fotky se mi zastavil dech.

Celý pokoj tam vypadá naprosto stejně, jak si jej pamatuji: Špinavé parkety, holé šedé stěny s popraskanou omítkou, u stropu promáčené, polootevřené, nevybalené krabice, malý stolek s křivou stoličkou, na něm lampička a pár knížek o psychologii spolu s Kafkovými povídkami, zavřené okno s roztaženým závěsem, za ním jen neprůhledná šeď.

A uprostřed toho všeho jen jednoduchá postel. A na ní leží mrtvá Natálie, v pyžamu, na zádech, se zcela odkrytou pokrývkou a roztaženýma nohama. A ústa má napůl rozevřená, jakoby zkřivená do počínajícího výkřiku. Je mrtvá, zemřela ve spánku… Ale její oči!

Její oči jsou otevřené!

pokračování zde

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

martin novák

čas od času
si člověk řekne "?"
čas od času
o tom i napíše...

www.casodcasu.cz

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Po celý den procházel mrazivými lesy, jejichž vrcholky šlehal mrazivý vítr. Sníh pod stromy byl p...
Ínemak se mnou nekončí I když se na mě obr zlobil, nenechal mě jen tak být v klidu. Vzal mě znov...
Zvonek nad dveřmi Prodávám zrcadla. Ani si už nepamatuju, jak jsem k téhle práci přišel. Děl...
Nikův pláč Další příběhy přátel z domu prokletých duší a co tentokrát prozradí stín s mi...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
„Viděls někdy něco takovýho?“ zeptal se konečně dychtivě Vilda. Prvotní strach a překvapení...
Když jsem byl mladý a rozhodoval se, jestli se stanu policajtem, ještě jsem ale nevěděl, že budu m...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
Setkání s Ohynem Když jsem dorazila ke břehu Černého jezera v Temnovišti,vystoupila jsem z ...
  …neobviňuj mou přirozenost za to, že mě odlišila od ostatních… Epiktétos, Rozpravy ...
V dalším příběhu ze snů jsem byla znovu v tom domě,ale tentokrát jsem nikoho nevyděsila,procház...
person holding stainless steel knife
Můr pokračování. To je ale nádherné ráno. Slunko krásně svítí a hřeje. Jako o život. Fouká...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Útěk do neznáma a co tomu předcházelo Sny který se mi zdály od té doby, co v nich byl Bojka byl...
Duch a jeho příběh,jak to bylo dál? Když duch zjistil, že jeho ztracená sestra se stala objetí z...
Může duch vyprávět svůj příběh? Proč by nemohl, když má komu? Ale, co když ho nikdo neusly...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
  …neobviňuj mou přirozenost za to, že mě odlišila od ostatních… Epiktétos, Rozpravy ...
Setkání s Ohynem Když jsem dorazila ke břehu Černého jezera v Temnovišti,vystoupila jsem z ...
  Bylo mi přes třicet a všehovšudy jsem neměla nic. Nemyslím si, že úplně nic, jasně, mě...
Spojeni stínem minulosti Další sny mě znovu a znovu vracely do minulosti toho domu. Ani na chvíli ...
Nikův pláč Další příběhy přátel z domu prokletých duší a co tentokrát prozradí stín s mi...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
,Rogas’ Když jsme s Alexem zaspali u krbu v jejich chatě,měla jsem pak moc děsivý sen ze ...
předchozí část zde … Myslím, že tehdy jsem také začal mít problémy se spaním. Druhý den r...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
Zvonek nad dveřmi Prodávám zrcadla. Ani si už nepamatuju, jak jsem k téhle práci přišel. Děl...
0