Povídka

Houba

Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnějším v celé řade ledových paneláků prorostlých systémem nikdy nefungujícího ústředního topení. Marie tím trpěla o to více, že trpěly její květiny. Přestože zimovaly, nastalý tepelný šok byl pro ně nesnesitelný. Když se Marie po měsíci léčení vrátila domů, našla je všechny mrtvé. Až na jednu.

Houba vesele bujela. Obsadila spáry mezi okny a odtud se pomalu nastěhovávala do hnijících květináčů.

Alespoň něco.

Marie mrtvé ostatky vyházela a bujaré fialově houbě udělala pohodlí. Přesně takové, jaké si přála. Už do týdne se houba rozpučela. Ovládla pokoj se všemi jeho stěnami a svým fosforeskujícím pylem si podmanila Mariiny smysly.

„Je nádherná,“ vyprávěla nám o houbě šílená Marie, „ve tmě svítí a hřeje. Už nepotřebuji topení. Už nepotřebuji nikoho.“

Marie zemřela sama. A to za přinejmenším prapodivuhodných okolností.

Když se jednou vrátila domů, zjistila, že jí houba opustila. Zanechala za sebou jen holé bílé stěny, zbytky pizzy od večeře a pár jejich společných fotek.

Marii propadl běs, vyběhla k oknu, vyrazila okenice a rozječela se na celé sídliště: „Copak jsem ti toho nedala dost?! Copak jsem ti toho nedala dost?!…“

Všichni jsme to slyšeli. Názory sousedů se ale liší v tom, co následovalo.

Marie z oken vypadla, zaječela, rozpleskla se na chodník a na místě zemřela. Nikoli následkem pádu, ale dlouhodobým podchlazením.

Vyskočila? Pravděpodobně. Někdo ale mluví o zvláštním fialovém stínu, o houbovité postavě, která jí z okna vystrčila.

Mrtvá je mrtvá, ale novému obyvateli pokoje se daří dobře. Udržuje v něm konstantní teplotu pod bodem mrazu a o šílené Marii vždycky mluví jenom v dobrém.

Neptáme se a čekáme, co se stane s příchodem jara.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

martin novák

čas od času
si člověk řekne "?"
čas od času
o tom i napíše...

www.casodcasu.cz

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 2 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 2 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
předchozí část zde … Vzbudil jsem se na podlaze někdy kolem osmé ráno, celý rozbolavělý, se...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
Pavlína a Jakub vstoupili do sálu plného lidí. Na tvářích přítomných bylo vidět neskrývané o...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
V době pandemie jsem přišel, tak jako většina umělců o práci. Byl jsem zaměstnán, jako herec v ...
předchozí část zde   … „Tak už mi věříte?“ pronesla tiše paní Müllerová, kter...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
Tamhle svítí sjezdovka! Znala jsem ho už od školy. Tehdy to bylo takové hubené bidlo, krátké vla...
Když jsem byl mladý a rozhodoval se, jestli se stanu policajtem, ještě jsem ale nevěděl, že budu m...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

předchozí část zde II. Stínohra Celý ten dlouhý den byl absolutně prázdný, nudný, plný jedn...
„Viděls někdy něco takovýho?“ zeptal se konečně dychtivě Vilda. Prvotní strach a překvapení...
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...
K našemu stolu si přisedne jakýsi vrásčitý ukrajinec s nesmírnou chutí si povídat. Házíme p...
(Podle skutečné události, jen lehce přibarveno)   „Tak nezapomeň, vole, dneska v sedm u mě...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
Jemný vánek rozechvíval cípy jejích blankytných vílích křidélek. Dudlinka měla naspěch, letě...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
Láska. Co to vlastně je? Pojem, který nedokázali přesně definovat největší mozky historie, nejv...
Zabzučel mi telefon a z displeje na mě blikala ikonka smsky. Rozespale jsem ho odemkl. Zpráva byla od...
předchozí část zde   VIII. Markétka Viktor, starší detektiv, kterému před chvílí sko...
Odpuštění  není o tom ...
Jsem černý svědomí tohohle města, jeho duše, kterou nikdy nemělo. Jsem fantom, personifikace jeho ...
0