Povídka

Deník (VII)

předchozí část zde

V noci jsem ale opět nemohl usnout. Mrazivá, tvrdá podlaha mě i přes silnou vrstvu peřin pode mnou tlačila do kostí. V nose mě dráždil nepříjemný štiplavých puch připomínající kouř, vyvěrající ze zdí tohoto starého domu a do okenní tabule neustále bušil vzdouvající se vichr.

A jak jsem naslouchal tomu rytmickému bušení, najednou se mi zdálo, že za ním opět slyším onen stejný nenápadný šramot. Šramot, který mi nedovolil usnout už předchozí večer. Šramot, který pronásledoval i Natálii…

Rychle jsem tehdy zaplašil tyto myšlenky snaže se při tom sám sebe přesvědčit, že nepříjemné okolnosti celého toho dne mi teď akorát už začínají lézt na mozek. Hruď mi ale opět sevřela úzkost doprovázená oním zvláštním, neurčitým strachem. Strachem, který mi říkal, že se musím podívat ven, ale zároveň mě od toho úpěnlivě odrazoval.

A pak jsem to uslyšel!

„Pusť mě dovnitř. Pusť mě dovnitř. Pusť mě dovnitř…“

Pusť mě dovnitř! Ono nenápadné šramocení se najednou tak čiře a zřetelně prolínalo do tohohle odpudivého křepčení. Křepčení tak skřípavého, že se mi prodíralo skrze ušní bubínky hluboko do škvír mozkových zákoutí.

A ten pohled! Já ho cítil. Opravdu jsem ho cítil. Cítil jsem ho na pokožce. Plazil se po mě. Ohmatával mě. Zarýval se mi bulvami do všech možný záhybů. Jako bych ležel nahý, připoutaný na operačním stole, skenovaný tisíci očima hladovějících po mojí duši!

Nemohl jsem to vydržet. Vstal jsem a bezhlavě vyběhl směrem k oknu. Aniž bych si dal čas na rozmyšlenou, škubl jsem závěsem. A…

A pak jsem omdlel.

Poslední co si z toho večera pamatuji, je to holé, vypelichané, slizké, pokřivené tělo nalepené na okenní římse. Bledé jako měsíc. Odpudivé jako pavouk. Trčelo tam ve vzduchoprázdnu, jako přítomné z jiného světa. A pak ty oči! Zelené zařící bulvy přišpendlené na znetvořené tváři – Civěl hluboko do mého vlastního nitra. Do vlastního Vědomí.

A i přes absenci jakékoli sebemenší podobnosti jsem v tom pohledu zcela jasně a zřetelně cítil umučený pohled Natálie Müllerové.

pokračování zde

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

martin novák

čas od času
si člověk řekne "?"
čas od času
o tom i napíše...

www.casodcasu.cz

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 2 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 2 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
Tohle nebylo ráno jako každé jiné. Sluneční paprsky pronikající skrze mezírky ve svěšených ž...
předchozí část zde   IX. Probuzení Jako mrknutím oka, sotva se Jiří schoulil na ledovou...
předchozí část zde … O půlnoci téhož dne jsem se ocitl na městském hřbitově kousek na záp...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Sally Martinsová byla vysloužilá policistka, která si ve svých sedmdesáti letech užívala důchod....
Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
RICHARD SLESSMAN   Z pohledu Jane:   Nakonec jsem zůstala s Hotchem v naší provizorn...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
  …neobviňuj mou přirozenost za to, že mě odlišila od ostatních… Epiktétos, Rozpravy ...
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):   Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil j...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

předchozí část zde … Myslím, že tehdy jsem také začal mít problémy se spaním. Druhý den r...
Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):   Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil j...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
předchozí část zde   IV. Droga Jiří čekal, až se jej na To kultista konečně zeptá. ...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
Po celý den procházel mrazivými lesy, jejichž vrcholky šlehal mrazivý vítr. Sníh pod stromy byl p...
předchozí část zde … Dlouhou dobu mi nic z toho nedávalo absolutně pražádný smysl. Nesouhlasil...
předchozí část zde … Vzbudil jsem se na podlaze někdy kolem osmé ráno, celý rozbolavělý, se...
předchozí část zde   VII. Vylučovat Pokoj potemněl. Skřek a nářky utichli. Utichl i sm...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
V ulici Palm Beach:   V jednom rodinném domě v ulici Palm Beach hrála televize, kde zrovna b...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
Když jsem byl mladý a rozhodoval se, jestli se stanu policajtem, ještě jsem ale nevěděl, že budu m...
0