Hrozba vodních oblud

DramaFantasyHororNapětíSmutek

Četba díla zabere cca 9 min.

*V příběhu jsou vloženy obrázky vodních oblud,tak ať se jich někdo moc nevyděsí:-D

Nový zajatec obra Ínemaka.

Když mě obr přivedl zpět do svého hradu v Temnovišti, tvářil se pořád hrozivě. Pokýval na mě:„Musím ti něco ukázat,“ řekl, když mě vedl skrz temné chodby. Všimla jsem si,že hrad byl opravený – věž stála pevně na svém místě a i hradní vězení,bylo celé obnovené a vylepšené,obr promluvil hlubokým vrčivým hlasem:

„Chci, abys viděla mého nového zajatce,“ pak mě šťouchl a trochu změnil pohled.

Možná tě k němu zavřu,když mě zas naštveš,co?”

Dodal s úsměvem,ale mě to moc k smíchu nepřipadlo.Když mě dovedl do hradního vězení a přišli jsme ke kleci,kde obr dal uvěznit vodního krále Zoltyga,vyděsila jsem se ho!

Byl to tak strašný tlusťoch, že se do klece sotva vešel, měl holou, tučnou varhánkovou hlavu, oči mu byly sotva vidět, rozbitý krvavý nos a pod nosem dlouhé kníry i vousy. Jeho celé tělo bylo oteklé a slizké, měl tučné ruce, do kterých se mu zařezaly okovy, velký špinavý pupek a pod tím koženou krátkou sukni. Na nohách měl navléknuté vysoké boty, které mu určitě nešly jen tak snadno zout. Seděl ve vodě opřený o mříže,měl tam asi po kolena vody a když se tam se mnou obr objevil, aby mi ukázal opravené vězení a nového zajatce, ten za mřížemi na obra spustil:

„Obře Darkkingu! Slyšíš? Chci, abys mě vyslyšel! Můj bratr to tak nenechá! Je mnohem horší než já, přijde si sem pro mě! Měl bys vědět, že ti má co nabídnout za mou svobodu a přijmout to! Jinak ví, kde jsou tvé slabiny a radím ti, dobře ti radím, abys ho nepodcenil a přijal ho! Bylo to od tebe nečekané, když ses rozhodl pomoct tomu nadutci Normanovi! Co ti za to nabídl? Snad ne tu jeho odpornou dceru?“

Obr na něho zahučel: „Sklapni, Zoltygu, pokud vím, vaše obludná rodina nemá nic, o co bych stál, snad jedině že byste mě bavili, jak se mezi sebou vraždíte. Budu o tom přemýšlet! Zatím tu odpočívej, než ti přijdu dořezat to tvoje tučné tělo!“

Zašklebil se obr a podíval se na mě, zeptal se: „Chceš vidět jeho utrpení?“

Zhrozeně jsem odpověděla: „Ani náhodou!“

Obr nestačil dál nic říct, od brány se ozvalo troubení, tak mě vzal s sebou k bráně, abych byla svědkem jeho rozhovoru s další obludnou rodinou od toho tam dole ve vězení.

Vodní obludy za bránou Temnoviště…

Vypadali všichni k nerozeznání stejně děsivě,při pohledu na ně,mě strachy rozbolelo břicho! Nabízeli obrovi za toho tučňáka ve vězení pro obra jen směšnou odměnu, obr se na ně naštval,zařval:,,Kliďte se a už se nevracejte, nebo vás do jednoho sejmu! Nemám zas až tak velké vězení, abych vás tam všechny vecpal!”

Tím to obr považoval za vyřízené, pokývl na mě: „Doufám, že už tě nikdy nenapadne mi někam utíkat, určitě bys nechtěla, aby tě chytli tihle, co?“