Povídka

Nevěra 03 Rada od poradkyně
Četba díla zabere cca 4 min.

Autor: JaneyTrafy
Toto dílo je (3/4) součást sbírky: 
Nevěra
  

Poté, co se za Anetou zavřely dveře, tak poradkyně se podívala na klienta a on na ni. Usmívali se. Jejich úsměv na tváři prozrazoval, že nejde o poradkyni a klienta, ale o Ivetu a Michala. Iveta zavedla Michala do šatny, která byla vzadu za ní, kde spolu měli sex. Táhli to spolu už takhle od začátku, co je začala tato rodina navštěvovat. Občas tito dva se sešli mimo kancelář, ale to opravdu jen vzácně. Když se udělali, ještě se vrátili k židlím, promluvit si.

„Chci, aby si podal žádost o rozvod.“ Řekla Iveta s úsměvem na rtech.

„Na to zapomeň! Já se rozvádět nebudu!“ nekřičel, jenom zvýšil hlas. Chtěla protestovat, ale on ji skočil do řeči. „Chystám si z ní udělat otroka a zplodit s ní mnoho dětí!“ řekl důrazně. Ivetě spadla dolů čelist.

„A-ale, říkal si, ž-že svého syna nenávidíš. A-ani ji.“ Soukala ze sebe.

„To ano, ale rozvod nikdy!“ souhlasil s ní, přesto rozvod odmítl.

„D-dobře. Přiveď mi tu hysterku.“ Řekla klidněji. Michal se postavil, usmál se, ale z jeho ledových očí čišela hrůza. Až se toho zalekla.

 

Než přišel Michal, tak jsem uklidnila Martina. Sice popotahoval, ale už nebrečel.

„Máš tam jít!“ řekl mi Michal nevrle, když vyšel. Podívala jsem se na něho nenávistným pohledem a vstoupila dovnitř. U sekretářky panoval klid. Sekretářka po Michalovi pokukovala. Ale ne pro jeho krásu.

 

„Posaďte se paní Tamašková. Nemohu vám říct, co jsem říkala vašemu manželovi, protože s vámi chci mluvit o něčem jiném.“ Hned mě poradkyně varovala.

„Dobře.“ Přikývla jsem na souhlas.

„Sice tohle bych vám radit neměla. Měla bych dělat maximum, aby se vaše manželství zachránila, ale je mi jasné že se stále hádáte. Má to velký dopad na vašeho syna. Radím vám rozvod. Ale pokud stojíte o záchranu manželství, zamyslím se a zkusím vám ještě víc pomoci, než doteď.“ Navrhla mi.

„S tím rozvodem souhlasím. Dokonce jsem už podala papíry o rozvod, ale tento víkend jedeme pod stany a já nevím, jestli mám jet nebo ne.“ Souhlasila jsem s ní, a zeptala se na radu, jestli mám na tu dovolenou taky jet.

„Jen jeďte. Udělejte to pro malého. Jeďte naposledy jako rodina. O rozvodu nic neříkejte.“ Poradila mi. Přikývla jsem na souhlas. Poté mě propustila a šel dovnitř s ní si promluvit i Martin

 

Je pravda, že jeden z rodičů by tam měl být, ale poradkyně nám řekla, že jestli budeme souhlasit, nejen my, ale i Martin, že s ním bude mluvit osamotě. Martin tomu tak chtěl a od té doby k ní chodí sám. Já a Michal jsme mlčeli. Drželi jsme minuty ticha. Bylo jenom slyšet, jak sekretářka píše do počítače.

 

Martin zavřel dveře a sedl si naproti poradkyni. Ta se na něho ušklíbla. Kdyby Aneta věděla, že Martin se s ní osamotě necítí dobře, tak by tam byla s ním, nebo by od ní odešli, ale Martin se bál, jak poradkyně, tak i otce.

„Tak co, srabe? Nebo spíš bulánku? Chceš být chlap?“ chrlila na Martina rozzlobeně. Martin měl co dělat, aby nezačal zase brečet.

„Ano.“ Nakonec zašeptal a sklonil zrak.

„Dívej se na mě!“ řekla ještě víc naštvaně. „Řekl si někomu, o čem tu diskutujeme? A dívej se na mě!“ znovu se ho zeptala.

„Ne.“ Zašeptal a rukou si setřel stékající slzu.

„To je dobře. A jestli matce něco řekneš, tak pak toho budeš litovat!“ pohrozila mu. Martin přikývl, že rozumí. „Teď jdi!“ propustila ho. Ten rychle vstal a šel ke dveřím.

„Na shledanou.“ Zašeptal a šel ke své matce i otci.

 

Když přišel Martin, tak jsme se rozloučili se sekretářkou a domluvili další termín návštěvy a šli do auta. Mlčky jsme jeli domů.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 2         Část 4 >>

O autorovi

JaneyTrafy

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kte...
Nechci ještě zpátky k obrovi! Seděla jsem u Děsmana a povídala mu všechno,co se mi minulou noc ...
Stín nad Alexem ,,Nechci se s tebou nikdy rozloučit!" vzlykala jsem Alexovi na rameni. Alex mě je...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
1. Ve skrýši u Děsmana Seděla jsem znovu u Děsmana v jeho stáré zaprášené skrýši.Vzduch byl ...
  To Porsche 911 žralo víc, než jsem si myslel. Jasně, někdo by mohl namítnout, že ta spotř...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
  Bylo mi přes třicet a všehovšudy jsem neměla nic. Nemyslím si, že úplně nic, jasně, mě...
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
Probudila jsem se do nového rána. Slunce vrhalo do místnosti rudé odlesky, jako by ho překryly obrov...
1. Dlouhý čas s Normanem Obr Ínemak mě dál nechával u Normana, přestože bylo jasné, že jejich s...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Láska. Co to vlastně je? Pojem, který nedokázali přesně definovat největší mozky historie, nejv...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
světkuška
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Náhle ho probudil nějaký divoký sen, který vmžiku zapomněl. Zrakem přejížděl po svém neuklize...
Vilda: Na sídliště přišlo jaro. Poznáš to podle toho nasládlýho pocitu na jazyku, kterej ti jed...
Útěk do neznáma a co tomu předcházelo Sny který se mi zdály od té doby, co v nich byl Bojka byl...
   Skrytá v kouři cigaret, jsem pozorovala kolemjdoucí, kteří pospíchali sem a tam. Proplétali s...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
Tamhle svítí sjezdovka! Znala jsem ho už od školy. Tehdy to bylo takové hubené bidlo, krátké vla...
  Ať už se vám to bude zdát neuvěřitelné nebo ne, bylo to asi takhle. Přicházel jsem domů...
Déšť bubnoval na sklo okna, kapky stékaly v nepravidelných proudech a tvořily na skle chaotickou s...
Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...
V dalším příběhu ze snů jsem byla znovu v tom domě,ale tentokrát jsem nikoho nevyděsila,procház...
1.Jak Bojka přivedl Zoltyho zpátky k obrovi... Stalo se to krátce po tom, co Moran donesl obrovi čá...
Pavučina Z postranní uličky, kde se obvykle válí smetí a vzpomínky v podobách zmačkaných ple...
  Mraky se rozestoupily. Už přestalo pršet. Vylezl zpod přístřešku, zadíval se na nebe a na...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
v Normanově říši Můj útěk od obra byl nepromyšlený. Asi jsem neměla utéct do Normanovy říše...
0