Povídka

Věž

Autor: headwicca

5.5. 1829

Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno jednodušší a tak nějak šťastnější. I lidé okolo mě. I máma s tátou.

 

10.5. 1829

Našim stále chodí výhružné dopisy. Někde se zřejmě provalilo, že máme hodně peněz. Někde, kde to mělo zůstat utajené. Jsou stále ve střehu. Vyměnili zámky i sluhu. To je jediné, co vím.

 

14.5. 1829

Sluha se stále usmívá. Ale stejně vypadá podezřele… Pro rodiče je v tuto chvíli podezřelý každý.

 

17.5. 1829

Dneska přišel další výhružný dopis. Naši mi ho nechtěli vůbec ukazovat. Už mě do toho nechtějí zatahovat. Situaci řeší úřady.

 

19.5. 1829

Chtějí  mě zavřít do věže. Prý pro mou bezpečnost. Já ale nechci. Nemám na to sílu.

 

20.5. 1829

Takřka násilím mě sem dovlekli. Jsem ve věži. A jediná moje útěcha je tenhle deník. Je to divný. Mám podezření, tušení. Dopisy doručuje jakýsi tajný posel, který vždy zazvoní a nechá dopis za dveřmi. Dům střeží místní strážníci. Nikoho ale nikdy neobjevili. Jen dopisy.

 

21.5. 1829

Rodiče zinscenovali můj odjezd ze sídla. Nosí mi sem jídlo a knihy. Občas pošlou sluhu, občas přijdou sami. Uklidňují mě. Mám ale strach.

 

22.5. 1829

 

22.12

Je mi hrozně zle. Naši už tady dlouho nebyli. Nemůžu se dobouchat pro pomoc.

 

22.46

Nevím, co se děje. Chtěli se mě zbavit? Potřebovali mě „odklidit“? Nejsou mí vlastní rodiče. Ujali se mě kdysi a vychovali jako svoji. Možná mám ještě někde pokrevního příbuzného. Zemřel a odkázal majetek? Vše mně, a pokud se mi něco stane, mým pěstounům.

 

22.50

Je pozdě. Myslím, že mi něco dali do jídla. Ty dopisy byly od příbuzného. Proto mi je nechtěli ukázat. Proto to tajili. Máme velký sklep. Zřejmě mě tam uloží. Nikdo se nic nedozví. Nikdo mě nebude hledat. Jsem přece v cizině…

 

23.07

Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno jednodušší a tak nějak šťastnější. I lidé okolo mě. I máma s tátou.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

headwicca

Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl svět, kašlal na něj. Pro Teda to byla černo fialová hra. I tráva měla fialovou barvu. Jen lidé to neviděli a mluvili něco o zelené.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

4 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Neklan
Člen
5 let

Jazyk odpovídá současnosti, v roce 1829 se hovořilo a psalo úplně jinak.

Člen

To má fakt dobrý nápad. 🙂

Četba díla zabere cca 2 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 2 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
Co si dnes obléknu? Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pra...
Dnes se mi zdálo, že jsi umřel, víš? Byl to zvláštní sen, kde jsem byla zmatená a vyděšená. P...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
Každá nečestnost se nevyplácí ...
Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kte...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:   Gideon nás přiměl se dívat na...
Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kte...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
Už jsou tu zase. Novináři, paparazzi, šťouralové a jiní, kteří mi otravují život. Nemohu jim d...
V ulici Palm Beach:   V jednom rodinném domě v ulici Palm Beach hrála televize, kde zrovna b...
Bosá ženská chodidla ztěžka kráčela po trávníku pokrytém ranní rosou. Hlava ženy se pomalu o...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...
Dvě slova ... použijte důležitá slova včas ...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
Odpuštění  není o tom ...
O trpělivosti ... všechno má svůj čas
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Ten pocit, vidieť ho ruka v ruke s ňou. Ten pocit stáť tam a tváriť sa, že mi je to jedno. ...
Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře...
0