Věž

5.5. 1829

Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno jednodušší a tak nějak šťastnější. I lidé okolo mě. I máma s tátou.

10.5. 1829

Našim stále chodí výhružné dopisy. Někde se zřejmě provalilo, že máme hodně peněz. Někde, kde to mělo zůstat utajené. Jsou stále ve střehu. Vyměnili zámky i sluhu. To je jediné, co vím.

14.5. 1829

Sluha se stále usmívá. Ale stejně vypadá podezřele… Pro rodiče je v tuto chvíli podezřelý každý.

17.5. 1829

Dneska přišel další výhružný dopis. Naši mi ho nechtěli vůbec ukazovat. Už mě do toho nechtějí zatahovat. Situaci řeší úřady.

19.5. 1829

Chtějí  mě zavřít do věže. Prý pro mou bezpečnost. Já ale nechci. Nemám na to sílu.

20.5. 1829

Takřka násilím mě sem dovlekli. Jsem ve věži. A jediná moje útěcha je tenhle deník. Je to divný. Mám podezření, tušení. Dopisy doručuje jakýsi tajný posel, který vždy zazvoní a nechá dopis za dveřmi. Dům střeží místní strážníci. Nikoho ale nikdy neobjevili. Jen dopisy.

21.5. 1829

Rodiče zinscenovali můj odjezd ze sídla. Nosí mi sem jídlo a knihy. Občas pošlou sluhu, občas přijdou sami. Uklidňují mě. Mám ale strach.

22.5. 1829

22.12

Je mi hrozně zle. Naši už tady dlouho nebyli. Nemůžu se dobouchat pro pomoc.

22.46

Nevím, co se děje. Chtěli se mě zbavit? Potřebovali mě „odklidit“? Nejsou mí vlastní rodiče. Ujali se mě kdysi a vychovali jako svoji. Možná mám ještě někde pokrevního příbuzného. Zemřel a odkázal majetek? Vše mně, a pokud se mi něco stane, mým pěstounům.

22.50

Je pozdě. Myslím, že mi něco dali do jídla. Ty dopisy byly od příbuzného. Proto mi je nechtěli ukázat. Proto to tajili. Máme velký sklep. Zřejmě mě tam uloží. Nikdo se nic nedozví. Nikdo mě nebude hledat. Jsem přece v cizině…

23.07

Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno jednodušší a tak nějak šťastnější. I lidé okolo mě. I máma s tátou.