Povídka

Věž

Autor: headwicca

5.5. 1829

Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno jednodušší a tak nějak šťastnější. I lidé okolo mě. I máma s tátou.

 

10.5. 1829

Našim stále chodí výhružné dopisy. Někde se zřejmě provalilo, že máme hodně peněz. Někde, kde to mělo zůstat utajené. Jsou stále ve střehu. Vyměnili zámky i sluhu. To je jediné, co vím.

 

14.5. 1829

Sluha se stále usmívá. Ale stejně vypadá podezřele… Pro rodiče je v tuto chvíli podezřelý každý.

 

17.5. 1829

Dneska přišel další výhružný dopis. Naši mi ho nechtěli vůbec ukazovat. Už mě do toho nechtějí zatahovat. Situaci řeší úřady.

 

19.5. 1829

Chtějí  mě zavřít do věže. Prý pro mou bezpečnost. Já ale nechci. Nemám na to sílu.

 

20.5. 1829

Takřka násilím mě sem dovlekli. Jsem ve věži. A jediná moje útěcha je tenhle deník. Je to divný. Mám podezření, tušení. Dopisy doručuje jakýsi tajný posel, který vždy zazvoní a nechá dopis za dveřmi. Dům střeží místní strážníci. Nikoho ale nikdy neobjevili. Jen dopisy.

 

21.5. 1829

Rodiče zinscenovali můj odjezd ze sídla. Nosí mi sem jídlo a knihy. Občas pošlou sluhu, občas přijdou sami. Uklidňují mě. Mám ale strach.

 

22.5. 1829

 

22.12

Je mi hrozně zle. Naši už tady dlouho nebyli. Nemůžu se dobouchat pro pomoc.

 

22.46

Nevím, co se děje. Chtěli se mě zbavit? Potřebovali mě „odklidit“? Nejsou mí vlastní rodiče. Ujali se mě kdysi a vychovali jako svoji. Možná mám ještě někde pokrevního příbuzného. Zemřel a odkázal majetek? Vše mně, a pokud se mi něco stane, mým pěstounům.

 

22.50

Je pozdě. Myslím, že mi něco dali do jídla. Ty dopisy byly od příbuzného. Proto mi je nechtěli ukázat. Proto to tajili. Máme velký sklep. Zřejmě mě tam uloží. Nikdo se nic nedozví. Nikdo mě nebude hledat. Jsem přece v cizině…

 

23.07

Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno jednodušší a tak nějak šťastnější. I lidé okolo mě. I máma s tátou.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

headwicca

Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl svět, kašlal na něj. Pro Teda to byla černo fialová hra. I tráva měla fialovou barvu. Jen lidé to neviděli a mluvili něco o zelené.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

4 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Neklan
Člen
6 let před

Jazyk odpovídá současnosti, v roce 1829 se hovořilo a psalo úplně jinak.

Člen
6 let před

To má fakt dobrý nápad. 🙂

Četba díla zabere cca 2 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 2 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
Pan Bělounek seděl za stolem a byl nešťastný. Oči schované za velkými brýlemi upíral směrem ke...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
Denisa už měla minimálně deset minut stát před dveřmi ředitele divadla. Zatímco hledala místo k...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
Dnes se mi zdálo, že jsi umřel, víš? Byl to zvláštní sen, kde jsem byla zmatená a vyděšená. P...
Bosá ženská chodidla ztěžka kráčela po trávníku pokrytém ranní rosou. Hlava ženy se pomalu o...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
Každá nečestnost se nevyplácí ...
Poté, co se za Anetou zavřely dveře, tak poradkyně se podívala na klienta a on na ni. Usmívali se. ...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
   Skrytá v kouři cigaret, jsem pozorovala kolemjdoucí, kteří pospíchali sem a tam. Proplétali s...
Odpuštění  není o tom ...
Bubble Halooo! Je tu někdo? Halooo? Kde to jsem a proč tu jsem? Nedává mi nic smysl, jsem otře...
aneb o komunikaci ...
Dnes se mi zdálo, že jsi umřel, víš? Byl to zvláštní sen, kde jsem byla zmatená a vyděšená. P...
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
Náhle ho probudil nějaký divoký sen, který vmžiku zapomněl. Zrakem přejížděl po svém neuklize...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
0