Povídka

Věž
Četba díla zabere cca 2 min.

Autor: headwicca

5.5. 1829

Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno jednodušší a tak nějak šťastnější. I lidé okolo mě. I máma s tátou.

 

10.5. 1829

Našim stále chodí výhružné dopisy. Někde se zřejmě provalilo, že máme hodně peněz. Někde, kde to mělo zůstat utajené. Jsou stále ve střehu. Vyměnili zámky i sluhu. To je jediné, co vím.

 

14.5. 1829

Sluha se stále usmívá. Ale stejně vypadá podezřele… Pro rodiče je v tuto chvíli podezřelý každý.

 

17.5. 1829

Dneska přišel další výhružný dopis. Naši mi ho nechtěli vůbec ukazovat. Už mě do toho nechtějí zatahovat. Situaci řeší úřady.

 

19.5. 1829

Chtějí  mě zavřít do věže. Prý pro mou bezpečnost. Já ale nechci. Nemám na to sílu.

 

20.5. 1829

Takřka násilím mě sem dovlekli. Jsem ve věži. A jediná moje útěcha je tenhle deník. Je to divný. Mám podezření, tušení. Dopisy doručuje jakýsi tajný posel, který vždy zazvoní a nechá dopis za dveřmi. Dům střeží místní strážníci. Nikoho ale nikdy neobjevili. Jen dopisy.

 

21.5. 1829

Rodiče zinscenovali můj odjezd ze sídla. Nosí mi sem jídlo a knihy. Občas pošlou sluhu, občas přijdou sami. Uklidňují mě. Mám ale strach.

 

22.5. 1829

 

22.12

Je mi hrozně zle. Naši už tady dlouho nebyli. Nemůžu se dobouchat pro pomoc.

 

22.46

Nevím, co se děje. Chtěli se mě zbavit? Potřebovali mě „odklidit“? Nejsou mí vlastní rodiče. Ujali se mě kdysi a vychovali jako svoji. Možná mám ještě někde pokrevního příbuzného. Zemřel a odkázal majetek? Vše mně, a pokud se mi něco stane, mým pěstounům.

 

22.50

Je pozdě. Myslím, že mi něco dali do jídla. Ty dopisy byly od příbuzného. Proto mi je nechtěli ukázat. Proto to tajili. Máme velký sklep. Zřejmě mě tam uloží. Nikdo se nic nedozví. Nikdo mě nebude hledat. Jsem přece v cizině…

 

23.07

Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno jednodušší a tak nějak šťastnější. I lidé okolo mě. I máma s tátou.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

headwicca

Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl svět, kašlal na něj. Pro Teda to byla černo fialová hra. I tráva měla fialovou barvu. Jen lidé to neviděli a mluvili něco o zelené.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

4 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Neklan
Člen
7 let před

Jazyk odpovídá současnosti, v roce 1829 se hovořilo a psalo úplně jinak.

Člen
7 let před

To má fakt dobrý nápad. 🙂

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
V ulici Palm Beach:   V jednom rodinném domě v ulici Palm Beach hrála televize, kde zrovna b...
Další příběhy ze snů Nerozluční? Když pro mě obr Ínemak znovu přišel a odnesl mě do s...
Nechci ještě zpátky k obrovi! Seděla jsem u Děsmana a povídala mu všechno,co se mi minulou noc ...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
Stín to nevzdává Další příběh začíná podobně jako ten minulý – já a ten ve stínu v podk...
Kandidát na senátora Ředitel základní školy v Horní Dolní u Šestákova šel z práce napru...
Flowers Roses Leaves Petals Buds  - svetlanabar / Pixabay
Bosá ženská chodidla ztěžka kráčela po trávníku pokrytém ranní rosou. Hlava ženy se pomalu o...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
1.Jak Bojka přivedl Zoltyho zpátky k obrovi... Stalo se to krátce po tom, co Moran donesl obrovi čá...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Náhle ho probudil nějaký divoký sen, který vmžiku zapomněl. Zrakem přejížděl po svém neuklize...
Co jsem provedla obrovi K smíchu, nebo k pláči? Obr Ínemak se dozvěděl, že jsem minule utekla z v...
Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Pavlína a Jakub vstoupili do sálu plného lidí. Na tvářích přítomných bylo vidět neskrývané o...
Do střešního okna v podkroví začal svítit měsíc,blíží se úplněk,ta záře osvítila celý po...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
person standing beside black weights
Klípek fitnessový. „…..nás opouštíš, pane vedoucí ?“ „Padla devátá, ty lezeš na d...
Na rozkvetlé zahradě poletují čmeláci, včely, mravenci, mouchy i vosy. Někteří hledají pyl, dal...
Clock Retro Glasses A Book  - herbert2512 / Pixabay
Zjistil jsem to až na cestě k autobusu. Navyklým způsobem jsem chtěl stále sklouzávající brýle ...
Jsem černý svědomí tohohle města, jeho duše, kterou nikdy nemělo. Jsem fantom, personifikace jeho ...
Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
V době pandemie jsem přišel, tak jako většina umělců o práci. Byl jsem zaměstnán, jako herec v ...
Setkání s Ohynem Když jsem dorazila ke břehu Černého jezera v Temnovišti,vystoupila jsem z ...
  Rozrazily se dveře obchodu. Jednoho z bratrů držel prodavač za límec a tlačil s ním to...
Seděl jsem na kozlíku svého vozu a můj Kůň si pomalu vykračoval po cestě k domovu. Jezdím na n...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
Tornáďan   Každý Nový rok si říkám, že i bez osobních předsevzetí prožiju svůj živo...
0