5.5. 1829
Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno jednodušší a tak nějak šťastnější. I lidé okolo mě. I máma s tátou.
10.5. 1829
Našim stále chodí výhružné dopisy. Někde se zřejmě provalilo, že máme hodně peněz. Někde, kde to mělo zůstat utajené. Jsou stále ve střehu. Vyměnili zámky i sluhu. To je jediné, co vím.
14.5. 1829
Sluha se stále usmívá. Ale stejně vypadá podezřele… Pro rodiče je v tuto chvíli podezřelý každý.
17.5. 1829
Dneska přišel další výhružný dopis. Naši mi ho nechtěli vůbec ukazovat. Už mě do toho nechtějí zatahovat. Situaci řeší úřady.
19.5. 1829
Chtějí mě zavřít do věže. Prý pro mou bezpečnost. Já ale nechci. Nemám na to sílu.
20.5. 1829
Takřka násilím mě sem dovlekli. Jsem ve věži. A jediná moje útěcha je tenhle deník. Je to divný. Mám podezření, tušení. Dopisy doručuje jakýsi tajný posel, který vždy zazvoní a nechá dopis za dveřmi. Dům střeží místní strážníci. Nikoho ale nikdy neobjevili. Jen dopisy.
21.5. 1829
Rodiče zinscenovali můj odjezd ze sídla. Nosí mi sem jídlo a knihy. Občas pošlou sluhu, občas přijdou sami. Uklidňují mě. Mám ale strach.
22.5. 1829
22.12
Je mi hrozně zle. Naši už tady dlouho nebyli. Nemůžu se dobouchat pro pomoc.
22.46
Nevím, co se děje. Chtěli se mě zbavit? Potřebovali mě „odklidit“? Nejsou mí vlastní rodiče. Ujali se mě kdysi a vychovali jako svoji. Možná mám ještě někde pokrevního příbuzného. Zemřel a odkázal majetek? Vše mně, a pokud se mi něco stane, mým pěstounům.
22.50
Je pozdě. Myslím, že mi něco dali do jídla. Ty dopisy byly od příbuzného. Proto mi je nechtěli ukázat. Proto to tajili. Máme velký sklep. Zřejmě mě tam uloží. Nikdo se nic nedozví. Nikdo mě nebude hledat. Jsem přece v cizině…
23.07
Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno jednodušší a tak nějak šťastnější. I lidé okolo mě. I máma s tátou.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad využít deníkové záznamy k postupnému odhalování temného rodinného tajemství je skvělý a velmi nosný. Závěrečný zvrat s adoptivními rodiči a dědictvím dává příběhu mrazivou pointu, kterou navíc výborně podtrhuje zopakování úvodního odstavce na samém konci. Je to sice klasický motiv, ale zpracoval/a jsi ho s citem pro gradaci, což ukazuje tvůj velký vypravěčský potenciál.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá plíživá paranoia a pocit bezmoci, který se s každým dalším zápiskem prohlubuje. Časové údaje v posledním dni výborně zrychlují tempo a umocňují čtenářovu úzkost o hlavní hrdinku. Podařilo se ti vytvořit velmi stísněnou, klaustrofobickou náladu, která čtenáře spolehlivě vtáhne do děje a nepustí.
Provedení – ★★★☆☆
Příběh se čte jedním dechem, má výborné tempo a plynulost, takže čtenář textem doslova propluje. Dej si ale pozor na volbu slov vzhledem k historickému zasazení (rok 1829) – hovorové koncovky a výrazy jako „náročný“ nebo „divný“ působí příliš moderně a trochu narušují iluzi doby. Také odhalení o adopci v čase 22.46 působí mírně zkratkovitě a jako blesk z čistého nebe; zkus příště podobné střípky informací nenápadně trousit už v dřívějších zápiscích. Gramaticky je text v pořádku, soustřeď se do budoucna hlavně na pilování dobové stylistiky a pravidla ‘ukazuj, nepopisuj’.
Celkové hodnocení:
Jde o velmi povedenou a čtivou jednohubku, která dokazuje, že umíš skvěle pracovat s napětím a překvapivou pointou. Ačkoliv by text snesl drobné úpravy ve slovní zásobě, aby lépe odpovídal 19. století, celkový dojem je silný a mrazivý. Rozhodně v psaní pokračuj, máš výborný cit pro budování atmosféry a vedení příběhu k údernému závěru!