Povídka

Zmizet

empty building hallway
Autor: Provokaterka

Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlaném od makeupu a rtěnky, že ho raději ani nesundavám, aby si někdo nevšiml, jakou prasárnu nosím na obličeji. Většinou ho po práci hned hodím do tašky a ten samý opět vytahuji, až když ráno procházím školní halou, kde už pobíhají první žáci a časně příchozí kolegové s jejich vydezinfikovanými sněhobílými náhubky.

Sedím na židli a zírám do obrazovky počítače. Je za deset osm, ale nikam nepospíchám. Během deseti minut zvládám vše, na co mi dříve nestačila ani půlhodina. Kafe, přípravy, maily a s posledním zvoněním padla a vypadnout odtud co nejdříve, jen abych tu nemusela být ani o minutu déle. V posledních dvou letech jsem se z nadšené entuziastické pedagožky postupně nějak přetransformovala do rebelujícího divokého tvora, kterého představa roušky a dodržování všelijakých covid opatření, dostává do zdivočelých stavů líté zuřivosti. Vysílená ze všeho možného obviňování a nálepkování, nespolečensky zdravá a nekorektně beze strachu, připadám si jak nějaká zmatená šelma zahnaná do kouta, jak lovená dravá zvěř. Má neschopnost plnit absurdní nařízení se rovná neschopnosti masožravého lva přežít na hlávkovém zelí, nemám takové chování v genech. Ještě chvíli mě budou nahánět a roztrhám jim v sebeobraně hrdlo.

Civím do zářícího monitoru a kontroluji poštu. Ve schránce mi právě přistál mail od dějepisáře Slavoje. Jednou nám vysvětloval, že jeho jméno pochází ze slova „slavný“ a já myslím, že rodiče mu ho dali asi proto, že když při porodu vystrčil hlavu na svět a neslyšel oslavné fanfáry, začal vztekle řvát, ať ho vrátí zpátky do dělohy a připraví pořádné slavnostní přivítání. Slavojek je totiž děsný narcista a oblíbenec pana ředitele. Je na své výsadní postavení náležitě pyšný a protože je tak neuvěřitelně sebestředný, myslí, že mu kolegové závidí. Lidi se mu ale spíše vyhýbají, protože chodí donášet na ostatní. Rád nám o sobě posílá pochvalné emaily, kde každého informuje, co úžasného zas udělal, s kým úžasným se setkal. Teď píše, že zorganizoval nějakou charitativní sbírku na pomoc lidem zasaženým vichřicí.

„Trhni si nohou mazle.“ Tak se mu totiž obecně potají přezdívá, ředitelův mazel.

Cvakám myší a líně přejíždím kurzorem po obrazovce. Mám před sebou pět hodin výuky s tlamokrytem v kuse. Veškerý lidský rozum tu vzal za své a zvítězil strach a manipulace. Jen my lidi se můžeme chovat takhle konformně a zároveň sebedestruktivně. Posloucháme stupidní rozkazy a těm, co jdou proti v našem vlastním zájmu, se smějeme. Přece ho nebudeme ještě podporovat, když říká pravdu, to přece není slušné. K čemu pak žáky učíme kriticky myslet, když to dospělým zakazujeme. Dneska může člověk přijít o místo, když řekne nahlas, co si myslí. Kde to proboha žijeme? Mám silné pochybnosti o smyslu svého povolání.

„Nejste tu od toho, abyste si něco myslela, “hřímal ředitel, když jsem protestovala, že roušky na školách jsou nesmysl, „dělejte, co se Vám řekne.“ Ano, jistě, plňte zadané úkoly, myslete a chovejte se tak, jak máte. Choďte do práce, plaťte daně a držte hubu a krok. Dělají z nás bezduché užitečné idioty, ochočené tlusté ovce, které za pár let zabijí a stáhnou z kůže.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Provokaterka

Jiný úhel pohledu mnohým vadí. Jsem tu, abych mohla nahlas psát o všem, o čem musím v reálném životě jen tiše mlčet.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 10 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 10 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

K cíli  vede více cest ...
Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kte...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
Postavila vodu na kávu. Kávu nesnášela, její chuť ji nutila šklebit se, a i když se snažila hoř...
   Skrytá v kouři cigaret, jsem pozorovala kolemjdoucí, kteří pospíchali sem a tam. Proplétali s...
Odpuštění  není o tom ...
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...
Dítě se dalo do pláče. Dítě. Ještě nemluvně. O to pronikavější ten křik byl. Již pár okam...
Zabzučel mi telefon a z displeje na mě blikala ikonka smsky. Rozespale jsem ho odemkl. Zpráva byla od...
Dvě slova ... použijte důležitá slova včas ...
Neobyčejný příběh Ať kdokoliv myslí na cokoliv, všechno se splní
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
Každá nečestnost se nevyplácí ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Štěstí z pouti Nikdy jsem nebyl průbojný. Není tedy divu, že jsem po různých životních omy...
Zabzučel mi telefon a z displeje na mě blikala ikonka smsky. Rozespale jsem ho odemkl. Zpráva byla od...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Dvě slova ... použijte důležitá slova včas ...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
Poté, co se za Anetou zavřely dveře, tak poradkyně se podívala na klienta a on na ni. Usmívali se. ...
Odpuštění  není o tom ...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
Ač stále ještě při síle, přesto již očividný stařík se letmo zamyslel. V jeho věku mu již n...
Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře...
Nepříjemná událost „Kdo to udělal?“ Wer hat es gemacht? Wer hat… V jednom z proudících ve...
0