Povídka

Zmizet

empty building hallway
Autor: Provokaterka

Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlaném od makeupu a rtěnky, že ho raději ani nesundavám, aby si někdo nevšiml, jakou prasárnu nosím na obličeji. Většinou ho po práci hned hodím do tašky a ten samý opět vytahuji, až když ráno procházím školní halou, kde už pobíhají první žáci a časně příchozí kolegové s jejich vydezinfikovanými sněhobílými náhubky.

Sedím na židli a zírám do obrazovky počítače. Je za deset osm, ale nikam nepospíchám. Během deseti minut zvládám vše, na co mi dříve nestačila ani půlhodina. Kafe, přípravy, maily a s posledním zvoněním padla a vypadnout odtud co nejdříve, jen abych tu nemusela být ani o minutu déle. V posledních dvou letech jsem se z nadšené entuziastické pedagožky postupně nějak přetransformovala do rebelujícího divokého tvora, kterého představa roušky a dodržování všelijakých covid opatření, dostává do zdivočelých stavů líté zuřivosti. Vysílená ze všeho možného obviňování a nálepkování, nespolečensky zdravá a nekorektně beze strachu, připadám si jak nějaká zmatená šelma zahnaná do kouta, jak lovená dravá zvěř. Má neschopnost plnit absurdní nařízení se rovná neschopnosti masožravého lva přežít na hlávkovém zelí, nemám takové chování v genech. Ještě chvíli mě budou nahánět a roztrhám jim v sebeobraně hrdlo.

Civím do zářícího monitoru a kontroluji poštu. Ve schránce mi právě přistál mail od dějepisáře Slavoje. Jednou nám vysvětloval, že jeho jméno pochází ze slova „slavný“ a já myslím, že rodiče mu ho dali asi proto, že když při porodu vystrčil hlavu na svět a neslyšel oslavné fanfáry, začal vztekle řvát, ať ho vrátí zpátky do dělohy a připraví pořádné slavnostní přivítání. Slavojek je totiž děsný narcista a oblíbenec pana ředitele. Je na své výsadní postavení náležitě pyšný a protože je tak neuvěřitelně sebestředný, myslí, že mu kolegové závidí. Lidi se mu ale spíše vyhýbají, protože chodí donášet na ostatní. Rád nám o sobě posílá pochvalné emaily, kde každého informuje, co úžasného zas udělal, s kým úžasným se setkal. Teď píše, že zorganizoval nějakou charitativní sbírku na pomoc lidem zasaženým vichřicí.

„Trhni si nohou mazle.“ Tak se mu totiž obecně potají přezdívá, ředitelův mazel.

Cvakám myší a líně přejíždím kurzorem po obrazovce. Mám před sebou pět hodin výuky s tlamokrytem v kuse. Veškerý lidský rozum tu vzal za své a zvítězil strach a manipulace. Jen my lidi se můžeme chovat takhle konformně a zároveň sebedestruktivně. Posloucháme stupidní rozkazy a těm, co jdou proti v našem vlastním zájmu, se smějeme. Přece ho nebudeme ještě podporovat, když říká pravdu, to přece není slušné. K čemu pak žáky učíme kriticky myslet, když to dospělým zakazujeme. Dneska může člověk přijít o místo, když řekne nahlas, co si myslí. Kde to proboha žijeme? Mám silné pochybnosti o smyslu svého povolání.

„Nejste tu od toho, abyste si něco myslela, “hřímal ředitel, když jsem protestovala, že roušky na školách jsou nesmysl, „dělejte, co se Vám řekne.“ Ano, jistě, plňte zadané úkoly, myslete a chovejte se tak, jak máte. Choďte do práce, plaťte daně a držte hubu a krok. Dělají z nás bezduché užitečné idioty, ochočené tlusté ovce, které za pár let zabijí a stáhnou z kůže.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Provokaterka

Jiný úhel pohledu mnohým vadí. Jsem tu, abych mohla nahlas psát o všem, o čem musím v reálném životě jen tiše mlčet.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 10 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 10 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:   Gideon nás přiměl se dívat na...
A přece já se domnívám, můj milý, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrál...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
„Viděls někdy něco takovýho?“ zeptal se konečně dychtivě Vilda. Prvotní strach a překvapení...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
Náhle se vše roztřáslo. Dosud zahálčivě konejšivý poklid byl přerván zvolna se zesilujícími ...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
Ač stále ještě při síle, přesto již očividný stařík se letmo zamyslel. V jeho věku mu již n...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Láska. Co to vlastně je? Pojem, který nedokázali přesně definovat největší mozky historie, nejv...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
Tři životy Život samotný je obrovský dar, který jen tak nepoletuje ve vzduchu ...
Co si dnes obléknu? Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pra...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
Nepříjemná událost „Kdo to udělal?“ Wer hat es gemacht? Wer hat… V jednom z proudících ve...
Slečna Zdeňka Kosáčková bydlela v Praze na Kampě, odtud chodila do Dívčí školy proživotní - t...
Psal se rok 2009, slunce již pomalu přestávalo hřát a žluté, oranžové a červené listí se z po...
Přepadení Dlouholeté finanční potíže, mě dovedly k názoru, že s tím musím něco udělat. B...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
K cíli  vede více cest ...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
0