Povídka

2. díl – Pokušení – 9. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (19/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Všichni pohromadě u horké linky:

 

Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že se ozve, jakmile něco zjistí, tak jsme dali vědět ostatním. Naštěstí i tak, byli na cestě za námi. Tu nahrávku jsem pustila ještě jednou i pro ostatní, aby to slyšeli i oni. Nejen já a Derek.

„Co jsem koukala na seznam studentek, tak je tu hodně Karen.“ Řekla jsem všem, že jsem hned na tu Karen zaměřila, ale nic užitečného nezjistila.

„Hm.“ Zabručel Gideon ne moc nadšeně. A nejen jemu, ale nám všem se to nelíbilo.

„A co když náš žhář odchází se studenty, kteří tu nechtějí být?“ zeptal se všech Reid a podíval se po Gideonovi. Já se na Reida taky podívala, stejně jako ostatní.

„Ne, nikam neodchází. Ještě tu neskončil.“ Nesouhlasil Gideon, což já s jeho výrokem souhlasila. Měla jsem tušení, že náš žhář svůj úkol nedokončil. Jenže o co šlo? To byla záhada. Nebo pro mě aspoň ano. „Přemýšlejte.“ Pobídl nás a po všech se podíval.

„A Reide, zkus myslet nevědecky.“ Poradila jsem Reidovi, protože on je náš génius a věděla jsem, že na to přijde. Jen nemohl jít na vše vědecky, jako tomu bylo pokaždé.

„To mi vždycky říká Morgan.“ Řekl Reid a podíval se na mě, jestli mu to ještě nějak nevysvětlím, či něco nedodám.

„Říká to, protože mě nemůžeš porazit v šachách.“ Rychle to vysvětlil Gideon Reidovi.

„To je pravděpodobně pravda.“ Nakonec Reid souhlasil. „Ale při této situaci. Jak se má myslet nevědecky?“ zeptal se, a poznala jsem, že je z toho mimo. Že toto stále nechápe.

„Například, vědecký profil žháře. Vše, co o něm víme, dáme stranou. A co nám zbude? Buďte kreativní. Myslete na věci, které se klidně zdají nepravděpodobné. Například jako je koktání.“ Snažil se to vysvětlit a přimět myslet jinak než vědecky nejen Reida, ale i nás ostatní.

„Takže se budeme všech těch Karen, co tu jsou ptát na to, nechodila jste náhodou nedávno s pyromanem?“ zeptala se Elle, jestli to správně pochopila. Gideon přikývl hlavou na souhlas.

„Jak je možné, že jsme změnili první otázka na otázku, jestli chodila s pyromanem?“ zeptal se nechápavě Derek. Byla pravda, že to úplně smysl nedávalo.

„A když je řeč o otázkách, zjistili jste, proč Pěšinkový vrah koktal?“ zeptal se všech Gideon, aniž by odpověděl na Derekův dotaz.

„Vím, že rozpaky koktání se zhoršuje, když je daný člověk zmatený a je pro něho těžké ovládat artikulační svalstvo.“ Pronesla Elle, a musela jsem pokývnout hlavou, že si nevede špatně.

„Zníš jako Reid.“ Zasmála se Teressa a já si dala ruku před ústa, abych nevyprskla smíchy. Protože představa mít v týmu dva Reidy by nebylo dobré, ale na palici. A to já se obávám, že bych i mohla vraždit, jak by to bylo nesnesitelné. Jeden Reid bohatě stačí.

„Ty si neřekl nic. Je vidět, že někdo dělá domácí úkoly.“ Pokáral Gideon Dereka a Elle pochválil. Já bych se ráda připojila, jenže já to věděla, takže bych to hned vyžvanila, i kdybych nechtěla. Takže jsem si řekla, že se budu držet stranou v tomto úkolu.

„Ale stále nevím, co to koktání způsobuje.“ Pokrčila rameny Elle, a zároveň se ohradila, že jako Reid chytrá není. Jenže to nebyl nikdo. Nebo jsem takového génia jako je náš Reid neznala.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 18         Část 20 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 8 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 8 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

   Skrytá v kouři cigaret, jsem pozorovala kolemjdoucí, kteří pospíchali sem a tam. Proplétali s...
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
Sci-fi příběh pro nejlepšího tátu na světě. Napsal Ephe. V propastné hlubině nekonečného ves...
Probudila jsem se do nového rána. Slunce vrhalo do místnosti rudé odlesky, jako by ho překryly obrov...
Bosá ženská chodidla ztěžka kráčela po trávníku pokrytém ranní rosou. Hlava ženy se pomalu o...
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
Zjistil jsem to až na cestě k autobusu. Navyklým způsobem jsem chtěl stále sklouzávající brýle ...
Dvě slova ... použijte důležitá slova včas ...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Láska. Co to vlastně je? Pojem, který nedokázali přesně definovat největší mozky historie, nejv...
předchozí část zde   III. Hostimil Čajovna Hostimil ležela v zapadlé zatuchlé křivolak...
předchozí část zde   VI. Přijímat Následně se ale Jiří začal cítit poněkud podlome...
   Skrytá v kouři cigaret, jsem pozorovala kolemjdoucí, kteří pospíchali sem a tam. Proplétali s...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
„Viděls někdy něco takovýho?“ zeptal se konečně dychtivě Vilda. Prvotní strach a překvapení...
Sally Martinsová byla vysloužilá policistka, která si ve svých sedmdesáti letech užívala důchod....
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
předchozí část zde … O půlnoci téhož dne jsem se ocitl na městském hřbitově kousek na záp...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
(Podle skutečné události, jen lehce přibarveno)   „Tak nezapomeň, vole, dneska v sedm u mě...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
Vždycky jsem byl plachý a vcelku uzavřený člověk. Místo abych chodil na zábavy, jako moji ostatn...
0