Povídka

2. díl – Pokušení – 9. kap.
Četba díla zabere cca 8 min.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (19/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Všichni pohromadě u horké linky:

 

Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že se ozve, jakmile něco zjistí, tak jsme dali vědět ostatním. Naštěstí i tak, byli na cestě za námi. Tu nahrávku jsem pustila ještě jednou i pro ostatní, aby to slyšeli i oni. Nejen já a Derek.

„Co jsem koukala na seznam studentek, tak je tu hodně Karen.“ Řekla jsem všem, že jsem hned na tu Karen zaměřila, ale nic užitečného nezjistila.

„Hm.“ Zabručel Gideon ne moc nadšeně. A nejen jemu, ale nám všem se to nelíbilo.

„A co když náš žhář odchází se studenty, kteří tu nechtějí být?“ zeptal se všech Reid a podíval se po Gideonovi. Já se na Reida taky podívala, stejně jako ostatní.

„Ne, nikam neodchází. Ještě tu neskončil.“ Nesouhlasil Gideon, což já s jeho výrokem souhlasila. Měla jsem tušení, že náš žhář svůj úkol nedokončil. Jenže o co šlo? To byla záhada. Nebo pro mě aspoň ano. „Přemýšlejte.“ Pobídl nás a po všech se podíval.

„A Reide, zkus myslet nevědecky.“ Poradila jsem Reidovi, protože on je náš génius a věděla jsem, že na to přijde. Jen nemohl jít na vše vědecky, jako tomu bylo pokaždé.

„To mi vždycky říká Morgan.“ Řekl Reid a podíval se na mě, jestli mu to ještě nějak nevysvětlím, či něco nedodám.

„Říká to, protože mě nemůžeš porazit v šachách.“ Rychle to vysvětlil Gideon Reidovi.

„To je pravděpodobně pravda.“ Nakonec Reid souhlasil. „Ale při této situaci. Jak se má myslet nevědecky?“ zeptal se, a poznala jsem, že je z toho mimo. Že toto stále nechápe.

„Například, vědecký profil žháře. Vše, co o něm víme, dáme stranou. A co nám zbude? Buďte kreativní. Myslete na věci, které se klidně zdají nepravděpodobné. Například jako je koktání.“ Snažil se to vysvětlit a přimět myslet jinak než vědecky nejen Reida, ale i nás ostatní.

„Takže se budeme všech těch Karen, co tu jsou ptát na to, nechodila jste náhodou nedávno s pyromanem?“ zeptala se Elle, jestli to správně pochopila. Gideon přikývl hlavou na souhlas.

„Jak je možné, že jsme změnili první otázka na otázku, jestli chodila s pyromanem?“ zeptal se nechápavě Derek. Byla pravda, že to úplně smysl nedávalo.

„A když je řeč o otázkách, zjistili jste, proč Pěšinkový vrah koktal?“ zeptal se všech Gideon, aniž by odpověděl na Derekův dotaz.

„Vím, že rozpaky koktání se zhoršuje, když je daný člověk zmatený a je pro něho těžké ovládat artikulační svalstvo.“ Pronesla Elle, a musela jsem pokývnout hlavou, že si nevede špatně.

„Zníš jako Reid.“ Zasmála se Teressa a já si dala ruku před ústa, abych nevyprskla smíchy. Protože představa mít v týmu dva Reidy by nebylo dobré, ale na palici. A to já se obávám, že bych i mohla vraždit, jak by to bylo nesnesitelné. Jeden Reid bohatě stačí.

„Ty si neřekl nic. Je vidět, že někdo dělá domácí úkoly.“ Pokáral Gideon Dereka a Elle pochválil. Já bych se ráda připojila, jenže já to věděla, takže bych to hned vyžvanila, i kdybych nechtěla. Takže jsem si řekla, že se budu držet stranou v tomto úkolu.

„Ale stále nevím, co to koktání způsobuje.“ Pokrčila rameny Elle, a zároveň se ohradila, že jako Reid chytrá není. Jenže to nebyl nikdo. Nebo jsem takového génia jako je náš Reid neznala.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 18         Část 20 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

O trpělivosti ... všechno má svůj čas
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Motýlí dům I přes různé druhy exotických motýlů, měl nejraději své malinké černokřídlé ...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
Stín nad Alexem ,,Nechci se s tebou nikdy rozloučit!" vzlykala jsem Alexovi na rameni. Alex mě je...
V době pandemie jsem přišel, tak jako většina umělců o práci. Byl jsem zaměstnán, jako herec v ...
Ínemak se mnou nekončí I když se na mě obr zlobil, nenechal mě jen tak být v klidu. Vzal mě znov...
...Obr Ínemak mě i Ohyna vážně vzal s sebou na oslavu k mořskému králi Moranovi! Bylo to tam mo...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
předchozí část zde … Paní Müllerová mě přivítala v slzách. Vypadala hrozně, jak se asi d...
předchozí část zde … Dlouhou dobu mi nic z toho nedávalo absolutně pražádný smysl. Nesouhlasil...
“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Spojeni stínem minulosti Další sny mě znovu a znovu vracely do minulosti toho domu. Ani na chvíli ...
Clock Retro Glasses A Book  - herbert2512 / Pixabay
Zjistil jsem to až na cestě k autobusu. Navyklým způsobem jsem chtěl stále sklouzávající brýle ...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
Pavučina Z postranní uličky, kde se obvykle válí smetí a vzpomínky v podobách zmačkaných ple...
Kandidát na senátora Ředitel základní školy v Horní Dolní u Šestákova šel z práce napru...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
„Já vím, že je to těžké, ale ty to zvládneš,“ hřejivá slova Asherovy matky podtrhl její zd...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
Něco se změnilo... Další příběhy z Temnoviště: Zdálo se, že u obra v temném hradě se s...
0