Povídka

1. díl – Extrémní agresor – 5. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (5/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli mlčky, když po chvíli mi zazvonil mobil. Vyndala jsem mobila z kapsy a podívala se na displej, kdo mi volá. Hovor jsem vytípla a nevzala to. Opřela jsem si hlavu o opěrku sedadla a povzdychla si a zavřela si oči. Co zase chce? Pomyslela jsem si a oči znovu otevřela. Mobil mi zase začal vyzvánět.

„Promiňte.“ Omluvila jsem se Hotchovi a Reidovi a nakonec ten hovor vzala. Věděla jsem totiž, že dokud to nevezmu, bude mi pořád zvonit. A já ho vypnout nemohla, protože kvůli práci jsem musela být na přijmu. „Čau, co se děje?“ ozvala jsem se hned do mobilu a chvíli poslouchala. „Promiň, ale mám práci, takže nemohu.“ Řekla jsem do telefonu odměřeně. „Nekřič na mě. Víš moc dobře, co mám za práci. To zaprvé a za druhé jsem ti nic neslíbila.“ Řekla jsem v klidu, ale rázně. Kdybych v autě neseděla s Hotchem a Reidem, tak taky křičím, ale musela jsem se před nimi ovládat. „Ozvu se, jak jen to půjde, ale teď opravdu nemohu.“ Řekla jsem a hovor ukončila. Mobil jsem zase schovala do kapsy a povzdychla si.

„Omlouvám se.“ Zašeptala jsem, že to musel spíše slyšet jenom Hotch.

„Neomlouvej se. Zase Bobby?“ zeptal se Hotch. Dost mě překvapilo, jak je v klidu, protože Hotch byl nerad, když se osobní problémy řešili v práci.

„Jo, v pondělí volal, že mě chce vidět a promluvit si. Řekla jsem mu, že víkend bych měla mít volný, pokud do toho nepřijde práce.“ Vysvětlila jsem a došlo mi, že jsem na to i zapomněla.

„To máš pravdu, slib si mu nedala.“ Ozval se Reid. Jeho hlava vykoukla mezi námi. Musela jsem se při tomto pohledu nad tím usmát.

„Jo, pravda.“ Zašeptala jsem a dál se věnovala cestě. Za osm minut jsme byli na místě.

 

Hotch zaparkoval a všichni jsme si odpoutali pásy a vystoupili. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Ty baráky, co tu byly nebyly tak špatné a asi se tu lidem zle nežilo. Hotch šel jako první, protože znal tu adresu líp než já. Já šla vzadu s Reidem. Hotch došel k domku ke dveřím a zazvonil. Všichni jsme čekali, až nám pan Woodland otevře dveře. Zevnitř se ozval štěkot a až po chvíli se otevřely dveře, ve kterých se objevil muž. Pes začal hned štěkat usilovněji a Reid se trochu stáhl za mne.

„Sandy! Ne, ne, ne, ne! Moc se omlouvám.“ Chytil psa muž a snažil se ho uklidit. Poté se podíval na nás a omluvil se.

„V pořádku. Říkáme tomu Reidův efekt. Děti reagují stejně.“ Vysvětlil Hotch a já se musela pousmát. No, řekněme, spíše jsem potlačovala smích. Hotch říkal pravdu, ale při pohledu na tyto situace mám co dělat, abych jsem se nezačala smát na celé kolo.

„Reide, neboj. Jsi v bezpečí, protože jsme tu my.“ Zašeptala jsem k Reidovi a podívala se na něho s úsměvem na rtech. Reid přikývl, že rozumí, ale v obličeji byl nejen nejistý, ale i trochu bílý jak stěna. Pan Woodland stále Sandy držel, která už přestala štěkat, a pustil nás dovnitř.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 4         Část 6 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 8 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 8 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Když jsem byl mladý a rozhodoval se, jestli se stanu policajtem, ještě jsem ale nevěděl, že budu m...
Nepříjemná událost „Kdo to udělal?“ Wer hat es gemacht? Wer hat… V jednom z proudících ve...
Pan Bělounek seděl za stolem a byl nešťastný. Oči schované za velkými brýlemi upíral směrem ke...
Osm padesát pět středoevropského času. Chystám se chopit příležitosti, jež se už nikdy nebude ...
Dnes je osmnáctý prosinec roku 1978, den narození našeho milovaného vůdce, soudruha Stalina. K tét...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
RICHARD SLESSMAN   Z pohledu Jane:   Nakonec jsem zůstala s Hotchem v naší provizorn...
Dítě se dalo do pláče. Dítě. Ještě nemluvně. O to pronikavější ten křik byl. Již pár okam...
Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...
Na jednom pracovním stole, žily kancelářské pomůcky a jiné věci, se kterými jejich majitel, spis...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
Tanečky v lázních   Seděl jsem u snídaně v lázeňské restauraci a doufal, že mi čtrná...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Každá nečestnost se nevyplácí ...
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
Sci-fi příběh pro nejlepšího tátu na světě. Napsal Ephe. V propastné hlubině nekonečného ves...
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
Ten pocit, vidieť ho ruka v ruke s ňou. Ten pocit stáť tam a tváriť sa, že mi je to jedno. ...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
Jemný vánek rozechvíval cípy jejích blankytných vílích křidélek. Dudlinka měla naspěch, letě...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
Dnes se mi zdálo, že jsi umřel, víš? Byl to zvláštní sen, kde jsem byla zmatená a vyděšená. P...
Náhle se vše roztřáslo. Dosud zahálčivě konejšivý poklid byl přerván zvolna se zesilujícími ...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
0