Povídka

1. díl – Extrémní agresor – 5. kap.
Četba díla zabere cca 8 min.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (5/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli mlčky, když po chvíli mi zazvonil mobil. Vyndala jsem mobila z kapsy a podívala se na displej, kdo mi volá. Hovor jsem vytípla a nevzala to. Opřela jsem si hlavu o opěrku sedadla a povzdychla si a zavřela si oči. Co zase chce? Pomyslela jsem si a oči znovu otevřela. Mobil mi zase začal vyzvánět.

„Promiňte.“ Omluvila jsem se Hotchovi a Reidovi a nakonec ten hovor vzala. Věděla jsem totiž, že dokud to nevezmu, bude mi pořád zvonit. A já ho vypnout nemohla, protože kvůli práci jsem musela být na přijmu. „Čau, co se děje?“ ozvala jsem se hned do mobilu a chvíli poslouchala. „Promiň, ale mám práci, takže nemohu.“ Řekla jsem do telefonu odměřeně. „Nekřič na mě. Víš moc dobře, co mám za práci. To zaprvé a za druhé jsem ti nic neslíbila.“ Řekla jsem v klidu, ale rázně. Kdybych v autě neseděla s Hotchem a Reidem, tak taky křičím, ale musela jsem se před nimi ovládat. „Ozvu se, jak jen to půjde, ale teď opravdu nemohu.“ Řekla jsem a hovor ukončila. Mobil jsem zase schovala do kapsy a povzdychla si.

„Omlouvám se.“ Zašeptala jsem, že to musel spíše slyšet jenom Hotch.

„Neomlouvej se. Zase Bobby?“ zeptal se Hotch. Dost mě překvapilo, jak je v klidu, protože Hotch byl nerad, když se osobní problémy řešili v práci.

„Jo, v pondělí volal, že mě chce vidět a promluvit si. Řekla jsem mu, že víkend bych měla mít volný, pokud do toho nepřijde práce.“ Vysvětlila jsem a došlo mi, že jsem na to i zapomněla.

„To máš pravdu, slib si mu nedala.“ Ozval se Reid. Jeho hlava vykoukla mezi námi. Musela jsem se při tomto pohledu nad tím usmát.

„Jo, pravda.“ Zašeptala jsem a dál se věnovala cestě. Za osm minut jsme byli na místě.

 

Hotch zaparkoval a všichni jsme si odpoutali pásy a vystoupili. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Ty baráky, co tu byly nebyly tak špatné a asi se tu lidem zle nežilo. Hotch šel jako první, protože znal tu adresu líp než já. Já šla vzadu s Reidem. Hotch došel k domku ke dveřím a zazvonil. Všichni jsme čekali, až nám pan Woodland otevře dveře. Zevnitř se ozval štěkot a až po chvíli se otevřely dveře, ve kterých se objevil muž. Pes začal hned štěkat usilovněji a Reid se trochu stáhl za mne.

„Sandy! Ne, ne, ne, ne! Moc se omlouvám.“ Chytil psa muž a snažil se ho uklidit. Poté se podíval na nás a omluvil se.

„V pořádku. Říkáme tomu Reidův efekt. Děti reagují stejně.“ Vysvětlil Hotch a já se musela pousmát. No, řekněme, spíše jsem potlačovala smích. Hotch říkal pravdu, ale při pohledu na tyto situace mám co dělat, abych jsem se nezačala smát na celé kolo.

„Reide, neboj. Jsi v bezpečí, protože jsme tu my.“ Zašeptala jsem k Reidovi a podívala se na něho s úsměvem na rtech. Reid přikývl, že rozumí, ale v obličeji byl nejen nejistý, ale i trochu bílý jak stěna. Pan Woodland stále Sandy držel, která už přestala štěkat, a pustil nás dovnitř.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 4         Část 6 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

kalamář
Na jednom pracovním stole, žily kancelářské pomůcky a jiné věci, se kterými jejich majitel, spis...
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
Flowers Roses Leaves Petals Buds  - svetlanabar / Pixabay
Bosá ženská chodidla ztěžka kráčela po trávníku pokrytém ranní rosou. Hlava ženy se pomalu o...
V době pandemie jsem přišel, tak jako většina umělců o práci. Byl jsem zaměstnán, jako herec v ...
K našemu stolu si přisedne jakýsi vrásčitý ukrajinec s nesmírnou chutí si povídat. Házíme p...
Jako každé ráno si prohlížel obrázek na vnitřní straně dveří své skříňky. Byla na něm jeh...
předchozí část zde … Myslím, že tehdy jsem také začal mít problémy se spaním. Druhý den r...
Noční můry útočí... Byla jsem zpátky v tom domě. Kde žijí moji dávní přátelé. Možná už ...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
Vodní hladina   Pohled na vodní hladinu přehrady, která se klidně prostírá od břehu ke...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
Spojeni stínem minulosti Další sny mě znovu a znovu vracely do minulosti toho domu. Ani na chvíli ...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
Něco se změnilo... Další příběhy z Temnoviště: Zdálo se, že u obra v temném hradě se s...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
Něco se změnilo... Další příběhy z Temnoviště: Zdálo se, že u obra v temném hradě se s...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
,Rogas’ Když jsme s Alexem zaspali u krbu v jejich chatě,měla jsem pak moc děsivý sen ze ...
předchozí část zde … Vzbudil jsem se na podlaze někdy kolem osmé ráno, celý rozbolavělý, se...
Pavučina Z postranní uličky, kde se obvykle válí smetí a vzpomínky v podobách zmačkaných ple...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Muž ve žluté košili   Romana se usadila na křesle a vyčkávala, kdy přijde Stanislav, znač...
empty building hallway
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
0