Povídka

2. díl – Pokušení – 4. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (14/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

V provizorním stanovišti:

 

Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradili. Potřebovali jsme mít někde klid a znovu si vše projít i s děkankou. Nešlo o moc velkou místnost, ale všichni jsme se tam vešli. Já si sedla na roh jednoho stolu tak, že jsem měla přehled, co kdo dělá, jak se kdo tváří a tak dále.

„Pyromanie je jako duševní porucha, může být jen jako mýtus, ale z precedentu víme, že sérioví žháři získávají potěšení, když můžou něco zapálit. Také získají sexuální moc.“ Ujala se slova jako první Elle. Sledovala jsem jí a musela jsem uznat, že natož, že je tu krátce, hodně rychle se učí.

„Jenže sériový žhář by nezapálil oheň a odešel. Musí to zažít. Má touhu být u toho a vše sledovat.“ Doplnila Teressa Elle, ale stejně tak, jak jsem to poslouchala, tak to nedávalo smysl.

„Proč by tedy zapaloval oheň, který nemůže sledovat?“ zeptala jsem se všech, takže jsem se připojila s úvahami k Elle i Teresse.

„Před vypuknutím požáru vypnul vodu. U posledních tří, byl stejný problém u dvou požárů. A na Matthewa Rowlanda nikdo hořlavinu přímo nepoužil. Že by si to rozmyslel, protože ho nemohl vidět živě, jak tam hoří? Chtěl si užít smrt toho chlapce.“ pokračovala Elle, na kterou jsem se tentokrát zase podívala.

„Ne nutně.“ Oponoval Gideon, že sice Elle pravdu má, ale není to podmínka.

„Pokud byl cílem Matthew Rowland, tak proč založil další dva požáry?“ položila jsem otázku, která tu úplně neseděla.

„Motivy žháře jsou jednoduché. Jde o vandalismus, zatajení jiného zločinu, politické prohlášení…“ začal vysvětlovat Reid, když mu do toho Derek vstoupil.

„Zisk a pomsta.“ Doplnil Derek Reida. Nebýt tak vážné situace, tak by se Reid ohradil a vznikla by komická situace. Ale nic takového se nestalo.

„Ptali jsme se spolubydlícího Matthewa Rowlanda, jaký byl a řekl nám, že byl velmi oblíbený.“ Ozvala se děkanka, že nebyl důvod, aby se někdo Matthewovi mstil. Všichni jsme se na děkanku podívali.

„Takže žádný důvod k pomstě.“ Povzdychla jsem si, protože mi z toho co jsme zatím věděli či zjistili, nedávalo smysl.

„A co vandalismu?“ zeptala se Teressa a všichni jsme se podívali na děkanku a čekali na její odpověď.

„Ne.“ Zavrtěla hlavou děkanka, že tu žádný vandalismus není.

„Požáry jsou příliš sofistikované. A pokud mu jde o politické prohlášení, tak v tom není příliš jasný.“ Připojil se Hotch s politikou. Podívala jsem se na něho. Pokývla jsem hlavou, že s ním souhlasím.

„V tomto případě existuje základní strategie. Matthew, hasiči, zraněné oběti. On je nevidí jako lid, ale jako…“ ujal se slova Derek a tentokrát mu do řeči skočil Reid.

„Vidí je jako předměty. Spíš…jako šachové figurky.“ Doplnil Reid Dereka.

„Zase ty šachy.“ Zašeptala jsem s povzdychem a hned jsem tu vzpomínku na kancelář před odletem sem zahnala. Nebyl čas na to myslet.

„Přesně. Dobře…Takže chci zapálit kolej. Kde bych začal?“ souhlasil s námi Gideon a zeptal se a tím naznačil, že máme myslet jako tento náš žhář. Nebo se o to aspoň pokusit.

„V suterénu.“ Ozval se hned Derek.

„Ale proč jsem tedy začal ve třetím patře?“ otočil se Gideon na Dereka a zeptal se ho. Poté se podíval po nás všech.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 13         Část 15 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 6 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 6 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Viry  jsou opravdu velmi inteligentní
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
Jako každého rána přicházela ta mírně obtloustlá paní na pláž obtěžkána taškou se spoustou...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
předchozí část zde   V. Příběh ne tak úplně obyčejného šílenství Náběh byl poma...
Osm padesát pět středoevropského času. Chystám se chopit příležitosti, jež se už nikdy nebude ...
K cíli  vede více cest ...
Vždycky jsem byl plachý a vcelku uzavřený člověk. Místo abych chodil na zábavy, jako moji ostatn...
předchozí část zde   VIII. Markétka Viktor, starší detektiv, kterému před chvílí sko...
Postavila vodu na kávu. Kávu nesnášela, její chuť ji nutila šklebit se, a i když se snažila hoř...
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
Poté, co se za Anetou zavřely dveře, tak poradkyně se podívala na klienta a on na ni. Usmívali se. ...
Když se schyluje k nejhoršímu, probouzím lidi z jejich snů. Jsou nás miliardy. Každý z nás má z...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
Poté, co se za Anetou zavřely dveře, tak poradkyně se podívala na klienta a on na ni. Usmívali se. ...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
Koťátko „Na mlynářově plotě viselo chcíplý kotě. Kdo první promluví, ten to kot...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
předchozí část zde … Hned po této kapitole mi bylo jasné, proč její matka tolik trvá na tom,...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
Sci-fi příběh pro nejlepšího tátu na světě. Napsal Ephe. V propastné hlubině nekonečného ves...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
Láska. Co to vlastně je? Pojem, který nedokázali přesně definovat největší mozky historie, nejv...
Slečna Zdeňka Kosáčková bydlela v Praze na Kampě, odtud chodila do Dívčí školy proživotní - t...
Nemůžu si pomoci, prostě jsem se bezhlavě zamiloval! Pořád mám před sebou její obrovské hnědé...
0