Povídka

2. díl – Pokušení – 4. kap.
Četba díla zabere cca 6 min.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (14/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

V provizorním stanovišti:

 

Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradili. Potřebovali jsme mít někde klid a znovu si vše projít i s děkankou. Nešlo o moc velkou místnost, ale všichni jsme se tam vešli. Já si sedla na roh jednoho stolu tak, že jsem měla přehled, co kdo dělá, jak se kdo tváří a tak dále.

„Pyromanie je jako duševní porucha, může být jen jako mýtus, ale z precedentu víme, že sérioví žháři získávají potěšení, když můžou něco zapálit. Také získají sexuální moc.“ Ujala se slova jako první Elle. Sledovala jsem jí a musela jsem uznat, že natož, že je tu krátce, hodně rychle se učí.

„Jenže sériový žhář by nezapálil oheň a odešel. Musí to zažít. Má touhu být u toho a vše sledovat.“ Doplnila Teressa Elle, ale stejně tak, jak jsem to poslouchala, tak to nedávalo smysl.

„Proč by tedy zapaloval oheň, který nemůže sledovat?“ zeptala jsem se všech, takže jsem se připojila s úvahami k Elle i Teresse.

„Před vypuknutím požáru vypnul vodu. U posledních tří, byl stejný problém u dvou požárů. A na Matthewa Rowlanda nikdo hořlavinu přímo nepoužil. Že by si to rozmyslel, protože ho nemohl vidět živě, jak tam hoří? Chtěl si užít smrt toho chlapce.“ pokračovala Elle, na kterou jsem se tentokrát zase podívala.

„Ne nutně.“ Oponoval Gideon, že sice Elle pravdu má, ale není to podmínka.

„Pokud byl cílem Matthew Rowland, tak proč založil další dva požáry?“ položila jsem otázku, která tu úplně neseděla.

„Motivy žháře jsou jednoduché. Jde o vandalismus, zatajení jiného zločinu, politické prohlášení…“ začal vysvětlovat Reid, když mu do toho Derek vstoupil.

„Zisk a pomsta.“ Doplnil Derek Reida. Nebýt tak vážné situace, tak by se Reid ohradil a vznikla by komická situace. Ale nic takového se nestalo.

„Ptali jsme se spolubydlícího Matthewa Rowlanda, jaký byl a řekl nám, že byl velmi oblíbený.“ Ozvala se děkanka, že nebyl důvod, aby se někdo Matthewovi mstil. Všichni jsme se na děkanku podívali.

„Takže žádný důvod k pomstě.“ Povzdychla jsem si, protože mi z toho co jsme zatím věděli či zjistili, nedávalo smysl.

„A co vandalismu?“ zeptala se Teressa a všichni jsme se podívali na děkanku a čekali na její odpověď.

„Ne.“ Zavrtěla hlavou děkanka, že tu žádný vandalismus není.

„Požáry jsou příliš sofistikované. A pokud mu jde o politické prohlášení, tak v tom není příliš jasný.“ Připojil se Hotch s politikou. Podívala jsem se na něho. Pokývla jsem hlavou, že s ním souhlasím.

„V tomto případě existuje základní strategie. Matthew, hasiči, zraněné oběti. On je nevidí jako lid, ale jako…“ ujal se slova Derek a tentokrát mu do řeči skočil Reid.

„Vidí je jako předměty. Spíš…jako šachové figurky.“ Doplnil Reid Dereka.

„Zase ty šachy.“ Zašeptala jsem s povzdychem a hned jsem tu vzpomínku na kancelář před odletem sem zahnala. Nebyl čas na to myslet.

„Přesně. Dobře…Takže chci zapálit kolej. Kde bych začal?“ souhlasil s námi Gideon a zeptal se a tím naznačil, že máme myslet jako tento náš žhář. Nebo se o to aspoň pokusit.

„V suterénu.“ Ozval se hned Derek.

„Ale proč jsem tedy začal ve třetím patře?“ otočil se Gideon na Dereka a zeptal se ho. Poté se podíval po nás všech.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 13         Část 15 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
V zajetí obra Jak to bylo dál s obrem Ínemakem Obr mě ve věži víc hlídal a snažil se zabránit ...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
Pavučina Z postranní uličky, kde se obvykle válí smetí a vzpomínky v podobách zmačkaných ple...
Sally Martinsová byla vysloužilá policistka, která si ve svých sedmdesáti letech užívala důchod....
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
Co si dnes obléknu? Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pra...
v Normanově říši Můj útěk od obra byl nepromyšlený. Asi jsem neměla utéct do Normanovy říše...
  Hned se jí zalíbil. Stál na pódiu a hrál rytmickou skladbu na kytaru vedle svého kolegy, kt...
Jsem černý svědomí tohohle města, jeho duše, kterou nikdy nemělo. Jsem fantom, personifikace jeho ...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
empty building hallway
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...
  V domě číhá nebezpečí. Ve snu jsem se z ničeho nic objevila v podkroví toho domu. Zdánlivě...
Ínemak se mnou nekončí I když se na mě obr zlobil, nenechal mě jen tak být v klidu. Vzal mě znov...
Volání ze snů Když se sny zdají být naléhavé a volají ti, kteří si přejí změnit svůj osud...
Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
Pavučina Z postranní uličky, kde se obvykle válí smetí a vzpomínky v podobách zmačkaných ple...
předchozí část zde   … „Tak už mi věříte?“ pronesla tiše paní Müllerová, kter...
V době pandemie jsem přišel, tak jako většina umělců o práci. Byl jsem zaměstnán, jako herec v ...
DENÍK Výpověď Viktora Wolframa o podivných událostech obklopujících případ zesnulé Natálie M...
Lord Petr byl velmi rozrušen. Nervózně pobíhal ložnicí a při své obhajobě neustále rozpažoval:...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
0