V hostinci „U Huberta“ bylo příjemně teplo. Hostinský seděl sám u stolu hned vedle výčepu a neměl co na práci. Kromě jedné náhodně zbloudilé duše ženského pohlaví zde byli jen tři stálí štamgasti, Václav, Rudolf a František.
Byli to kamarádi už léta a často spolu trávili čas. Václav byl ženatý, Rudolf byl vdovec a František žil sám a nikdy se neoženil. Občas bývalo období, kdy se takto u „svého“ stolu v hospodě scházeli téměř denně. Pak ale zas se někdy dlouhé týdny neviděli, i když bydleli v jedné obci nedaleko od sebe. Diskutovali na nejrůznější témata , přeli se, hádali a dohadovali a nakonec se vždy udobřovali rumovým frťanem nebo vodkou.
Bylo těsně před Vánoci a venku byl tak stupeň nad nulou, mokro a mlha. Typický obrázek vánočního počasí posledních let.
„Tak pozejtří už máme Štědrej den. Jak já se na to netěším,“ pronesl Rudolf víceméně jen proto, aby nadhodil téma k diskusi.
„Ani mě nemluv,“ pronesl v odpovědi Václav. „To už pro nás s Aničkou néni. Děcka už jsou dávno z domu, neobjeví se jak je rok dlouhej a jediné vnouče máme ve světě. Mě se ani nechce se mordovat se stromečkem a žena do pečení cukroví taky není už žhavá. Kdepak, Vánoce to už pro nás néni.“
„Pánové, “ zahájil svůj proslov na dané téma František, upil z půllitru a pokračoval: „ono to není jen o chtění nebo nechtění, ale jen si vzpomeňte na ty krásné zasněžené Vánoce kdysi a porovnejte to s dneškem. Copak to venku, to jsou Vánoce? Ani náhodou! Já pamatuju Vánoce, no jéje! Takový Vánoce ty dnešní děcka nemůžou znát…“
„Změňme téma chlapi, “ pokusil se přeřadit na jinou kolej Rudolf.
„Jenže Vánoce budou ať chceš nebo nechceš a to za chvíli a je to aktuální téma a navíc o čem by ses chtěl vlastně bavit,“ držel se nastaveného směru debaty František.
„Mám nápad, vážení,“ pronesl poněkud významně Václav. V takové situaci to býval pravidelně právě on, kdo se snažil do debaty vnést i trochu soutěživosti.
„ Když jsme se teda shodli, že ty současný Vánoce nestojí za moc, tak zavzpomínejme na ty pravé a krásné. A ten, jehož vánoční vzpomínka bude nejlepší, ten vyhraje zítřejší celou útratu tady v hospodě zadarmo a ti ostatní to za něj zaplatí.“
„Říkal jsem si, co z tebe tentokrát vyleze, ale není to špatný nápad,“ souhlasil František.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět tří přátel vzpomínajících v hospodě na staré časy je sice klasickým a trochu povědomým motivem, ale pracujete s ním velmi citlivě. Skvělým oživením je postava osamělé, cynické ženy u vedlejšího stolu, která tvoří výborný kontrast k sentimentální náladě mužů. Příběh má jasnou pointu a nosnou myšlenku o tom, že kouzlo Vánoc netkví v počasí, ale v lidech a pocitu bezpečí.
Atmosféra – ★★★★☆
Podařilo se vám výborně zachytit útulnou, až lehce melancholickou náladu venkovského hostince, která ostře kontrastuje se sychravým počasím venku. Emoce ve vzpomínkách jednotlivých postav působí upřímně a dokážou čtenáře zahřát u srdce. K dokonalosti chybí jen trochu více zapojit smysly – popsat vůni hospody, zvuk praskajícího dřeva nebo cinkání sklenic, aby byl prožitek ještě plastičtější.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale největší prostor pro zlepšení vidím v dialozích, které občas působí trochu strojeně a literárně (např. „učinil objednávku za všechny“). Zkuste nechat postavy mluvit více přirozeně, tak, jak by to chlapi v hospodě skutečně řekli. V textu se objevuje několik drobných pravopisných chyb a překlepů (např. chybějící čárky nebo „ani mě nemluv“ místo „mně“), ale ty nijak zásadně nenarušují celkový příjemný dojem z četby.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi milou a hřejivou povídku, která dýchá lidskostí a nostalgií. Přestože staví na jednoduchém ději, dokáže předat silnou emoci a díky závěrečnému cynickému protnutí nesklouzává k lacinému patosu. Pokud zapracujete na přirozenosti dialogů a obrousíte drobné stylistické hrany, budou vaše texty působit naprosto profesionálně. Jen tak dál, máte dar vyprávět uvěřitelné příběhy ze života!