„Jo, to beru. Ženský už máme probraný odzhora dolů a obráceně tisíckrát a zbytečný politický kecy mě jen nervujou,“ dal se slyšet Rudolf.
Všichni tři téměř současně dopili a objednali si další rundu. Hostinský se líně zvedl ze židle a zamířil k výčepu.
„Já bych si dala ještě jednu dvojku,“ využila situace žena, sedící sama za stolem opodál a hned také dopila poslední kapku bílého vína a podával hostinskému sklenici. Bylo jasné, že to osaměle popíjející ženské stvoření se o debatu na téma Vánoce také zajímá.
„ Tak začni,“ vyzval Rudolfa Václav, dřív než hostinský stihl jejich stůl obsloužit. „ A pověz nám třeba o těch nejkrásnějších Vánocích, které jsi zažil.
Rudolf se na chvíli zadíval do desky stolu před sebou, jako by si nemohl vzpomenout, co to vlastně Vánoce jsou. „Vánoce, no Vánoce,“ trochu neurčitě mumlal. Pak ale spustil.
„ Pro mě nejkrásnější Vánoce byly, když ještě žila moje Maruška. Děti jsme sice neměli, ale přesto každý rok Maruška gruntovala, pekla, vařila a smažila s takovou chutí a radostí, že mi to nedalo a i já jsem dělal všechno pro to, aby bylo u nás hezky a příjemně Vánoce byly krásné. Stromeček a veškerá výzdoba domácnosti, to bylo na mě,“ vyprávěl Rudolf.
Na chvíli se odmlčel, avšak kamarádi nevěděli, co k tomu dodat, tak jen mlčeli.
„Víte, co bylo na tom to nejhorší,“ položil Rudolf sám sobě řečnickou otázku. „Já si tehdy neuvědomoval, jak krásné a vzácné okamžiky to pro nás oba jsou. Dokonce mě vlastně otravovalo to vánoční tumlování. Vždyť já jsem se tak snažil, abychom měli krásný stromeček a bylo u nás hezky jen kvůli Marušce. Sám bych se na to asi vykašlal. Vždyť já to dělal vlastně jen kvůli ní.“
„To bylo moc hezké vyprávění o Vánocích,“ řekl Václav.
„Co jsi myslel tím, jestli víme, co na tom bylo to nejhorší? Vždyť právě to, že ses snažil kvůli té svojí Marii, to bylo na tom všem to nejkrásnější, “ pronesl své hodnocení František.
„Když tak o tom přemýšlím, tak pro mě byly Vánoce krásné, když byly naše děti malé,“ ujal se slova Václav.
„To ale bylo už hodně dávno. V dobách, kdy o Vánocích sněžilo, mrzlo až praštělo a s děckama jsem chodíval sáňkovat na kopci za dědinou. Vraceli jsme se domů unavení a celí promrzlí, ale děcka měly radost a červené tváře i uši.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět tří přátel vzpomínajících v hospodě na staré časy je sice klasickým a trochu povědomým motivem, ale pracujete s ním velmi citlivě. Skvělým oživením je postava osamělé, cynické ženy u vedlejšího stolu, která tvoří výborný kontrast k sentimentální náladě mužů. Příběh má jasnou pointu a nosnou myšlenku o tom, že kouzlo Vánoc netkví v počasí, ale v lidech a pocitu bezpečí.
Atmosféra – ★★★★☆
Podařilo se vám výborně zachytit útulnou, až lehce melancholickou náladu venkovského hostince, která ostře kontrastuje se sychravým počasím venku. Emoce ve vzpomínkách jednotlivých postav působí upřímně a dokážou čtenáře zahřát u srdce. K dokonalosti chybí jen trochu více zapojit smysly – popsat vůni hospody, zvuk praskajícího dřeva nebo cinkání sklenic, aby byl prožitek ještě plastičtější.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale největší prostor pro zlepšení vidím v dialozích, které občas působí trochu strojeně a literárně (např. „učinil objednávku za všechny“). Zkuste nechat postavy mluvit více přirozeně, tak, jak by to chlapi v hospodě skutečně řekli. V textu se objevuje několik drobných pravopisných chyb a překlepů (např. chybějící čárky nebo „ani mě nemluv“ místo „mně“), ale ty nijak zásadně nenarušují celkový příjemný dojem z četby.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi milou a hřejivou povídku, která dýchá lidskostí a nostalgií. Přestože staví na jednoduchém ději, dokáže předat silnou emoci a díky závěrečnému cynickému protnutí nesklouzává k lacinému patosu. Pokud zapracujete na přirozenosti dialogů a obrousíte drobné stylistické hrany, budou vaše texty působit naprosto profesionálně. Jen tak dál, máte dar vyprávět uvěřitelné příběhy ze života!