„A vůbec nejkrásnější bylo vidět ty jejich rozzářené oči, když si po štědrovečerní večeři rozbalovali své dárečky. To bylo pro mě to nejkrásnější na Vánocích. Ale to už je dávno pryč,“ dodal ještě s povzdechem.
Žena u vedlejšího stolu poloprázdné hospody si objednala další dvojku vína. Přitom poslala několik svůdných úsměvů směrem k debatující trojici mužů. Hostinský vstal, pohlédl tázavým pohledem na vchodové dveře, do kterých už dlouho nikdo nevstoupil, pohledem na okno zjistil, že venku se pozvolna již šeří a ještě než vykročil zajistit ženin požadavek, přiložil polínko do krbu, aby oheň nevyhasl úplně.
„A co ty, Fando, co ty nám řekneš,“ obrátil se na Františka Rudolf.
„Jak vás pánové tak poslouchám, tak je mi skoro líto, že venku je takové hnusné počasí. Jak by to bylo krásné, kdyby po tak dlouhém čase byly zas jednou bílé Vánoce, “ zasnil se František. „Vydržte, jen si odskočím a hned vám o svých Vánocích povím.“
Chlapi dopili své půllitry a kývli na hospodského.
„Ještě třikrát Pepíku,“ učinil objednávku za všechny Václav.
Dáma překvapivě rychle vyprázdnila svoji sklenici a také se přihlásila o svoji další dvojku bílého. Asi se jí v hospodě s plápolajícím ohněm v krbu zalíbilo a zřejmě ani nikam nespěchala.
Oba kamarádi čekali na Františka a občas se podívali směrem ke stolu, kde žena seděla. Žena se vždy zdvořile pousmála a zatvářila se půvabně. Nikomu se ale nechtělo dávat se s ní do řeči.
„ Svoje nejkrásnější Vánoce jsem zažil v době, kdy jsem byl ještě malý kluk,“ spustil hned po návratu ke stolu František.
„Nikdy na ně nezapomenu a mám to před očima jako by to bylo dneska. Byl jsem tehdy nemocný, asi to byla chřipka a ležel jsem doma v posteli celý týden a měl jsem vysoké horečky. Maminka se o mě starostlivě starala, dávala mi pravidelně léky a studené obklady na čelo a vařila mi horký čaj s citrónem a medem.“
„To jsi měl tedy opravdu krásný Vánoce, Fano,“ zavtipkoval Václav.
„No a to si představ, že jsem ležel jako lazar a ne a ne se z toho vykřesat, tak moc mě ta chřipajzna skřípla, “ pokračoval František.
„Tak tomu bylo několik dni po sobě a v noci před Štědrým dnem jsem měl tak vysokou horečku, že jsem nemohl zpočátku ani spát a celý svět se se mnou točil a když jsem se zadíval do stropu, tak se mi zdálo, že se i on točí a naklání a padá na mě.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět tří přátel vzpomínajících v hospodě na staré časy je sice klasickým a trochu povědomým motivem, ale pracujete s ním velmi citlivě. Skvělým oživením je postava osamělé, cynické ženy u vedlejšího stolu, která tvoří výborný kontrast k sentimentální náladě mužů. Příběh má jasnou pointu a nosnou myšlenku o tom, že kouzlo Vánoc netkví v počasí, ale v lidech a pocitu bezpečí.
Atmosféra – ★★★★☆
Podařilo se vám výborně zachytit útulnou, až lehce melancholickou náladu venkovského hostince, která ostře kontrastuje se sychravým počasím venku. Emoce ve vzpomínkách jednotlivých postav působí upřímně a dokážou čtenáře zahřát u srdce. K dokonalosti chybí jen trochu více zapojit smysly – popsat vůni hospody, zvuk praskajícího dřeva nebo cinkání sklenic, aby byl prožitek ještě plastičtější.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale největší prostor pro zlepšení vidím v dialozích, které občas působí trochu strojeně a literárně (např. „učinil objednávku za všechny“). Zkuste nechat postavy mluvit více přirozeně, tak, jak by to chlapi v hospodě skutečně řekli. V textu se objevuje několik drobných pravopisných chyb a překlepů (např. chybějící čárky nebo „ani mě nemluv“ místo „mně“), ale ty nijak zásadně nenarušují celkový příjemný dojem z četby.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi milou a hřejivou povídku, která dýchá lidskostí a nostalgií. Přestože staví na jednoduchém ději, dokáže předat silnou emoci a díky závěrečnému cynickému protnutí nesklouzává k lacinému patosu. Pokud zapracujete na přirozenosti dialogů a obrousíte drobné stylistické hrany, budou vaše texty působit naprosto profesionálně. Jen tak dál, máte dar vyprávět uvěřitelné příběhy ze života!