Povídka

3. díl – Znovu se nesplést – 2. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (25/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po chvíli se znovu vrátil zvuk do televize. Nebo spíše, zvuky, které říkaly, že lidé jsou živí.

„Jste všichni v pořádku?“ ptala se reportérka lidí, kteří byli kolem ní. „Jde o živý přenos.“ Oznámila k divákům, když se po chvíli otočila na kameru, kterou držel v ruce její kameraman.

„To bylo hrozné.“ Zašeptala mi do ucha Teressa a já jenom přikývla hlavou na souhlas. Hotch hned vzal mobil a vytočil číslo.

„Co se tam děje?“ zeptal se Hotch do mobilu a čekal na odpověď.

„Hotchi, poslouchej mě. Dneska odpoledne nám přivezou fragmenty, které se našly z té bomby. Já jsem jediný v týmu, který se v bombách vyzná. Takže jestli chceš, postarám se o profil naší bomby.“ Ozval se Derekův hlas z druhého konce hovoru.

„Morgane, ty se nebojíš jít s pyrotechnikem do terénu, že?“ zeptal se Hotch Dereka, aniž by nějak reagoval, že mu Derek předtím ani neodpověděl.

„Však víš, že se tak úplně nebojím toho bombového útočníka.“ Pronesl nesouhlasně Derek. Bylo mi jasné co tím myslí. A nebyl jediný. Šlo tu především o Gideona. Jeho kariéra byla v ohrožení.

„Myslel jsem, že jsme to už všechno probrali.“ Dal najevo jasný nesouhlas Hotch. Všichni jsme se dívali na Hotche a nikdo nic neříkal.

„Hotchi, minule se stalo to samé a kvůli tomu měl Gideon dovolenou. Utrpěl post traumatický zážitek. Jak víme, že se to nestane znovu?“ protestoval dál Derek.

„Morgane, už jsem to říkal. Postaráme se o profil bombového útočníka. A o profil Gideona se staral, nebudeme.“ Rozhodl Hotch a tím hovor s Derekem ukončil. Znovu si sedl a podíval se na nás.

„Máte stejný názor?“ zeptal se nás, aniž by dal najevo, že by byl vytočený nebo ne.

„Víš Hotchi, Derek má pravdu v tom, že tu hrozí, že Gideon se zhroutí a už se nebude moci vrátit. Ale máš pravdu i ty. Musíme Gideonovi věřit, že to zvládne a pomoci mu, jak jen budeme moci. Musíme se zaměřit na bombového útočníka.“ Řekla jsem svůj názor, že souhlasím jak s ním, tak i s Derekem, ale že se víc přikláním k profilu bombového útočníka a ne Gideona. Hotch mě přitom sledoval a díval se mi do očí. Poté se podíval na ostatní, kteří jenom hlavou přikývli, že souhlasí, jak se rozhodl, takže i s mým názorem.

„Dobře, tak můžeme začít.“ Přikývl Hotch a podíval se z novu po nás. Poté se podíval na JJ, aby se jako první ujala slova.

„První obětí se stala sedmdesáti čtyřletá vdova Barbara Keller. O dvě hodiny později došlo k druhému výbuchu. Výbuch zasáhl pana Clurmana, když byl na příjezdové cestě. A pak třetí, poslední o čtyřicet pět minut později. Ehm, to jsme všichni viděli.“ Shrnula JJ vše, co věděla, kde se jaký útok uskutečnil a kdo byl mrtvý či raněný. „Při třetím útoku to nepřežila třiceti čtyřletá žena, která byla v domácnosti a žila přes ulici od Clurmana. Takže Clurman jako jediný z těch tří to přežil.“ Doplnila zbylé informace, které zapomněla zmínit.

„Existovala nějaká souvislost, mezi oběťmi?“ zeptala jsem se a podívala se na JJ.

„Jen jeden. Clurman uzavřel dohodu o stavbě bytů za deset milionů dolarů, kde byl Keller investorem. Ale před nedávnem dohoda padla. Takže zkrachoval.“ Odpověděla nejen mně, ale i ostatním JJ.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 24     

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 6 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 6 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

K našemu stolu si přisedne jakýsi vrásčitý ukrajinec s nesmírnou chutí si povídat. Házíme p...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
Vilda: Na sídliště přišlo jaro. Poznáš to podle toho nasládlýho pocitu na jazyku, kterej ti jed...
Náhle ho probudil nějaký divoký sen, který vmžiku zapomněl. Zrakem přejížděl po svém neuklize...
To se takhle ráno vzbudíte, tedy jste vzbuzení otravným zvoněním budíku, a jen co otevřete oči, ...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře...
Sci-fi příběh pro nejlepšího tátu na světě. Napsal Ephe. V propastné hlubině nekonečného ves...
Ten pocit, vidieť ho ruka v ruke s ňou. Ten pocit stáť tam a tváriť sa, že mi je to jedno. ...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
  …neobviňuj mou přirozenost za to, že mě odlišila od ostatních… Epiktétos, Rozpravy ...
předchozí část zde   VI. Přijímat Následně se ale Jiří začal cítit poněkud podlome...
Štěstí z pouti Nikdy jsem nebyl průbojný. Není tedy divu, že jsem po různých životních omy...
předchozí část zde … Dlouhou dobu mi nic z toho nedávalo absolutně pražádný smysl. Nesouhlasil...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
(Podle skutečné události, jen lehce přibarveno)   „Tak nezapomeň, vole, dneska v sedm u mě...
Náhle ho probudil nějaký divoký sen, který vmžiku zapomněl. Zrakem přejížděl po svém neuklize...
Maminko, v okamžiku narození jsem vnímala jen chlad, strach a konejšivou hebkost Tvého hlasu. Zat...
Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):   Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil j...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
Ač stále ještě při síle, přesto již očividný stařík se letmo zamyslel. V jeho věku mu již n...
Osm padesát pět středoevropského času. Chystám se chopit příležitosti, jež se už nikdy nebude ...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
K našemu stolu si přisedne jakýsi vrásčitý ukrajinec s nesmírnou chutí si povídat. Házíme p...
Koťátko „Na mlynářově plotě viselo chcíplý kotě. Kdo první promluví, ten to kot...
0