Povídka

3. díl – Znovu se nesplést – 2. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (25/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po chvíli se znovu vrátil zvuk do televize. Nebo spíše, zvuky, které říkaly, že lidé jsou živí.

„Jste všichni v pořádku?“ ptala se reportérka lidí, kteří byli kolem ní. „Jde o živý přenos.“ Oznámila k divákům, když se po chvíli otočila na kameru, kterou držel v ruce její kameraman.

„To bylo hrozné.“ Zašeptala mi do ucha Teressa a já jenom přikývla hlavou na souhlas. Hotch hned vzal mobil a vytočil číslo.

„Co se tam děje?“ zeptal se Hotch do mobilu a čekal na odpověď.

„Hotchi, poslouchej mě. Dneska odpoledne nám přivezou fragmenty, které se našly z té bomby. Já jsem jediný v týmu, který se v bombách vyzná. Takže jestli chceš, postarám se o profil naší bomby.“ Ozval se Derekův hlas z druhého konce hovoru.

„Morgane, ty se nebojíš jít s pyrotechnikem do terénu, že?“ zeptal se Hotch Dereka, aniž by nějak reagoval, že mu Derek předtím ani neodpověděl.

„Však víš, že se tak úplně nebojím toho bombového útočníka.“ Pronesl nesouhlasně Derek. Bylo mi jasné co tím myslí. A nebyl jediný. Šlo tu především o Gideona. Jeho kariéra byla v ohrožení.

„Myslel jsem, že jsme to už všechno probrali.“ Dal najevo jasný nesouhlas Hotch. Všichni jsme se dívali na Hotche a nikdo nic neříkal.

„Hotchi, minule se stalo to samé a kvůli tomu měl Gideon dovolenou. Utrpěl post traumatický zážitek. Jak víme, že se to nestane znovu?“ protestoval dál Derek.

„Morgane, už jsem to říkal. Postaráme se o profil bombového útočníka. A o profil Gideona se staral, nebudeme.“ Rozhodl Hotch a tím hovor s Derekem ukončil. Znovu si sedl a podíval se na nás.

„Máte stejný názor?“ zeptal se nás, aniž by dal najevo, že by byl vytočený nebo ne.

„Víš Hotchi, Derek má pravdu v tom, že tu hrozí, že Gideon se zhroutí a už se nebude moci vrátit. Ale máš pravdu i ty. Musíme Gideonovi věřit, že to zvládne a pomoci mu, jak jen budeme moci. Musíme se zaměřit na bombového útočníka.“ Řekla jsem svůj názor, že souhlasím jak s ním, tak i s Derekem, ale že se víc přikláním k profilu bombového útočníka a ne Gideona. Hotch mě přitom sledoval a díval se mi do očí. Poté se podíval na ostatní, kteří jenom hlavou přikývli, že souhlasí, jak se rozhodl, takže i s mým názorem.

„Dobře, tak můžeme začít.“ Přikývl Hotch a podíval se z novu po nás. Poté se podíval na JJ, aby se jako první ujala slova.

„První obětí se stala sedmdesáti čtyřletá vdova Barbara Keller. O dvě hodiny později došlo k druhému výbuchu. Výbuch zasáhl pana Clurmana, když byl na příjezdové cestě. A pak třetí, poslední o čtyřicet pět minut později. Ehm, to jsme všichni viděli.“ Shrnula JJ vše, co věděla, kde se jaký útok uskutečnil a kdo byl mrtvý či raněný. „Při třetím útoku to nepřežila třiceti čtyřletá žena, která byla v domácnosti a žila přes ulici od Clurmana. Takže Clurman jako jediný z těch tří to přežil.“ Doplnila zbylé informace, které zapomněla zmínit.

„Existovala nějaká souvislost, mezi oběťmi?“ zeptala jsem se a podívala se na JJ.

„Jen jeden. Clurman uzavřel dohodu o stavbě bytů za deset milionů dolarů, kde byl Keller investorem. Ale před nedávnem dohoda padla. Takže zkrachoval.“ Odpověděla nejen mně, ale i ostatním JJ.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 24     

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 6 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 6 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

předchozí část zde Natálie Müllerová NEOTVÍRAT! 7. ledna 2001 Už jsou to tři dny, co js...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
By zimní večer. Tma, mlha, mráz. Ztrácela jsem se ve svých myšlenkách. Větve mě chytaly za čepi...
Vilda: Na sídliště přišlo jaro. Poznáš to podle toho nasládlýho pocitu na jazyku, kterej ti jed...
Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...
Kolik je to dní? Kolik měsíců? A kolik let? Čas běží stále rychleji a rychleji, vzpomínky splý...
Bosá ženská chodidla ztěžka kráčela po trávníku pokrytém ranní rosou. Hlava ženy se pomalu o...
  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
V ulici Palm Beach:   V jednom rodinném domě v ulici Palm Beach hrála televize, kde zrovna b...
K cíli  vede více cest ...
předchozí část zde   V. Příběh ne tak úplně obyčejného šílenství Náběh byl poma...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
Kde to kruci jsem? Na nic si nepamatuji. Všude je tma. Ruce mám napřažené před sebou a zoufale se s...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Štěstí z pouti Nikdy jsem nebyl průbojný. Není tedy divu, že jsem po různých životních omy...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
Sedím. Sám bez sebe. Kolem mě vnímám vše rozmazaně jako v mlze. Tuším jen, že se okolo pohybuj...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
předchozí část zde   IV. Droga Jiří čekal, až se jej na To kultista konečně zeptá. ...
(Podle skutečné události, jen lehce přibarveno)   „Tak nezapomeň, vole, dneska v sedm u mě...
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
Slečna Zdeňka Kosáčková bydlela v Praze na Kampě, odtud chodila do Dívčí školy proživotní - t...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
předchozí část zde   VI. Přijímat Následně se ale Jiří začal cítit poněkud podlome...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
0