Povídka

3. díl – Znovu se nesplést – 2. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (25/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po chvíli se znovu vrátil zvuk do televize. Nebo spíše, zvuky, které říkaly, že lidé jsou živí.

„Jste všichni v pořádku?“ ptala se reportérka lidí, kteří byli kolem ní. „Jde o živý přenos.“ Oznámila k divákům, když se po chvíli otočila na kameru, kterou držel v ruce její kameraman.

„To bylo hrozné.“ Zašeptala mi do ucha Teressa a já jenom přikývla hlavou na souhlas. Hotch hned vzal mobil a vytočil číslo.

„Co se tam děje?“ zeptal se Hotch do mobilu a čekal na odpověď.

„Hotchi, poslouchej mě. Dneska odpoledne nám přivezou fragmenty, které se našly z té bomby. Já jsem jediný v týmu, který se v bombách vyzná. Takže jestli chceš, postarám se o profil naší bomby.“ Ozval se Derekův hlas z druhého konce hovoru.

„Morgane, ty se nebojíš jít s pyrotechnikem do terénu, že?“ zeptal se Hotch Dereka, aniž by nějak reagoval, že mu Derek předtím ani neodpověděl.

„Však víš, že se tak úplně nebojím toho bombového útočníka.“ Pronesl nesouhlasně Derek. Bylo mi jasné co tím myslí. A nebyl jediný. Šlo tu především o Gideona. Jeho kariéra byla v ohrožení.

„Myslel jsem, že jsme to už všechno probrali.“ Dal najevo jasný nesouhlas Hotch. Všichni jsme se dívali na Hotche a nikdo nic neříkal.

„Hotchi, minule se stalo to samé a kvůli tomu měl Gideon dovolenou. Utrpěl post traumatický zážitek. Jak víme, že se to nestane znovu?“ protestoval dál Derek.

„Morgane, už jsem to říkal. Postaráme se o profil bombového útočníka. A o profil Gideona se staral, nebudeme.“ Rozhodl Hotch a tím hovor s Derekem ukončil. Znovu si sedl a podíval se na nás.

„Máte stejný názor?“ zeptal se nás, aniž by dal najevo, že by byl vytočený nebo ne.

„Víš Hotchi, Derek má pravdu v tom, že tu hrozí, že Gideon se zhroutí a už se nebude moci vrátit. Ale máš pravdu i ty. Musíme Gideonovi věřit, že to zvládne a pomoci mu, jak jen budeme moci. Musíme se zaměřit na bombového útočníka.“ Řekla jsem svůj názor, že souhlasím jak s ním, tak i s Derekem, ale že se víc přikláním k profilu bombového útočníka a ne Gideona. Hotch mě přitom sledoval a díval se mi do očí. Poté se podíval na ostatní, kteří jenom hlavou přikývli, že souhlasí, jak se rozhodl, takže i s mým názorem.

„Dobře, tak můžeme začít.“ Přikývl Hotch a podíval se z novu po nás. Poté se podíval na JJ, aby se jako první ujala slova.

„První obětí se stala sedmdesáti čtyřletá vdova Barbara Keller. O dvě hodiny později došlo k druhému výbuchu. Výbuch zasáhl pana Clurmana, když byl na příjezdové cestě. A pak třetí, poslední o čtyřicet pět minut později. Ehm, to jsme všichni viděli.“ Shrnula JJ vše, co věděla, kde se jaký útok uskutečnil a kdo byl mrtvý či raněný. „Při třetím útoku to nepřežila třiceti čtyřletá žena, která byla v domácnosti a žila přes ulici od Clurmana. Takže Clurman jako jediný z těch tří to přežil.“ Doplnila zbylé informace, které zapomněla zmínit.

„Existovala nějaká souvislost, mezi oběťmi?“ zeptala jsem se a podívala se na JJ.

„Jen jeden. Clurman uzavřel dohodu o stavbě bytů za deset milionů dolarů, kde byl Keller investorem. Ale před nedávnem dohoda padla. Takže zkrachoval.“ Odpověděla nejen mně, ale i ostatním JJ.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 24     

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 6 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 6 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

předchozí část zde … V noci jsem ale opět nemohl usnout. Mrazivá, tvrdá podlaha mě i přes si...
Odpuštění  není o tom ...
DENÍK Výpověď Viktora Wolframa o podivných událostech obklopujících případ zesnulé Natálie M...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
Po celý den procházel mrazivými lesy, jejichž vrcholky šlehal mrazivý vítr. Sníh pod stromy byl p...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
K našemu stolu si přisedne jakýsi vrásčitý ukrajinec s nesmírnou chutí si povídat. Házíme p...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
V době pandemie jsem přišel, tak jako většina umělců o práci. Byl jsem zaměstnán, jako herec v ...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
předchozí část zde   VIII. Markétka Viktor, starší detektiv, kterému před chvílí sko...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
Ten pocit, vidieť ho ruka v ruke s ňou. Ten pocit stáť tam a tváriť sa, že mi je to jedno. ...
Zabzučel mi telefon a z displeje na mě blikala ikonka smsky. Rozespale jsem ho odemkl. Zpráva byla od...
předchozí část zde … Paní Müllerová mě přivítala v slzách. Vypadala hrozně, jak se asi d...
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
(Podle skutečné události, jen lehce přibarveno)   „Tak nezapomeň, vole, dneska v sedm u mě...
předchozí část zde … Vzbudil jsem se na podlaze někdy kolem osmé ráno, celý rozbolavělý, se...
předchozí část zde … Hned po této kapitole mi bylo jasné, proč její matka tolik trvá na tom,...
V ulici Palm Beach:   V jednom rodinném domě v ulici Palm Beach hrála televize, kde zrovna b...
Láska. Co to vlastně je? Pojem, který nedokázali přesně definovat největší mozky historie, nejv...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
Dítě se dalo do pláče. Dítě. Ještě nemluvně. O to pronikavější ten křik byl. Již pár okam...
Slečna Zdeňka Kosáčková bydlela v Praze na Kampě, odtud chodila do Dívčí školy proživotní - t...
0