Povídka

1. díl – Extrémní agresor – 9. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (9/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):

 

Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil jsem úlevu. Byl jsem rád, že jsem to Jane řekl. To co k ní cítím. A šťastnější jsem byl ještě víc. Protože ta její reakce mi řekla, že ke mně cítí to samé. Musel jsem uznat, že dokáže skrýt své emoce dokonale, když chce. Protože jsem nečekal, že by mohla mě taky milovat jako já jí. Ale ta její reakce říkala vše. Taky tě miluji. Jenže jsem věděl, že bude problém, ji přesvědčit, aby si to přiznala, aby si nešlapala po štěstí, protože tím bych byl nešťastný i já. Byl jsem i rozhodnut po narození syna, že vše Hayley řeknu a rozvedu se s ní. Nechci, aby Jane, byla moje milenka. Chci, aby byla moje žena. Ale věděl jsem, že to nebude hned. Že vše bude chtít čas. Jít na vše pomalu. Ale aby se tato cesta uskutečnila, musel jsem s pravdou ven. Udělat ten první krok, ke kterému jsem se skoro po devíti měsících odhodlal. Ale než jsme vstoupili do výslechové místnosti, tak nás zastavil šerif Warden.

„Agente Hotchnere, volal agent Gideon. Prý je to důležité.“ Zastavil nás šerif. Podíval jsem se na Jane a poznal jsem, že ani ona neví, o co tu jde. Podíval jsem se na mobil, kde jsem měl nepřijatý hovor od Gideona. Přitom rozhovoru s Jane, jsem neslyšel ani necítil vibrace, že mi někdo volá. Hned jsem zavolal Gideonovi.

„Jasone, co se děje? Jdeme vyslechnout Slessmana.“ Ozval jsem se do mobilu a chvíli poslouchal. Hned jsem to dal na hlasiťák, aby to i Jane slyšela.

„Aarone, on má komplice. A myslím, že tím je bachař z věznice, kde Slessman seděl. Jde o jistého Timothyho Vogela. Analytička už o něm hledá informace. Ale zkuste to i vy, jestli něco nezjistíte. Hlavně, kde je Heather vězněna. Derek, Reid a Tess se to snaží zjistit přes jeho počítač, ale zatím bez výsledků.“ Řekl rychle Gideon.

„Dobře, jdeme na to. Kdyby něco volej.“ Souhlasil jsem a hovor ukončil. Podíval jsem se na Jane.

„Tak, jdeme na to. Podáme si tohohle ptáčka.“ Pronesla, Jane a usmála se. Pousmál jsem se. Došlo mi, že to, co se stalo v kanceláře před chvíli vytěsnila a jedině se soustředila na práci a výslech Slessmana. A za to jsem ji obdivoval a miloval ještě víc. Hlavou jsem přikývl na souhlas.

„Otevřete dveře.“ Řekl jsem strážníkovi, který tam byl a s Jane jsme vstoupili dovnitř.

 

Richard Slessman seděl na židli u stolu, ke kterému byl želízky připoutaný. S Jane jsme si sedli na židle vedle sebe, které byly naproti Slessmanovi. Jane jsem pod stolem jemně kopl do její boty. Což bylo naše znamení, že výslech má začít ona. Oba jsme se dívali na Slessmana, který se na nás tak divně usmíval.

„Pane Slessmane, víte, že máte problém?“ zeptala se Jane v klidu s chladnou tváří.

„Jste si tím tak jistí?“ ušklíbl se Slessman. Měl jsem chuť ho praštit, ale ovládal jsem se, tak jsem jenom ho sledoval a nehnul ani brvou.

„Našli jsme váš počítač a je otázka času, kdy se do něho podíváme.“ Pronesla chladně Jane, sledujíc stále Slessmana. Byla fakt výborná.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 8         Část 10 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 6 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 6 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
Viry  jsou opravdu velmi inteligentní
předchozí část zde … Vzbudil jsem se na podlaze někdy kolem osmé ráno, celý rozbolavělý, se...
předchozí část zde   … „Tak už mi věříte?“ pronesla tiše paní Müllerová, kter...
DENÍK Výpověď Viktora Wolframa o podivných událostech obklopujících případ zesnulé Natálie M...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
Probudila jsem se do nového rána. Slunce vrhalo do místnosti rudé odlesky, jako by ho překryly obrov...
Ztěžka vydechl. Tohle se mu děje pořád. Vždycky se něco musí podělat, Dave Parnell prostě nemě...
předchozí část zde   VI. Přijímat Následně se ale Jiří začal cítit poněkud podlome...
Jsem černý svědomí tohohle města, jeho duše, kterou nikdy nemělo. Jsem fantom, personifikace jeho ...
Bosá ženská chodidla ztěžka kráčela po trávníku pokrytém ranní rosou. Hlava ženy se pomalu o...
Pavlína a Jakub vstoupili do sálu plného lidí. Na tvářích přítomných bylo vidět neskrývané o...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:   Gideon nás přiměl se dívat na...
Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
Dovoluji si nabídnout malou ochutnávku z knihy povídek "Alláhovy děti", za chybky se omlou...
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
Ten pocit, vidieť ho ruka v ruke s ňou. Ten pocit stáť tam a tváriť sa, že mi je to jedno. ...
Dnes se mi zdálo, že jsi umřel, víš? Byl to zvláštní sen, kde jsem byla zmatená a vyděšená. P...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
Dítě se dalo do pláče. Dítě. Ještě nemluvně. O to pronikavější ten křik byl. Již pár okam...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
Zjistil jsem to až na cestě k autobusu. Navyklým způsobem jsem chtěl stále sklouzávající brýle ...
předchozí část zde   … „Tak už mi věříte?“ pronesla tiše paní Müllerová, kter...
0