Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):
Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil jsem úlevu. Byl jsem rád, že jsem to Jane řekl. To co k ní cítím. A šťastnější jsem byl ještě víc. Protože ta její reakce mi řekla, že ke mně cítí to samé. Musel jsem uznat, že dokáže skrýt své emoce dokonale, když chce. Protože jsem nečekal, že by mohla mě taky milovat jako já jí. Ale ta její reakce říkala vše. Taky tě miluji. Jenže jsem věděl, že bude problém, ji přesvědčit, aby si to přiznala, aby si nešlapala po štěstí, protože tím bych byl nešťastný i já. Byl jsem i rozhodnut po narození syna, že vše Hayley řeknu a rozvedu se s ní. Nechci, aby Jane, byla moje milenka. Chci, aby byla moje žena. Ale věděl jsem, že to nebude hned. Že vše bude chtít čas. Jít na vše pomalu. Ale aby se tato cesta uskutečnila, musel jsem s pravdou ven. Udělat ten první krok, ke kterému jsem se skoro po devíti měsících odhodlal. Ale než jsme vstoupili do výslechové místnosti, tak nás zastavil šerif Warden.
„Agente Hotchnere, volal agent Gideon. Prý je to důležité.“ Zastavil nás šerif. Podíval jsem se na Jane a poznal jsem, že ani ona neví, o co tu jde. Podíval jsem se na mobil, kde jsem měl nepřijatý hovor od Gideona. Přitom rozhovoru s Jane, jsem neslyšel ani necítil vibrace, že mi někdo volá. Hned jsem zavolal Gideonovi.
„Jasone, co se děje? Jdeme vyslechnout Slessmana.“ Ozval jsem se do mobilu a chvíli poslouchal. Hned jsem to dal na hlasiťák, aby to i Jane slyšela.
„Aarone, on má komplice. A myslím, že tím je bachař z věznice, kde Slessman seděl. Jde o jistého Timothyho Vogela. Analytička už o něm hledá informace. Ale zkuste to i vy, jestli něco nezjistíte. Hlavně, kde je Heather vězněna. Derek, Reid a Tess se to snaží zjistit přes jeho počítač, ale zatím bez výsledků.“ Řekl rychle Gideon.
„Dobře, jdeme na to. Kdyby něco volej.“ Souhlasil jsem a hovor ukončil. Podíval jsem se na Jane.
„Tak, jdeme na to. Podáme si tohohle ptáčka.“ Pronesla, Jane a usmála se. Pousmál jsem se. Došlo mi, že to, co se stalo v kanceláře před chvíli vytěsnila a jedině se soustředila na práci a výslech Slessmana. A za to jsem ji obdivoval a miloval ještě víc. Hlavou jsem přikývl na souhlas.
„Otevřete dveře.“ Řekl jsem strážníkovi, který tam byl a s Jane jsme vstoupili dovnitř.
Richard Slessman seděl na židli u stolu, ke kterému byl želízky připoutaný. S Jane jsme si sedli na židle vedle sebe, které byly naproti Slessmanovi. Jane jsem pod stolem jemně kopl do její boty. Což bylo naše znamení, že výslech má začít ona. Oba jsme se dívali na Slessmana, který se na nás tak divně usmíval.
„Pane Slessmane, víte, že máte problém?“ zeptala se Jane v klidu s chladnou tváří.
„Jste si tím tak jistí?“ ušklíbl se Slessman. Měl jsem chuť ho praštit, ale ovládal jsem se, tak jsem jenom ho sledoval a nehnul ani brvou.
„Našli jsme váš počítač a je otázka času, kdy se do něho podíváme.“ Pronesla chladně Jane, sledujíc stále Slessmana. Byla fakt výborná.
Číst nahlas
