Povídka

1. díl – Extrémní agresor – 9. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (9/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):

 

Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil jsem úlevu. Byl jsem rád, že jsem to Jane řekl. To co k ní cítím. A šťastnější jsem byl ještě víc. Protože ta její reakce mi řekla, že ke mně cítí to samé. Musel jsem uznat, že dokáže skrýt své emoce dokonale, když chce. Protože jsem nečekal, že by mohla mě taky milovat jako já jí. Ale ta její reakce říkala vše. Taky tě miluji. Jenže jsem věděl, že bude problém, ji přesvědčit, aby si to přiznala, aby si nešlapala po štěstí, protože tím bych byl nešťastný i já. Byl jsem i rozhodnut po narození syna, že vše Hayley řeknu a rozvedu se s ní. Nechci, aby Jane, byla moje milenka. Chci, aby byla moje žena. Ale věděl jsem, že to nebude hned. Že vše bude chtít čas. Jít na vše pomalu. Ale aby se tato cesta uskutečnila, musel jsem s pravdou ven. Udělat ten první krok, ke kterému jsem se skoro po devíti měsících odhodlal. Ale než jsme vstoupili do výslechové místnosti, tak nás zastavil šerif Warden.

„Agente Hotchnere, volal agent Gideon. Prý je to důležité.“ Zastavil nás šerif. Podíval jsem se na Jane a poznal jsem, že ani ona neví, o co tu jde. Podíval jsem se na mobil, kde jsem měl nepřijatý hovor od Gideona. Přitom rozhovoru s Jane, jsem neslyšel ani necítil vibrace, že mi někdo volá. Hned jsem zavolal Gideonovi.

„Jasone, co se děje? Jdeme vyslechnout Slessmana.“ Ozval jsem se do mobilu a chvíli poslouchal. Hned jsem to dal na hlasiťák, aby to i Jane slyšela.

„Aarone, on má komplice. A myslím, že tím je bachař z věznice, kde Slessman seděl. Jde o jistého Timothyho Vogela. Analytička už o něm hledá informace. Ale zkuste to i vy, jestli něco nezjistíte. Hlavně, kde je Heather vězněna. Derek, Reid a Tess se to snaží zjistit přes jeho počítač, ale zatím bez výsledků.“ Řekl rychle Gideon.

„Dobře, jdeme na to. Kdyby něco volej.“ Souhlasil jsem a hovor ukončil. Podíval jsem se na Jane.

„Tak, jdeme na to. Podáme si tohohle ptáčka.“ Pronesla, Jane a usmála se. Pousmál jsem se. Došlo mi, že to, co se stalo v kanceláře před chvíli vytěsnila a jedině se soustředila na práci a výslech Slessmana. A za to jsem ji obdivoval a miloval ještě víc. Hlavou jsem přikývl na souhlas.

„Otevřete dveře.“ Řekl jsem strážníkovi, který tam byl a s Jane jsme vstoupili dovnitř.

 

Richard Slessman seděl na židli u stolu, ke kterému byl želízky připoutaný. S Jane jsme si sedli na židle vedle sebe, které byly naproti Slessmanovi. Jane jsem pod stolem jemně kopl do její boty. Což bylo naše znamení, že výslech má začít ona. Oba jsme se dívali na Slessmana, který se na nás tak divně usmíval.

„Pane Slessmane, víte, že máte problém?“ zeptala se Jane v klidu s chladnou tváří.

„Jste si tím tak jistí?“ ušklíbl se Slessman. Měl jsem chuť ho praštit, ale ovládal jsem se, tak jsem jenom ho sledoval a nehnul ani brvou.

„Našli jsme váš počítač a je otázka času, kdy se do něho podíváme.“ Pronesla chladně Jane, sledujíc stále Slessmana. Byla fakt výborná.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 8         Část 10 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 6 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 6 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
DENÍK Výpověď Viktora Wolframa o podivných událostech obklopujících případ zesnulé Natálie M...
Na jednom pracovním stole, žily kancelářské pomůcky a jiné věci, se kterými jejich majitel, spis...
předchozí část zde   IX. Probuzení Jako mrknutím oka, sotva se Jiří schoulil na ledovou...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
Nemůžu si pomoci, prostě jsem se bezhlavě zamiloval! Pořád mám před sebou její obrovské hnědé...
“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
K našemu stolu si přisedne jakýsi vrásčitý ukrajinec s nesmírnou chutí si povídat. Házíme p...
Kec mi lačni „Juj, ta ja mi ci hutorila, že kebi ši ňebul pažravi, jak tvoja mac, mohol ši buc t...
Můj táta byl někdo. Zbožňovala jsem ho. Odmalička byl veselá kopa, osobnost, vůdce. Mělo to i...
V ulici Palm Beach:   V jednom rodinném domě v ulici Palm Beach hrála televize, kde zrovna b...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
Tohle nebylo ráno jako každé jiné. Sluneční paprsky pronikající skrze mezírky ve svěšených ž...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
předchozí část zde … Paní Müllerová mě přivítala v slzách. Vypadala hrozně, jak se asi d...
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
Kde to kruci jsem? Na nic si nepamatuji. Všude je tma. Ruce mám napřažené před sebou a zoufale se s...
předchozí část zde … V noci jsem ale opět nemohl usnout. Mrazivá, tvrdá podlaha mě i přes si...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
Tamhle svítí sjezdovka! Znala jsem ho už od školy. Tehdy to bylo takové hubené bidlo, krátké vla...
Dnes se mi zdálo, že jsi umřel, víš? Byl to zvláštní sen, kde jsem byla zmatená a vyděšená. P...
Kolik je to dní? Kolik měsíců? A kolik let? Čas běží stále rychleji a rychleji, vzpomínky splý...
předchozí část zde Natálie Müllerová NEOTVÍRAT! 7. ledna 2001 Už jsou to tři dny, co js...
0