Povídka

Matka nad zlato

Autor: Pecen

Ztěžka vydechl. Tohle se mu děje pořád. Vždycky se něco musí podělat, Dave Parnell prostě neměl štěstí.

„No ovšem, jak jinak,“ postěžoval si Dave odevzdaně.

„Nechceš to zkusit ještě jednou?!“ naléhal Roger.

Dave zakroutil hlavou.

„Tak mě k tomu alespoň pusť!“

Je to marné, kamaráde, pomyslel si Dave. Když si smůla najde slabé místo pevně se zakousne a jen tak nepustí. Alespoň jeho ne.

Přesto vystoupil, aby uvolnil místo řidiče.

„Tak to zkus, ale naděje si nedělej. Jak si mě smůla najde, je hotovo,“ povzdechl Dave.

Roger přelezl odbrzďovací páku a zapadl na místo řidiče. Tiše se pomodlil.

V dálce se náhle rozezvučela siréna, která oznamovala příchod problémů. Spousty problémů v uniformách a s pouty za pasem.

„Slyšíš to! Ha! A je to tady, půjdeme zase sedět!“ zajásal trpce Dave. Tak si ho smůla definitivně podala.

Roger cítil, jak se v něm začíná vařit krev. Byl nebezpečně blízko od výbuchu vzteku. Ještě jednou ten hubeňour otevře pusu a zaškrtí ho jedním z těch zlatých náhrdelníků, kterých měli plný vůz.

Špinavé prsty pevně uchopily klíčky v zapalování. Roger zavřel oči. Vnímal pouze zesilující zvuk sirény.

„Prosím, prosím, zlatíčko. Naskoč. Udělej mi radost holka, vezmeme tě do prvotřídní myčky, navoskujeme, navoníme, budeš mít hotovej wellness. Jenom prosím tě, naskoč…,“ škemral polohlasem.

„Ta potvora se na tebe leda vyprdne! Budeš mít štěstí, když v tom krámu nakonec neuhoříš!“ vřískal Dave a v panice přešlapoval před vypáčenými dveřmi zlatnictví.

Roger otočil klíčkem a sešlápl pedál plynu.

Někde uvnitř stroje to škytlo. Tři ze čtyř rotorů se ledabyle protočily.

Dave ponořil obličej do dlaní. Nemohl se na to dívat. Celá situace mu připadala příliš komická na to, aby se rozbrečel, ale zároveň příliš nešťastná na to, aby vybuchl v zoufalý smích.

Roger nepřestával dupat na plyn jako na nesmrtelného švába producírujícího se u něj v kuchyni a agresivně otáčel klíčkem stejně jako knoflíkem hlasitosti, když pouštěli v rádiu jednu z jeho oblíbených skladeb.

V autě to několikrát zakuckalo, něco cinklo a z kapoty se začal linout podivný zápach. Dva motory přesto rázem plně naskočily. Dave si odkryl obličej.

Roger tomu dal ještě jeden pokus a přidal se i třetí motor. Se třemi už se letět dá.

„Uhni!“ vřískl Dave. „Je to mý auto, slyšíš, vypadni! Nikdo mi s ní lítat nebude!“

Roger měl sto chutí komplice jak se patří seznámit se svým novým multifunkčním páčidlem švýcarské výroby, jenže nebyl čas. Nasupeně opět přelezl přes odbrzďovací páku na místo spolujezdce.

„Ale makej, nebo tě budu každej den mlátit ve vězení!“ zaburácel Roger, aby Dave věděl, že to nebylo zadarmo.

Dave obratně naskočil, zabouchl za sebou, odbrzdil páku a zamáčkl startovací knoflík.

Stará kvadrokoptéra Honda Meganeura II kombi se houpavě a neochotně vznesla vertikálně do vzduchu. Nikdy to sice nebylo zrovna závodní auto, ale vysazený čtvrtý motor byl velmi znát.

Střechy budov pod nimi ubíhaly jako roky života ve vězení. Dave měl co dělat, aby své auto udržel v jakž takž přímém letu. Roger se co chvíli nervózně ohlížel do zpětného zrcátka. Policie byla někde na blízku a on se za mříže vrátit nehodlal. To by raději rovnou vystoupil a vše ukončil.

„Nechceš na to trochu šlápnout?“ otázal se rýpavě.

3.67/5 (1)

O autorovi

Pecen

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 19 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
3.67/5 (1)

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 19 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
3.67/5 (1)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
[mks_dropcap style="square" size="46" bg_color="#000000" txt_color="#f...
Muž ve žluté košili   Romana se usadila na křesle a vyčkávala, kdy přijde Stanislav, znač...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
RICHARD SLESSMAN   Z pohledu Jane:   Nakonec jsem zůstala s Hotchem v naší provizorn...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Kec mi lačni „Juj, ta ja mi ci hutorila, že kebi ši ňebul pažravi, jak tvoja mac, mohol ši buc t...
Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:   Gideon nás přiměl se dívat na...
V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
Postavila vodu na kávu. Kávu nesnášela, její chuť ji nutila šklebit se, a i když se snažila hoř...
Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore h...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Postavila vodu na kávu. Kávu nesnášela, její chuť ji nutila šklebit se, a i když se snažila hoř...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
„Leo, jsi připraven?“ Zeptal se mě Birman. „Ano.“ Odpověděl jsem a znovu se zamáčkl víc...
„Přistáváme!“ Zavolal jsem na kolegy a připoutal se. Tato planeta je obydlena myslícími bytostm...
Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:   Gideon nás přiměl se dívat na...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
Alexandra se probudila časně zrána. Slunce ještě nestačilo vyjít, dá-li se zbytku naší největ...
K našemu stolu si přisedne jakýsi vrásčitý ukrajinec s nesmírnou chutí si povídat. Házíme p...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
  …neobviňuj mou přirozenost za to, že mě odlišila od ostatních… Epiktétos, Rozpravy ...
(Podle skutečné události, jen lehce přibarveno)   „Tak nezapomeň, vole, dneska v sedm u mě...
0