Povídka

Matka nad zlato

Autor: Pecen

Ztěžka vydechl. Tohle se mu děje pořád. Vždycky se něco musí podělat, Dave Parnell prostě neměl štěstí.

„No ovšem, jak jinak,“ postěžoval si Dave odevzdaně.

„Nechceš to zkusit ještě jednou?!“ naléhal Roger.

Dave zakroutil hlavou.

„Tak mě k tomu alespoň pusť!“

Je to marné, kamaráde, pomyslel si Dave. Když si smůla najde slabé místo pevně se zakousne a jen tak nepustí. Alespoň jeho ne.

Přesto vystoupil, aby uvolnil místo řidiče.

„Tak to zkus, ale naděje si nedělej. Jak si mě smůla najde, je hotovo,“ povzdechl Dave.

Roger přelezl odbrzďovací páku a zapadl na místo řidiče. Tiše se pomodlil.

V dálce se náhle rozezvučela siréna, která oznamovala příchod problémů. Spousty problémů v uniformách a s pouty za pasem.

„Slyšíš to! Ha! A je to tady, půjdeme zase sedět!“ zajásal trpce Dave. Tak si ho smůla definitivně podala.

Roger cítil, jak se v něm začíná vařit krev. Byl nebezpečně blízko od výbuchu vzteku. Ještě jednou ten hubeňour otevře pusu a zaškrtí ho jedním z těch zlatých náhrdelníků, kterých měli plný vůz.

Špinavé prsty pevně uchopily klíčky v zapalování. Roger zavřel oči. Vnímal pouze zesilující zvuk sirény.

„Prosím, prosím, zlatíčko. Naskoč. Udělej mi radost holka, vezmeme tě do prvotřídní myčky, navoskujeme, navoníme, budeš mít hotovej wellness. Jenom prosím tě, naskoč…,“ škemral polohlasem.

„Ta potvora se na tebe leda vyprdne! Budeš mít štěstí, když v tom krámu nakonec neuhoříš!“ vřískal Dave a v panice přešlapoval před vypáčenými dveřmi zlatnictví.

Roger otočil klíčkem a sešlápl pedál plynu.

Někde uvnitř stroje to škytlo. Tři ze čtyř rotorů se ledabyle protočily.

Dave ponořil obličej do dlaní. Nemohl se na to dívat. Celá situace mu připadala příliš komická na to, aby se rozbrečel, ale zároveň příliš nešťastná na to, aby vybuchl v zoufalý smích.

Roger nepřestával dupat na plyn jako na nesmrtelného švába producírujícího se u něj v kuchyni a agresivně otáčel klíčkem stejně jako knoflíkem hlasitosti, když pouštěli v rádiu jednu z jeho oblíbených skladeb.

V autě to několikrát zakuckalo, něco cinklo a z kapoty se začal linout podivný zápach. Dva motory přesto rázem plně naskočily. Dave si odkryl obličej.

Roger tomu dal ještě jeden pokus a přidal se i třetí motor. Se třemi už se letět dá.

„Uhni!“ vřískl Dave. „Je to mý auto, slyšíš, vypadni! Nikdo mi s ní lítat nebude!“

Roger měl sto chutí komplice jak se patří seznámit se svým novým multifunkčním páčidlem švýcarské výroby, jenže nebyl čas. Nasupeně opět přelezl přes odbrzďovací páku na místo spolujezdce.

„Ale makej, nebo tě budu každej den mlátit ve vězení!“ zaburácel Roger, aby Dave věděl, že to nebylo zadarmo.

Dave obratně naskočil, zabouchl za sebou, odbrzdil páku a zamáčkl startovací knoflík.

Stará kvadrokoptéra Honda Meganeura II kombi se houpavě a neochotně vznesla vertikálně do vzduchu. Nikdy to sice nebylo zrovna závodní auto, ale vysazený čtvrtý motor byl velmi znát.

Střechy budov pod nimi ubíhaly jako roky života ve vězení. Dave měl co dělat, aby své auto udržel v jakž takž přímém letu. Roger se co chvíli nervózně ohlížel do zpětného zrcátka. Policie byla někde na blízku a on se za mříže vrátit nehodlal. To by raději rovnou vystoupil a vše ukončil.

„Nechceš na to trochu šlápnout?“ otázal se rýpavě.

3.67/5 (1)

O autorovi

Pecen

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 19 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
3.67/5 (1)

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 19 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
3.67/5 (1)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Jemný vánek rozechvíval cípy jejích blankytných vílích křidélek. Dudlinka měla naspěch, letě...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
Tanečky v lázních   Seděl jsem u snídaně v lázeňské restauraci a doufal, že mi čtrná...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Dnes je osmnáctý prosinec roku 1978, den narození našeho milovaného vůdce, soudruha Stalina. K tét...
[mks_dropcap style="square" size="46" bg_color="#000000" txt_color="#f...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
Osm padesát pět středoevropského času. Chystám se chopit příležitosti, jež se už nikdy nebude ...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
„Přistáváme!“ Zavolal jsem na kolegy a připoutal se. Tato planeta je obydlena myslícími bytostm...
Dnes je osmnáctý prosinec roku 1978, den narození našeho milovaného vůdce, soudruha Stalina. K tét...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
Kec mi lačni „Juj, ta ja mi ci hutorila, že kebi ši ňebul pažravi, jak tvoja mac, mohol ši buc t...
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
Bylo to jen několik týdnů, kdy se svět změnil k nepoznání. Pandemie se šířila rychle a nekontro...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
To se takhle ráno vzbudíte, tedy jste vzbuzení otravným zvoněním budíku, a jen co otevřete oči, ...
Alexandra se probudila časně zrána. Slunce ještě nestačilo vyjít, dá-li se zbytku naší největ...
Viry  jsou opravdu velmi inteligentní
0