Roger měl sto chutí komplice jak se patří seznámit se svým novým multifunkčním páčidlem švýcarské výroby, jenže nebyl čas. Nasupeně opět přelezl přes odbrzďovací páku na místo spolujezdce.
„Ale makej, nebo tě budu každej den mlátit ve vězení!“ zaburácel Roger, aby Dave věděl, že to nebylo zadarmo.
Dave obratně naskočil, zabouchl za sebou, odbrzdil páku a zamáčkl startovací knoflík.
Stará kvadrokoptéra Honda Meganeura II kombi se houpavě a neochotně vznesla vertikálně do vzduchu. Nikdy to sice nebylo zrovna závodní auto, ale vysazený čtvrtý motor byl velmi znát.
Střechy budov pod nimi ubíhaly jako roky života ve vězení. Dave měl co dělat, aby své auto udržel v jakž takž přímém letu. Roger se co chvíli nervózně ohlížel do zpětného zrcátka. Policie byla někde na blízku a on se za mříže vrátit nehodlal. To by raději rovnou vystoupil a vše ukončil.
„Nechceš na to trochu šlápnout?“ otázal se rýpavě.
„Nechceš vystoupit a tlačit? Co myslíš, že jako dělám, tahle lady už má svý roky, ale dnes to bylo poprvý, co nechtěla nastartovat. Jako by byla baterie nějak přidušená nebo co…“
„Hlavně, aby nechcípla teď,“ vyslovil Roger své obavy a nervózně zkontroloval výšku pod nimi.
Všechny modely Meganeura už měly sice povinné nouzové padáky, ale Roger nebyl jedním z těch dobrodruhů, co by je chtěl otestovat.
„Klídek, jak se jednou rozjede, už ji nic nezastaví, teda kromě přistávací sekvence!“ uklidňoval Dave především sám sebe s citelně nervózním tónem v hlase.
Roger přejel dlaní přes svou mastnou pleš, dělal to vždy, když cítil velké napětí. Jako tenkrát, když si myslel, že ho chtějí ve vězení ubodat, otíral svou dlaň o hlavu tak často, až mu jeho zlozvyk dopomohl k plešatosti.
Dave kličkoval ve večerním letovém provozu a snažil se splynout s davem. Čtvrtý rotor se sem tam probral k životu a jen tak se protočil, aby dal najevo, že s ním ještě není zcela amen.
„Myslím, že to bude špatným kontaktem mezi rozvodným káblem čtvrtýho motoru a baterií. Tyhle závady bývaj u dvojkový Meganeury běžný, to spravíme klasickou multifunkční pájecí stanicí,“ blábolil Dave, aby vypadal chytře a zároveň trochu naředil dusno v kabině.
Roger ho nevnímal. „Myslím, že jsme se jim ztratili,“ oznámil po delší kontrole zpětného zrcátka.
Dave se otočil namísto toho, aby použil zrcátko, jinak to totiž neuměl. „No jo, nikde nikdo,“ přitakal.
Nápad – ★★★★☆
Zápletka o zpackaném útěku z místa činu zasazená do kyberpunkových kulis je velmi nosná a čtenáře okamžitě zaujme. Obzvlášť chválím skvělý závěrečný zvrat, kdy hrdinova vlastní nešikovnost a opilost paradoxně povedou k jeho záchraně a potrestání zrádce. Zábavné detaily, jako je švýcarské multifunkční páčidlo nebo retro hospoda, dodávají světu na originalitě a plastičnosti.
Atmosféra – ★★★★☆
Text výborně pracuje s napětím a paranoiou mezi oběma prchajícími zločinci, čímž čtenáře okamžitě vtáhne do děje. Kontrast mezi stresující honičkou a zdánlivým klidem v retro baru, kde pod povrchem bublá zrada, je zvládnutý na jedničku. Emoce postav, zejména Daveova frustrace z neustálé smůly, působí uvěřitelně a čtenář s ním snadno soucítí.
Provedení – ★★★★☆
Příběh má skvělé tempo, čte se velmi plynule a dialogy působí přirozeně drsným dojmem, který k postavám skvěle sedí. Stylistika je na dobré úrovni, i když se v textu objevují drobné prohřešky proti interpunkci (chybějící čárky) a občasné neobratnosti, jako je chybný tvar přechodníku ‘opírajíc se’. Tyto drobné mušky ale nijak zásadně nenarušují celkovou výbornou čtivost, jen by textu před publikací prospěla ještě jedna pečlivá korektura.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi povedenou a zábavnou sci-fi povídku s nádechem noaru, která udrží čtenářovu pozornost od první do poslední věty. Autor prokázal skvělý cit pro budování světa i pro ironii osudu, což příběhu dodává ten správný šmrnc. S trochou péče o gramatickou a stylistickou korekturu máš v rukou text, který by se neztratil v žánrovém sborníku, takže rozhodně nepřestávej psát!