Povídka

Nepříjemná událost

Autor: kyubnot

Nepříjemná událost

„Kdo to udělal?“ Wer hat es gemacht? Wer hat…

V jednom z proudících večerů, ve kterých se často tvoří skutečnosti nepoznávané lidmi neskutečně živořícími, odehrálo se následující divadlo. Divadlo, o kterém by naši neřekli nic jiného než to, co by skutečně říct museli, tedy to, co si jeho kulisy skutečně slyšet vyžadovaly. Divadlo, o němž se tu vypráví ale svými projevy nežilo tak silně, jak je právě vámi manifestováno a jak bylo zahráno na mnoha místech. Po usazení zbytků na svá místa se začalo odehrávat netečně k jeho původním aktérům, „noc je delší, ráno moudřejší a kratší, to by je zabilo a to chci,“ ale horoucně k aktérům nepůvodním, právě teď kameru zobrazující, v tom byla ta zvláštnost a až v ní každodennost, někdo by řekl až normalita. Aby toho nebylo spoustu, rozhodl se oponista konat, nemůžeme ale jistě říct, za jakým účelem tak rozhodl a jestli tak vůbec udělal racionálně:

Přišel a rozhodl se neudělat nic jiného než přijít k svému vědomí, říct mu několik pouček hodných zapamatování k příležitostnému opakování a neuspěchat se k nenadálému pozorování jen jedněch a těch samých kvalit. „Mohl ses snad rozhodnout nečinit, když už nic jiného! Ne, tys musel ukrást to, co je! A to ty, ne jiný, protože jsem tě nejmenoval (ale právě kvůli mé nemožnosti tě jmenovat).“ Bylo mu ale zabráněno v dokonání o rozhodnutém dvojitým nelsonem, které mu zrcadlo, protože nemělo v rozumu pořekadlo Co oči nevidí, to srdce nebolí a ani s rozumem příliš společného nemělo, podalo a vědomě tak uspořádalo past a navodilo hlavní zápletku novely zpracovávané tímto divadlem.

Rána byla bolestivá, o což horší ale, že nebyla smrtelná. „Přeci jsem to tam nemohl napsat já, pokud ano, byl bych mnou a tedy by pokud toto neplatí byl bych po našroubování tím jiným vědomím co to tam připsalo ale pro jeho neznalost musím…“ Přišel sténot, přišel k divákům požírajícím psí konzervy v hledišti rozhledny, ale nepřišel, aby mohl odejít, přišel k výplni, „to tam nemohlo být vždy, všiml bych si toho“. Po odeznění divácké nepozornosti nepřestával chichot v zákulisí jednoho podivína. Ztratil se totiž z lokálu na kraji periferie a znenáhla dobloudil až k jejich divadlu. Dál se všichni, kdo měli něco společného s tím, o čem se hovořilo, vypravili zpět do tohoto pajzlu a sledovali jsme jen je, až jsme měli možnost a máme tuto dámu, vidět je zaniknout. Po pauze s napětím a vypětím všech sil zjišťujeme nehoráznou lež, „1847, Stutgart, Zum Chiicherthln erm Irstn Julin, Stutgart, 1847,“a neshledáváme přítomným nic než ráno, ke kterému bylo směřováno.

(hlasité skřípění z té nejbližší blízkosti předchází této promluvě) „Na dnešní večeři jsem zazářil. Příště jen mluv s ústy otevř… Co je to? Co je…“

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

kyubnot

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 3 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Četba díla zabere cca 3 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla

Ze stejného soudku

Sedím. Sám bez sebe. Kolem mě vnímám vše rozmazaně jako v mlze. Tuším jen, že se okolo pohybuj...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
aneb o komunikaci ...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
Každá nečestnost se nevyplácí ...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
Probudila jsem se do nového rána. Slunce vrhalo do místnosti rudé odlesky, jako by ho překryly obrov...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
Můj táta byl někdo. Zbožňovala jsem ho. Odmalička byl veselá kopa, osobnost, vůdce. Mělo to i...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...

Výběr žánru/díla

Ze stejného soudku

Vilda: Na sídliště přišlo jaro. Poznáš to podle toho nasládlýho pocitu na jazyku, kterej ti jed...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
Poté, co se za Anetou zavřely dveře, tak poradkyně se podívala na klienta a on na ni. Usmívali se. ...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Postavila vodu na kávu. Kávu nesnášela, její chuť ji nutila šklebit se, a i když se snažila hoř...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...
Odpuštění  není o tom ...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
Zjistil jsem to až na cestě k autobusu. Navyklým způsobem jsem chtěl stále sklouzávající brýle ...
Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
Probudila jsem se do nového rána. Slunce vrhalo do místnosti rudé odlesky, jako by ho překryly obrov...
0