Povídka

Nepříjemná událost

Autor: kyubnot

Nepříjemná událost

„Kdo to udělal?“ Wer hat es gemacht? Wer hat…

V jednom z proudících večerů, ve kterých se často tvoří skutečnosti nepoznávané lidmi neskutečně živořícími, odehrálo se následující divadlo. Divadlo, o kterém by naši neřekli nic jiného než to, co by skutečně říct museli, tedy to, co si jeho kulisy skutečně slyšet vyžadovaly. Divadlo, o němž se tu vypráví ale svými projevy nežilo tak silně, jak je právě vámi manifestováno a jak bylo zahráno na mnoha místech. Po usazení zbytků na svá místa se začalo odehrávat netečně k jeho původním aktérům, „noc je delší, ráno moudřejší a kratší, to by je zabilo a to chci,“ ale horoucně k aktérům nepůvodním, právě teď kameru zobrazující, v tom byla ta zvláštnost a až v ní každodennost, někdo by řekl až normalita. Aby toho nebylo spoustu, rozhodl se oponista konat, nemůžeme ale jistě říct, za jakým účelem tak rozhodl a jestli tak vůbec udělal racionálně:

Přišel a rozhodl se neudělat nic jiného než přijít k svému vědomí, říct mu několik pouček hodných zapamatování k příležitostnému opakování a neuspěchat se k nenadálému pozorování jen jedněch a těch samých kvalit. „Mohl ses snad rozhodnout nečinit, když už nic jiného! Ne, tys musel ukrást to, co je! A to ty, ne jiný, protože jsem tě nejmenoval (ale právě kvůli mé nemožnosti tě jmenovat).“ Bylo mu ale zabráněno v dokonání o rozhodnutém dvojitým nelsonem, které mu zrcadlo, protože nemělo v rozumu pořekadlo Co oči nevidí, to srdce nebolí a ani s rozumem příliš společného nemělo, podalo a vědomě tak uspořádalo past a navodilo hlavní zápletku novely zpracovávané tímto divadlem.

Rána byla bolestivá, o což horší ale, že nebyla smrtelná. „Přeci jsem to tam nemohl napsat já, pokud ano, byl bych mnou a tedy by pokud toto neplatí byl bych po našroubování tím jiným vědomím co to tam připsalo ale pro jeho neznalost musím…“ Přišel sténot, přišel k divákům požírajícím psí konzervy v hledišti rozhledny, ale nepřišel, aby mohl odejít, přišel k výplni, „to tam nemohlo být vždy, všiml bych si toho“. Po odeznění divácké nepozornosti nepřestával chichot v zákulisí jednoho podivína. Ztratil se totiž z lokálu na kraji periferie a znenáhla dobloudil až k jejich divadlu. Dál se všichni, kdo měli něco společného s tím, o čem se hovořilo, vypravili zpět do tohoto pajzlu a sledovali jsme jen je, až jsme měli možnost a máme tuto dámu, vidět je zaniknout. Po pauze s napětím a vypětím všech sil zjišťujeme nehoráznou lež, „1847, Stutgart, Zum Chiicherthln erm Irstn Julin, Stutgart, 1847,“a neshledáváme přítomným nic než ráno, ke kterému bylo směřováno.

(hlasité skřípění z té nejbližší blízkosti předchází této promluvě) „Na dnešní večeři jsem zazářil. Příště jen mluv s ústy otevř… Co je to? Co je…“

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

kyubnot

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 3 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 3 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Ač stále ještě při síle, přesto již očividný stařík se letmo zamyslel. V jeho věku mu již n...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
Poté, co se za Anetou zavřely dveře, tak poradkyně se podívala na klienta a on na ni. Usmívali se. ...
Neobyčejný příběh Ať kdokoliv myslí na cokoliv, všechno se splní
Maminko, v okamžiku narození jsem vnímala jen chlad, strach a konejšivou hebkost Tvého hlasu. Zat...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
Co si dnes obléknu? Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pra...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

„Viděls někdy něco takovýho?“ zeptal se konečně dychtivě Vilda. Prvotní strach a překvapení...
Maminko, v okamžiku narození jsem vnímala jen chlad, strach a konejšivou hebkost Tvého hlasu. Zat...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Zjistil jsem to až na cestě k autobusu. Navyklým způsobem jsem chtěl stále sklouzávající brýle ...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
Tamhle svítí sjezdovka! Znala jsem ho už od školy. Tehdy to bylo takové hubené bidlo, krátké vla...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
K našemu stolu si přisedne jakýsi vrásčitý ukrajinec s nesmírnou chutí si povídat. Házíme p...
Můj táta byl někdo. Zbožňovala jsem ho. Odmalička byl veselá kopa, osobnost, vůdce. Mělo to i...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
0