Nepříjemná událost
„Kdo to udělal?“ Wer hat es gemacht? Wer hat…
V jednom z proudících večerů, ve kterých se často tvoří skutečnosti nepoznávané lidmi neskutečně živořícími, odehrálo se následující divadlo. Divadlo, o kterém by naši neřekli nic jiného než to, co by skutečně říct museli, tedy to, co si jeho kulisy skutečně slyšet vyžadovaly. Divadlo, o němž se tu vypráví ale svými projevy nežilo tak silně, jak je právě vámi manifestováno a jak bylo zahráno na mnoha místech. Po usazení zbytků na svá místa se začalo odehrávat netečně k jeho původním aktérům, „noc je delší, ráno moudřejší a kratší, to by je zabilo a to chci,“ ale horoucně k aktérům nepůvodním, právě teď kameru zobrazující, v tom byla ta zvláštnost a až v ní každodennost, někdo by řekl až normalita. Aby toho nebylo spoustu, rozhodl se oponista konat, nemůžeme ale jistě říct, za jakým účelem tak rozhodl a jestli tak vůbec udělal racionálně:
Přišel a rozhodl se neudělat nic jiného než přijít k svému vědomí, říct mu několik pouček hodných zapamatování k příležitostnému opakování a neuspěchat se k nenadálému pozorování jen jedněch a těch samých kvalit. „Mohl ses snad rozhodnout nečinit, když už nic jiného! Ne, tys musel ukrást to, co je! A to ty, ne jiný, protože jsem tě nejmenoval (ale právě kvůli mé nemožnosti tě jmenovat).“ Bylo mu ale zabráněno v dokonání o rozhodnutém dvojitým nelsonem, které mu zrcadlo, protože nemělo v rozumu pořekadlo Co oči nevidí, to srdce nebolí a ani s rozumem příliš společného nemělo, podalo a vědomě tak uspořádalo past a navodilo hlavní zápletku novely zpracovávané tímto divadlem.
Rána byla bolestivá, o což horší ale, že nebyla smrtelná. „Přeci jsem to tam nemohl napsat já, pokud ano, byl bych mnou a tedy by pokud toto neplatí byl bych po našroubování tím jiným vědomím co to tam připsalo ale pro jeho neznalost musím…“ Přišel sténot, přišel k divákům požírajícím psí konzervy v hledišti rozhledny, ale nepřišel, aby mohl odejít, přišel k výplni, „to tam nemohlo být vždy, všiml bych si toho“. Po odeznění divácké nepozornosti nepřestával chichot v zákulisí jednoho podivína. Ztratil se totiž z lokálu na kraji periferie a znenáhla dobloudil až k jejich divadlu. Dál se všichni, kdo měli něco společného s tím, o čem se hovořilo, vypravili zpět do tohoto pajzlu a sledovali jsme jen je, až jsme měli možnost a máme tuto dámu, vidět je zaniknout. Po pauze s napětím a vypětím všech sil zjišťujeme nehoráznou lež, „1847, Stutgart, Zum Chiicherthln erm Irstn Julin, Stutgart, 1847,“a neshledáváme přítomným nic než ráno, ke kterému bylo směřováno.
(hlasité skřípění z té nejbližší blízkosti předchází této promluvě) „Na dnešní večeři jsem zazářil. Příště jen mluv s ústy otevř… Co je to? Co je…“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Tvůj text se opírá o velmi odvážný, surrealistický a absurdní koncept, který ukazuje obrovskou dávku fantazie. Práce s meta-divadelními prvky a filozofickými úvahami o vědomí je originální a nutí čtenáře k hlubšímu zamyšlení. Je skvělé vidět, že se nebojíš experimentovat, bořit hranice tradičního vyprávění a hledat vlastní, neotřelé cesty.
Atmosféra – ★★★★☆
Podařilo se ti vytvořit nesmírně hutnou, snovou až horečnatou náladu, která čtenáře okamžitě pohltí. Bizarní výjevy, jako jsou diváci pojídající psí konzervy nebo zrcadlo nasazující dvojitý nelson, vyvolávají silný pocit odcizení a tajemna. Emoce zmatku a existenciálního napětí z textu přímo sálají, což je pro tento žánr naprosto klíčové a velmi působivé.
Provedení – ★★☆☆☆
Tvá slovní zásoba je bohatá, ale text je bohužel velmi náročný na čtení kvůli příliš složitým a občas stylisticky zašmodrchaným souvětím, která brzdí tempo. Myšlenkový tok je natolik překotný, že se v něm čtenář snadno ztratí, a objevují se i drobné chyby v interpunkci, na které je dobré si dát pozor, i když nejsou tím hlavním problémem. Zkus příště věty trochu zkrátit a zpřehlednit; tvým skvělým nápadům to vůbec neubere na hloubce, ba naopak je to více projasní a text bude mnohem čtivější.
Celkové hodnocení:
Jedná se o mimořádně ambiciózní a experimentální dílo, které ukazuje tvůj velký potenciál a odvahu vymykat se literárním konvencím. Máš vzácný dar pro vytváření absurdních obrazů a hlubokých myšlenek, jen je potřeba zapracovat na tom, aby k nim měl čtenář snazší a plynulejší přístup. Určitě v psaní pokračuj, tvůj osobitý hlas je velmi zajímavý a s trochou cviku v oblasti srozumitelnosti bude tvá tvorba naprosto strhující.