Povídka

Šňůra

Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře. Míchali se v ní odstíny červené a zelené. Na zemi odkud jsem vyrazil se tomu jevu říkalo záře polární, ale dá se tomu v otevřeném vesmíru pořád říkat polární zář? Když každý den kráčíte holým vesmírem po šňůře na prádlo, donutí vás to přemýšlet. Ne že by vás to muselo nutit, koneckonců při takové cestě nemáte nic moc jiného na práci. Stačí si zvyknou na monotónnost vyrovnávání vlastní váhy a strkání jedné nohy před tu první, což je ze začátku velice zajímavá záležitost, ale po čase už to jde tak nějak samo. Čas od času se stane že člověk zakopne, to pak jako by se učil kráčet po šňůře úplně od znova, ale trvá to podstatně kratší dobu a velmi brzo to přejde zpět do zajetých kolejí. Ale nerad bych vás uvedl v omyl, i přes veškerou monotónnost si svou cestu po šňůře velice užívám, jen u toho prostě přemýšlím, přesněji řečeno, nechávám myšlenky volně plynout. Asi proto, že můžu.

Často vzpomenu na zemi a přemýšlím proč jsem se vlastně vydal po té šňůře do otevřeného vesmíru. Odpověď je vždycky stejná a přesto se sám sebe vždycky zeptám. Ta šňůra tam prostě byla, tak jsem vyrazil. Všechny a všechno jsem nechal na zemi jen kvůli té jedné šňůře. Nikdo se mnou kráčet nechtěl, ale nemám jim to za zlé. Nejtěžší to asi bylo s Ní. Nerozuměla kam odcházím, a už vůbec proč odcházím. A já jí to ani říci nemohl, protože jsem sám nevěděl kam jdu, a přestože jsem věděl proč, nedokázal jsem ten důvod složit do věty ze slabik, hlásek a souhlásek. Proto jsem prostě řekl že před sebou mám dlouhou cestu. Chtěl jsem se rozloučit ale nechtěla už nic slyšet. Než jsem se vydal na cestu zaslechl jsem že se k Ní dostala tichou poštou deformovaná verze důvodů „proč“. Pak už ani nesmutnila že jsem ji opustil a začala vyprávět o mém neracionálním uvažování. To aby bylo jasno, že ona taková není. Jsem rád že mě nenávidí, je to pro ní lehčí. Je sobecké od někoho bezdůvodně odejít a nenechat ani důvod proč přestat mít rád.

Vzpomínám rád na zemi, ale nikdy nepochybuji o té šňůře, po které kráčím. Rozhodně jí nic nevyčítám, vydal jsem se po ní z vlastního uvážení. Zašel jsem už moc daleko abych se vracel, nemůžu se vrátit jednoduše proto, že nechci. Nechci zpátky na zem, zpátky do okamžiků na které si občas rozpomenu. Znamenalo by to že jsem kráčel šest let zbytečně. A kam to tedy vlastně kráčím? Ani po šesti letech cesty nemám páru. Prošel jsem spoustou míst která by se mohla brát jako cíl, ale nemám v plánu zastavit, dokud budu schopen s to jít.

4.59/5 (4)

O autorovi

Andrea Šnaur

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Člen
6 let před

Děkuji za odreagování v temné noci. Připomíná mi to Malého prince, knihu, kterou mám ráda a sem tam se mi objeví v rukách, abych si zase připomněla neuvěřitelnou představivost některých lidí =).

Četba díla zabere cca 3 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
4.59/5 (4)

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 3 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
4.59/5 (4)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore h...
Neobyčejný příběh Ať kdokoliv myslí na cokoliv, všechno se splní
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
O trpělivosti ... všechno má svůj čas
Jsem černý svědomí tohohle města, jeho duše, kterou nikdy nemělo. Jsem fantom, personifikace jeho ...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):   Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil j...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
Co si dnes obléknu? Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pra...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
Tornáďan   Každý Nový rok si říkám, že i bez osobních předsevzetí prožiju svůj živo...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Pravá láska je  jako pohádka ...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
V ulici Palm Beach:   V jednom rodinném domě v ulici Palm Beach hrála televize, kde zrovna b...
Bubble Halooo! Je tu někdo? Halooo? Kde to jsem a proč tu jsem? Nedává mi nic smysl, jsem otře...
Tři životy Život samotný je obrovský dar, který jen tak nepoletuje ve vzduchu ...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
Přesn(á)idavka Dej to sem nebo ti to vyrvu z ruky ty polotovare! Nečum na mě a hrň to do mě! He...
0