Zabzučel mi telefon a z displeje na mě blikala ikonka smsky. Rozespale jsem ho odemkl. Zpráva byla od kamaráda a stálo v ní, bez jakéhokoliv pozdravu:
„Pošli mi myši. Pošli mi myši.
Pošli mi myši. Pošli mi myši.“
A tak dále ještě několik řádků. Byl jsem zvyklý, že kamarád byl poněkud zvláštní a tak jsem moc neřešil délku ani obsah zprávy. Spíše mi vrtalo hlavou, proč chce poslat myši. Měl nějaké a chcíply mu nebo naopak chce založit farmu? Odpověď jsem ale měl tu čest zjistit až o několik týdnů později. Krátce poté, co jsem zmateně mžoural na mobil, totiž vypadl signál a všeobecně proud. Nejsem odborník, ale alespoň tohle jsem poznal díky nedostupnosti wifi, neschopnosti odeslat smsku nebo rozsvítit světlo. Nefungovalo nic. Co pro mě bylo už lehce vedlejší byl chaos, který nastal venku. Všeobecná panika. Rabování. Křik a výbuchy. Konec světa nastal. A naštěstí zase rychle skončil. O pár dní později už zase všechno fungovalo jak má. Za vším prý stál virový kód, který napadl veškerou elektroniku a způsobil celosvětový výpadek. Zároveň tím měl otestovat bdělost lidstva. „Pošli mi myši,“ ve finále vůbec nebyla zpráva od kamaráda.
Padá na mě velice zvláštní atmosféra, když si pomyslím, že zatímco šel svět do háje, stál jsem před zverimexem a přemýšlel, jestli by nechtěl radši potkany.
Hlasité předčítání
