Povídka

Pošli mi myši
Četba díla zabere cca 1 min.

Autor: W.

Zabzučel mi telefon a z displeje na mě blikala ikonka smsky. Rozespale jsem ho odemkl. Zpráva byla od kamaráda a stálo v ní, bez jakéhokoliv pozdravu:

„Pošli mi myši. Pošli mi myši.

Pošli mi myši. Pošli mi myši.“

A tak dále ještě několik řádků. Byl jsem zvyklý, že kamarád byl poněkud zvláštní a tak jsem moc neřešil délku ani obsah zprávy. Spíše mi vrtalo hlavou, proč chce poslat myši. Měl nějaké a chcíply mu nebo naopak chce založit farmu? Odpověď jsem ale měl tu čest zjistit až o několik týdnů později. Krátce poté, co jsem zmateně mžoural na mobil, totiž vypadl signál a všeobecně proud. Nejsem odborník, ale alespoň tohle jsem poznal díky nedostupnosti wifi, neschopnosti odeslat smsku nebo rozsvítit světlo. Nefungovalo nic. Co pro mě bylo už lehce vedlejší byl chaos, který nastal venku. Všeobecná panika. Rabování. Křik a výbuchy. Konec světa nastal. A naštěstí zase rychle skončil. O pár dní později už zase všechno fungovalo jak má. Za vším prý stál virový kód, který napadl veškerou elektroniku a způsobil celosvětový výpadek. Zároveň tím měl otestovat bdělost lidstva. „Pošli mi myši,“ ve finále vůbec nebyla zpráva od kamaráda.

Padá na mě velice zvláštní atmosféra, když si pomyslím, že zatímco šel svět do háje, stál jsem před zverimexem a přemýšlel, jestli by nechtěl radši potkany.

3.67/5 (1)

O autorovi

W.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
3.67/5 (1)
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
3.67/5 (1)
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Pan Bělounek seděl za stolem a byl nešťastný. Oči schované za velkými brýlemi upíral směrem ke...
Slečna Zdeňka Kosáčková bydlela v Praze na Kampě, odtud chodila do Dívčí školy proživotní - t...
Clock Retro Glasses A Book  - herbert2512 / Pixabay
Zjistil jsem to až na cestě k autobusu. Navyklým způsobem jsem chtěl stále sklouzávající brýle ...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
„Viděls někdy něco takovýho?“ zeptal se konečně dychtivě Vilda. Prvotní strach a překvapení...
Pavučina Z postranní uličky, kde se obvykle válí smetí a vzpomínky v podobách zmačkaných ple...
„Leo, jsi připraven?“ Zeptal se mě Birman. „Ano.“ Odpověděl jsem a znovu se zamáčkl víc...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
Jsem c. k. lapiduch a vězím v takové smrduté díře u Přemyšlu. Nebudu zabíhat do detailů: Fronta...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
„Přistáváme!“ Zavolal jsem na kolegy a připoutal se. Tato planeta je obydlena myslícími bytostm...
Viry  jsou opravdu velmi inteligentní
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
Co si dnes obléknu? Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pra...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
K cíli  vede více cest ...
„Leo, jsi připraven?“ Zeptal se mě Birman. „Ano.“ Odpověděl jsem a znovu se zamáčkl víc...
Sedím. Sám bez sebe. Kolem mě vnímám vše rozmazaně jako v mlze. Tuším jen, že se okolo pohybuj...
Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
„Viděls někdy něco takovýho?“ zeptal se konečně dychtivě Vilda. Prvotní strach a překvapení...
Náhle ho probudil nějaký divoký sen, který vmžiku zapomněl. Zrakem přejížděl po svém neuklize...
Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře...
Psal se rok 2009, slunce již pomalu přestávalo hřát a žluté, oranžové a červené listí se z po...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
K našemu stolu si přisedne jakýsi vrásčitý ukrajinec s nesmírnou chutí si povídat. Házíme p...
Poté, co se za Anetou zavřely dveře, tak poradkyně se podívala na klienta a on na ni. Usmívali se. ...
0