Důlní inženýr, na volné noze, Antoš Carboch vyšel z restaurace. Byl si dobře vědom toho, že na něj během příští sekundy spadne kus zdiva a během půlhodiny bude ujíždět sanitkou do Von Thoyerovi nemocnice, kde následující den zemře. Dobře věděl, že jediná schopná anestezioložka Huňková má nemocnou dceru a mladá netalentovaná kolegyně Crhová nebude schopna pomoci. Důlní inženýr Antoš Carboch si tím nebyl jist, on to věděl. Vykročil tedy v klidu a smířen do tmy.
Vzpomínal ještě jak v úterý vybral hlavní výhru v loterii a přišlo mu to marné. Obyčejně nevsázel, ale když věděl, že vyhraje, vsadil si. Ostatně tak jako každý normální Člověk. Někdy si říkal, jak taková loterie může vůbec fungovat, jistě je postavena na určitých sponzorských sázkách… v tu chvíli se zastyděl. Během svého poměrně nedlouhého života si ani jednou sponzorsky nevsadil a teď už s tím nic nenadělá – ostatně tak jako s výhrou. Stačil se ještě zaradovat nad touto očividnou spravedlností a pak důlního inženýra Antoše Carbocha, skutečně smířeného, pohltila tma.
Zatím jediná schopná anestezioložka Von Thoyerovi nemocnice Dr. Ašád Huňková vařila čaj své nemocné dceři. Dcerka neměla žízeň, ani vařený čaj neměl konkrétní léčivé účinky. Huňková dobře věděla, že dcerka v pondělí půjde veselá a zdravá do školy. Současně však věděla, že čaj jí uvařit musí. Trochu jí bylo líto Antoše Carbocha, ale jen tolik, kolik je určeno.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Koncept světa, kde všichni znají svou budoucnost a smířeně ji naplňují, je naprosto fascinující a nabízí obrovský filozofický i komediální potenciál. Myšlenka ‘sponzorských sázek’ v loterii nebo přesně odměřené lítosti je velmi originální a skvěle promyšlená. Je to nosný motiv, který by bez problémů utáhl i mnohem delší povídku nebo novelu.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu dýchá nádherně absurdní, až vonnegutovská nálada plná fatalismu a suchého humoru. Smíření hlavního hrdiny s blížící se smrtí působí paradoxně velmi klidně a čtenáře to okamžitě vtáhne do specifické logiky vašeho světa. Možná by se dalo ještě trochu více zapracovat na popisu prostředí, aby scéna samotného pádu zdiva vyzněla úderněji, ale i tak je emoční naladění skvělé.
Provedení – ★★★★☆
Váš styl psaní je velmi čtivý, plynulý a máte nepopiratelný cit pro absurdní pointu i rytmus vět. V textu se objevuje několik drobných překlepů a pravopisných chyb (např. chybějící písmeno na začátku, ‘Von Thoyerovi nemocnice’ místo ‘Thoyerově’, velké písmeno u slova ‘Člověk’), ale nenechte se tím vůbec odradit, to snadno vyřeší korektura. Důležité je, že vnitřní monology fungují na jedničku a text má výborné tempo, které čtenáře nenudí.
Celkové hodnocení:
Máte před sebou nesmírně slibný kousek s originální premisou, která čtenáře nenásilně nutí k zamyšlení nad svobodnou vůlí a osudem. Váš smysl pro absurditu a jemnou ironii je velkým spisovatelským darem, který byste měli rozhodně dál rozvíjet. Pokračujte v psaní, protože tento text jasně ukazuje, že máte nejen skvělé nápady, ale i schopnost je poutavě prodat. Jen tak dál, těším se na vaše další texty!