Ptali se mě, co se mi líbí. „Je spousta věcí co se mi líbí,“ řekl jsem. Zeptali se mě, co se mi nelíbí. „Je spousta věcí co se mi nelíbí,“ odpověděl jsem. „Tak nám řekněte, co máte rád,“ zeptali se pak. „Jsou věci, které mám rád, některé však ještě raději,“ řekl jsem po pravdě. A co třeba věci, které rád nemáte nebo dokonce nenávidíte,“ pokračovali ve vyptávání. „Ano, i takové věci jsou,“ zněla má jasná a pravdivá odpověď.
Chvíli to vypadalo, že už nemají další otázky, pak ale řekli: „Podívejte se, tak tedy ještě jedna poslední otázka. Je něco, co milujete?“ Zdálo se mi, že těch otázek už je nějak moc a navíc, přece jim nemusím vyslepičit úplně všechno. „Nezlobte se, ale tohle jediné vám neřeknu. Stejně jsem vám toho o sobě řekl už dost,“ ukončil jsem rozhovor.
Hlasité předčítání