Povídka

Jeden a půl lovce čarodějnic

Autor: Pecen

Jemný vánek rozechvíval cípy jejích blankytných vílích křidélek. Dudlinka měla naspěch, letěla na sněm vílí rady, dnes musí přednést důležitou řeč, kterou si připravovala několik posledních dní. Byla nervózní, ale připravená. Chystala se přednést alarmující zprávu, populace kouzelných víl rapidně klesala a bylo třeba s tím něco udělat.

Slunce pálilo do jejích křehkých zad a vysušovalo každičkou kapku čarovného vílího potu. Nesmí přiletět pozdě. Krytou oklikou přes les by ztratila drahocenné minuty. Pro jednou se snad nic nestane, když si zkrátí cestu otevřeným prostorem přes rozkvetlou louku. Odhodlaně tedy vyletěla z podrostu nad mýtinu.

*PRÁSK!!* Louku náhle rozechvěla dunivá exploze střelného prachu. Vykvetlé pampelišky potřísnila krvavá mlha.

„Bůům! Chachá! Věda jedna, čáry nula!“ zahřímal nadšeně Donnie Bates, řečený Kuchtík, když blaženým pohledem pozoroval zkrvavená blankytná křidélka snášející se pomalu k zemi. „Já věděl, že mě nezradíš, zlatíčko,“ zamumlal a políbil svou perkusní dvouspoušťovou brokovnici, až to mlasklo.

Ruben po něm hodil zasmušilým pohledem. Věděl, že Donnie právě zbavil svět krvelačné magické bestie, ale nemohl si pomoct, střílet víly ho zkrátka nějak nenaplňovalo.

„Co vokouníš, kluku! Koukej přinýst ty křídla, než se ztratěj v trávě!“ zavelel Donnie.

Takhle raději vyrazit na draka, to by bylo, zasnil se Ruben, když hledal křidélka mezi kousky čehosi, co dříve bylo kouzelnou vílou. Neustále se jen přehrabovat ve vílích střevech, odřezávat hlavy střeleným dryádám a nosit Donniemu vercajk, nebyla úplně jeho představa lovce magických bytostí.

„Aby ses někam dostal, musíš se vypracovat vod nuly!“ zaslechl svého otce v hlavě. Jak ten jeho vychlastaný hlas nesnášel.

Konečně našel, co hledal, dvě průsvitná narůžovělá křidélka. Byla by vypadala krásně nebýt potrhaná a zbrocená krví. Ruben odevzdaně vzdechl, sebral je, prudkým švihnutím zbavil krve a hodil do vaku k ostatním.

„No tak sláva, už jsem myslel, žes tam usnul! Pohni sebou, takhle dorazíme do Darnholmu za tmy!“ hulákal Donnie netrpělivě.

Ruben přiklusal a připevnil Donnieho klisně vak plný vílích křídel k sedlu. Vedle dvou dryádích hlav se docela hezky vyjímal. Na týdenní putování to byl vcelku dobrý úlovek. Ve městě se za to slušně najedí, ubytují, doplní zásoby a možná zbyde i na pár holek. Inu střílet čáryfuky byla řehole, která se dokázala vyplatit.

Donnie otcovsky stiskl učňovo rameno. „Tak vidíš, hochu, poctivá fuška nese svý ovoce.“

Ruben, při pohledu na trofeje v podobě namodralých hlav s propadlýma očima a plným vakem s ostatky nejméně stovky kouzelných víl, neochotně přikývl.

„Já jen, víš, kdyby aspoň ty zatracený víly tolik nepištěly, když po nich pálíš, bylo by to hned jednodušší. Normálně ty malý potvory slýchávám ve spaní. Brrrr,“ oklepal se Ruben. „Myslíš, že taky něco cítěj?“

„Hovňajs,“ mávl rukou Donnie. „Těchhle malejch prevítů ti nesmí bejt líto. Při první příležitosti z tebe udělaj ropuchu nebo kdovíco. A pak budeš hopkat světem a hledat natolik nalitou cérku, co by ti dala hudlana. Jenže vono prd, žádná ti ho nedá ani teď, natož kdybys byl vopuchlá ropucha. Takže bys nadosmrti brázdil bažiny a chytal mouchy. Chápeš?“

Ruben jen užasle přikyvoval. „Jasně, ropuchy, mouchy, bažiny a žádný hudlany. Jsou to bestie tyhlety víly,“ uznal.

„No tak vidíš, takhle musíš přemejšlet,“ uzavřel Donnie a těžkopádně se vyhoupl do sedla.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Pecen

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 26 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 26 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
Alexandra se probudila časně zrána. Slunce ještě nestačilo vyjít, dá-li se zbytku naší největ...
Sci-fi příběh pro nejlepšího tátu na světě. Napsal Ephe. V propastné hlubině nekonečného ves...
Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:   Gideon nás přiměl se dívat na...
„Leo, jsi připraven?“ Zeptal se mě Birman. „Ano.“ Odpověděl jsem a znovu se zamáčkl víc...
„Přistáváme!“ Zavolal jsem na kolegy a připoutal se. Tato planeta je obydlena myslícími bytostm...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
  …neobviňuj mou přirozenost za to, že mě odlišila od ostatních… Epiktétos, Rozpravy ...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
[mks_dropcap style="square" size="46" bg_color="#000000" txt_color="#f...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
„Leo, jsi připraven?“ Zeptal se mě Birman. „Ano.“ Odpověděl jsem a znovu se zamáčkl víc...
Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:   Gideon nás přiměl se dívat na...
Osm padesát pět středoevropského času. Chystám se chopit příležitosti, jež se už nikdy nebude ...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Když se schyluje k nejhoršímu, probouzím lidi z jejich snů. Jsou nás miliardy. Každý z nás má z...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
0