Povídka

Jeden a půl lovce čarodějnic
Četba díla zabere cca 26 min.

Autor: Pecen

Jemný vánek rozechvíval cípy jejích blankytných vílích křidélek. Dudlinka měla naspěch, letěla na sněm vílí rady, dnes musí přednést důležitou řeč, kterou si připravovala několik posledních dní. Byla nervózní, ale připravená. Chystala se přednést alarmující zprávu, populace kouzelných víl rapidně klesala a bylo třeba s tím něco udělat.

Slunce pálilo do jejích křehkých zad a vysušovalo každičkou kapku čarovného vílího potu. Nesmí přiletět pozdě. Krytou oklikou přes les by ztratila drahocenné minuty. Pro jednou se snad nic nestane, když si zkrátí cestu otevřeným prostorem přes rozkvetlou louku. Odhodlaně tedy vyletěla z podrostu nad mýtinu.

*PRÁSK!!* Louku náhle rozechvěla dunivá exploze střelného prachu. Vykvetlé pampelišky potřísnila krvavá mlha.

„Bůům! Chachá! Věda jedna, čáry nula!“ zahřímal nadšeně Donnie Bates, řečený Kuchtík, když blaženým pohledem pozoroval zkrvavená blankytná křidélka snášející se pomalu k zemi. „Já věděl, že mě nezradíš, zlatíčko,“ zamumlal a políbil svou perkusní dvouspoušťovou brokovnici, až to mlasklo.

Ruben po něm hodil zasmušilým pohledem. Věděl, že Donnie právě zbavil svět krvelačné magické bestie, ale nemohl si pomoct, střílet víly ho zkrátka nějak nenaplňovalo.

„Co vokouníš, kluku! Koukej přinýst ty křídla, než se ztratěj v trávě!“ zavelel Donnie.

Takhle raději vyrazit na draka, to by bylo, zasnil se Ruben, když hledal křidélka mezi kousky čehosi, co dříve bylo kouzelnou vílou. Neustále se jen přehrabovat ve vílích střevech, odřezávat hlavy střeleným dryádám a nosit Donniemu vercajk, nebyla úplně jeho představa lovce magických bytostí.

„Aby ses někam dostal, musíš se vypracovat vod nuly!“ zaslechl svého otce v hlavě. Jak ten jeho vychlastaný hlas nesnášel.

Konečně našel, co hledal, dvě průsvitná narůžovělá křidélka. Byla by vypadala krásně nebýt potrhaná a zbrocená krví. Ruben odevzdaně vzdechl, sebral je, prudkým švihnutím zbavil krve a hodil do vaku k ostatním.

„No tak sláva, už jsem myslel, žes tam usnul! Pohni sebou, takhle dorazíme do Darnholmu za tmy!“ hulákal Donnie netrpělivě.

Ruben přiklusal a připevnil Donnieho klisně vak plný vílích křídel k sedlu. Vedle dvou dryádích hlav se docela hezky vyjímal. Na týdenní putování to byl vcelku dobrý úlovek. Ve městě se za to slušně najedí, ubytují, doplní zásoby a možná zbyde i na pár holek. Inu střílet čáryfuky byla řehole, která se dokázala vyplatit.

Donnie otcovsky stiskl učňovo rameno. „Tak vidíš, hochu, poctivá fuška nese svý ovoce.“

Ruben, při pohledu na trofeje v podobě namodralých hlav s propadlýma očima a plným vakem s ostatky nejméně stovky kouzelných víl, neochotně přikývl.

„Já jen, víš, kdyby aspoň ty zatracený víly tolik nepištěly, když po nich pálíš, bylo by to hned jednodušší. Normálně ty malý potvory slýchávám ve spaní. Brrrr,“ oklepal se Ruben. „Myslíš, že taky něco cítěj?“

„Hovňajs,“ mávl rukou Donnie. „Těchhle malejch prevítů ti nesmí bejt líto. Při první příležitosti z tebe udělaj ropuchu nebo kdovíco. A pak budeš hopkat světem a hledat natolik nalitou cérku, co by ti dala hudlana. Jenže vono prd, žádná ti ho nedá ani teď, natož kdybys byl vopuchlá ropucha. Takže bys nadosmrti brázdil bažiny a chytal mouchy. Chápeš?“

Ruben jen užasle přikyvoval. „Jasně, ropuchy, mouchy, bažiny a žádný hudlany. Jsou to bestie tyhlety víly,“ uznal.

„No tak vidíš, takhle musíš přemejšlet,“ uzavřel Donnie a těžkopádně se vyhoupl do sedla.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Pecen

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
city, landscape, panorama
[mks_dropcap style="square" size="46" bg_color="#000000" txt_color="#f...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
Ve výtahu:   Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor,...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
Kapitola první: Kdo je kdo? Tři roky a tři marné pokusy byli hranou Johnovy trpělivosti. “Počas...
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  …neobviňuj mou přirozenost za to, že mě odlišila od ostatních… Epiktétos, Rozpravy ...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
city, landscape, panorama
[mks_dropcap style="square" size="46" bg_color="#000000" txt_color="#f...
světkuška
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
„Leo, jsi připraven?“ Zeptal se mě Birman. „Ano.“ Odpověděl jsem a znovu se zamáčkl víc...
„Já vím, že je to těžké, ale ty to zvládneš,“ hřejivá slova Asherovy matky podtrhl její zd...
Muž ve žluté košili   Romana se usadila na křesle a vyčkávala, kdy přijde Stanislav, znač...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
Po desetiletích míru, rozkvětu, štěstí a veselí se nad krajinou opět začala stahovat temná mra...
Ztěžka vydechl. Tohle se mu děje pořád. Vždycky se něco musí podělat, Dave Parnell prostě nemě...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
0