Duch a jeho příběh,jak to bylo dál?
Když duch zjistil, že jeho ztracená sestra se stala objetí zlé věštkyně a je její součástí, toužil udělat všechno pro to, aby své sestře, nebo už vlastně duši své sestry pomohl dostat se se zajetí zlé věštkyně, ale to nebude tak snadný, prosil mě, abych se šla poradit k tomu strážci, kterému říkám Děsman, do jeho tajné skrýše i přes to, že se na mě Děsman bude možná zlobit a nevím, jestli něco poradí, jak přemoct zlou věštkyni a jak by duch a jeho sestra mohli být zase spolu a mohli v klidu dál pokračovat ve svojí cestě?
U Děsmana v jeho skrýši
Děsman tušil, že jsem k němu nepřišla jen tak pro nic a předem mi řekl, že se od něho nic nedozvím a ani není ochotný mi dovolit šmejdit v jeho tajné knihovně! Tak jsem ho prosila, aby mi teda aspoň s něčím poradil a ukázala jsem mu svoji dlaň a řekla, že mi v podzemní říši řekli, že mám ve dlani jakýsi Kodfrí a jestli neví co to znamená? Děsman naštvaně mlčel, měl staženou a šklebivou pusu a posílal mě pryč, pak mě ale najednou chytl ruku a přitáhl blíž k sobě, zašeptal mi, cosi nesrozumitelného do mojí levé dlaně, těžce povzdechl a znovu se tvářil tak stejně šklebivě a nepřístupně. Nechtěla jsem odejít s nepořízenou a znovu se ho na všechno ptala, co bych si přála dozvědět a tvářila se neodbytně:,,Děsmane prosím!”
Přerušil moje přemlouvání ho a promluvil tou jeho zvláštní škrčivou řečí: ,,Dovolila, abych jí připomněl, že mě zklamala a říkám jí už po několikáté, že nechci mít nic co do činění s někým, kdo se přátelí se zlým obrem, nebo má zas dlouhý vedení a neumí tomu rozumět?“
Co na to mám odpovědět? Řekla jsem:,,Ty jsi taky zlý, skoro jako obr a za to o tobě budu povídat úplně všem, aby k tobě přišli pro poklad a to bude konec tvého klidu a samoty!
Na to se Děsman začal moc smát, chytl mě s tou svojí nepříjemně lepkavou rukou za tváře a zmáčkl mi je, řekl:,, To mě fakt pobavilo! Napřed mě vidí jako krále s podzemí, pak zase jako zlýho obra a jaký by mohl podle ní snad ještě být, co?“
Zeptala jsem se jestli není třeba čaroděj? Na to už Děsman zvážněl, řekl:,,I kdybych byl, tak pro ni už ne!“Tak jsem se zeptala a proč ? Pro koho, když né pro mě? Na to pokýval hlavou a řekl:,, Už nikdy pro nikoho! A jsem unavený, tak odešla už domů a nezdržovala se tu déle měla by se nad sebou zamyslet, na obra si netroufne ho prosit o pomoc, ale mě, letitého starce tu klidně přijde rušit, když ví, že ho zklamala!“
Tak jsem zklamaně odešla a nic se nedozvěděla, řekla o tom i duchovi, jak byl Děsman moc neochotný, asi to musíme nějak zvládnout samy, když pro mě dneska obr nepřišel, tak se půjdeme podívat na krále Silvera, který je začarovaný tou věštkyní a třeba se něco dozvíme, ale duch řekl, že neví jestli se mnou má tam dolů vůbec jít, číhají tam ti odchytávači a já mám přeci jen nějakou ochranu, kdežto on, jako duch nemá na ochranu vůbec nic! Tak jsem se zeptala a co potřebuje na ochranu? On řekl, že něco,do čeho by se mohl schovat, když po nás půjdou! Řekla jsem mu, že však je duch a je neviditelný! On řekl, že tam v podzemní říši to tak není a jeho aura září modře! A všichni poznají, že je duch! A ti mizerní odchytávači ho posledně, když tam byl málem dostali! Nechce, aby se po něm každý koho tam potkáme otáčel a obdivoval jeho krásně modrou zářivou barvu! Co kdybych napřed zjistila, jak se dají porazit věštkyně, než tam půjdeme? A taky do čeho by se mohl zahalit, aby s něho v podzemní říši nevyzařovalo to modrý světlo? Tak jsem se zeptala:., Kde to mám zjistit, nebo od koho? Nevím, kdo by mi mohl poradit?“
Hlasité předčítání