Duch řekl:,,Co třeba sám obr? “
Tak jsem řekla:,,Ten asi těžko, zajímalo by ho, proč to chci vědět a pak by ho napadlo, že chci tu věštkyni porazit kvůli Silverovi a určitě by se moc nazlobil a vyšiloval by zas!“
Duch se na to zasmál a řekl:,,Tady si někdo neumí vybírat dobrý přátelé,že?Jeden je horší než druhý! Děsman je podivín k pohledání a obr vzteklý šílenec!“
Taky jsem se na to zasmála, ale moc to k smíchu není:,,Půjdu teda do Silverova paláce sama a zjistím, co a jak bych mohla! Snad mě dřív nechytne obr!“
Duch mě doprovázel jen po městě v našem světě, do toho domu se mnou už nešel a ani do podzemní říše, když jsem se tam dostala, bylo tam nějak rušno, v podzemní říši byla zrovna vzpoura, bylo tam plný náměstí i všechny cesty k bránám paláce krále Stříbrňáka postávaly tam různý příšery a plecháči, kteří zabraňovali, aby se nikdo cizí nedostal za brány k paláci! Tak asi už vím, proč obr nepřišel, má tu vzpouru, kterou tam řešili stráže, plecháči a strašidelný příšery s Temnoviště a z dálky byl slyšet obrův bouřkový hlas, jakoby s nějaké porady? Propletla a vecpala jsem se co nejblíž k bráně do paláce a zeptala se plecháče na stráži, jestli mě pustí dovnitř? Ten se na mě obořil:,,Proč bych měl? Máš snad nějakou pozvánku, nebo snad mi chceš zaplatit vstupný? Jak vidíš nejsi jediná, kdo se touží dostat dovnitř!“
Tak jsem mu ukázala svoji dlaň a on na to najednou kývl, řekl:,Kodfrí“a pustil mě dovnitř! Na to jsem byla ráda, no vida, jak je to snadný! Vešla jsem do paláce a zjistila, že obrův bouřkový hlas se ozývá někde s paláce! Zaslechla jsem něco o nepřistoupení na žádný jejich požadavky a pak i o neschopnosti nevím koho si tu sjednat pořádek a ženský hlas řekl:,,Můj pane,je mi to líto,ale je to už ztracený, dochází kašlavý prach a potřebuji se nutně zase obnovit, nemám svoje žádný přísady, který nutně potřebuji a ti všichni, který jsem pro ně poslala jsou mrtví a potřebuji sehnat nový důvěryhodný pomocníky a když pán nedovolí, abych směla aspoň na chvíli odejít pro to, co potřebuji, jak mám tedy sjednat nápravu, když mi nepomůžeš?“
Obr zařval,,No dobře,běž kam potřebuješ ale napřed zajisti Silvera, aby zaspal! Já tu už nezůstanu ani o chvíli dýl a mizím, jsi mě zas tak rozčíílila, že bych tě nejraději roztrhal!“
Pak obr rozrazil dveře a já se rychle schovala za sloup, protože ze dveří právě vyšel naštvaný obr a dupal s paláce, až se to tam otřásalo, pak venku na všechny cosi zase řval a vyšla i ta věštkyně a tak jsem měla ke králi volnou cestu! Šla jsem dovnitř a tam byl přijímací sál krále, byl tam velký nepořádek a plecháči to tam uklízeli, plížila jsem se, aby mě neviděli a trefila do Silverovi ložnice, kde spal a šla jsem úplně blízko k němu, chtěla jsem ho vzbudit, když jsem si všimla, že má pod postelí spadený to jeho kouzelný smrtící žezlo, když jsem ho zvedla,tak se žezlo rozzářilo a začalo tak divně vibrovat asi jako když vrčí mobil? To Silvera vzbudilo, otevřel oči a podíval se na mě, uviděl, že držím to jeho žezlo, který ozařovalo celou jeho zatemnělou spací komnatu! Silver se posadil a já jsem mu to žezlo podala, on si ho vzal a jakoby se vzpamatoval, poprosil slabým hlasem:,, Podej mi prosím pohár musím se hned napít!“
Hlasité předčítání