Povídka

Nová perníková chaloupka

Nová perníková chaloupka

 

Byl jednou jeden podnikatel, kterého dočista vytunelovali. Když už neměl z čeho platit činži, úroky z úvěru a daně, rozhodl se, že odvede své dvě děti do lesa a tam je nechá. Děti se však s velikou radostí ztratily samy. Jeníček a Mařenka šli lesem, a když zjistili, že zabloudili a stmívalo se, povídá Mařenka:

„Hele brácha. Uděláme to jako ti parchanti v té trapné pohádce. Vylez na strom a koukej, jestli neuvidíš světýlko.“ Jeníček si poklepal na čelo.

„Ty si snad úplně blbá Mařko. Nikam nemusím lézt. Stačí, když se pořádně rozhlídneš, protože támhle je vidět světlo z teplárny.“

Po chvíli strastiplné chůze se Mařence udělal puchýř, protože není zvyklá na takové pěší túry a ty dnešní boty jsou jen pro parádu. Takže byla celkem ráda, když narazili na podivnou chýši a Jeníček řekl, že si odpočinou. Chaloupka byla celá pobitá obaly od perníku, na kterých byla reklama s čárovými kódy. Mařenka je začala otrhávat, neboť byla bystrá a věděla, že za sto čárových kódů může vyhrát Barbínu, která se češe. Najednou se z chatrče ozvalo.

„Kdo mi to loupá můj perníček?“

„To byla Mařena,“ práskl Mařenku Jeníček. Kde se vzal, tu se vzal, z chaloupky vylezl bezdomovec. Jeníček s Mařenkou couvli, neboť strašně smrděl. Jeníček si zacpal nos a řekl: „Čeče nevíš, kudy se dostaneme do města?“

Bezdomovec uviděl tu spoušť, a když zjistil, že mu do chaloupky bude táhnout, zavřel Jeníčka s Mařenkou do chlívku. Jeníček omrkl situaci, a když našel mezi haraburdím přineseným od popelnic ruční šlehač, vyvrtal s ním díru do petlice a upalovali s Mařenkou, co to dalo. Po chvíli narazili na houbaře.

„Prosím vás, jak se dostaneme do města?“ Stařec jim vysvětlil cestu a oni švihali domů. Krátce na to k houbaři přiběhl bezdomovec.

„Osobo, neviděl jste tady běžet děti?“

„Ale jo, to víte, město je samé smetí.“

„Ptám se, jestli jste tu neviděl holku a kluka.“

„Jo tak? No jo, technické na to mají vozy kuka.“

Bezdomovec mávl rukou a odešel cestou k místní skládce.

Jeníček a Mařenka zatím našli cestu domů. Jakmile je tatínek uviděl, byl rád, neboť si už dávno uvědomil, že si je vlastně může odečíst z daní.

5/5 (1)

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 2 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
5/5 (1)

Poslední příspěvky autora:


Noční režim
Četba díla zabere cca 2 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
5/5 (1)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore h...
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
Byl krásný letní den. Slunce stálo vysoko, vánek lehce ševelil, ptáci v korunách si štěbetavě ...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
Kec mi lačni „Juj, ta ja mi ci hutorila, že kebi ši ňebul pažravi, jak tvoja mac, mohol ši buc t...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
předchozí část zde   … „Tak už mi věříte?“ pronesla tiše paní Müllerová, kter...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
[mks_dropcap style="square" size="46" bg_color="#000000" txt_color="#f...
A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už...
Přepadení Dlouholeté finanční potíže, mě dovedly k názoru, že s tím musím něco udělat. B...
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už...
Přepadení Dlouholeté finanční potíže, mě dovedly k názoru, že s tím musím něco udělat. B...
Kapitola první: Kdo je kdo? Tři roky a tři marné pokusy byli hranou Johnovy trpělivosti. “Počas...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
Tři životy Život samotný je obrovský dar, který jen tak nepoletuje ve vzduchu ...
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
Byl krásný letní den. Slunce stálo vysoko, vánek lehce ševelil, ptáci v korunách si štěbetavě ...
Náhle se vše roztřáslo. Dosud zahálčivě konejšivý poklid byl přerván zvolna se zesilujícími ...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
Když jsem byl mladý a rozhodoval se, jestli se stanu policajtem, ještě jsem ale nevěděl, že budu m...
Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore h...
Načo sú človeku školy, tituly pred a za menom? Aj tak nebude dosť dobrý pre spoločnosť, pre svet....
0