Nová perníková chaloupka
Byl jednou jeden podnikatel, kterého dočista vytunelovali. Když už neměl z čeho platit činži, úroky z úvěru a daně, rozhodl se, že odvede své dvě děti do lesa a tam je nechá. Děti se však s velikou radostí ztratily samy. Jeníček a Mařenka šli lesem, a když zjistili, že zabloudili a stmívalo se, povídá Mařenka:
„Hele brácha. Uděláme to jako ti parchanti v té trapné pohádce. Vylez na strom a koukej, jestli neuvidíš světýlko.“ Jeníček si poklepal na čelo.
„Ty si snad úplně blbá Mařko. Nikam nemusím lézt. Stačí, když se pořádně rozhlídneš, protože támhle je vidět světlo z teplárny.“
Po chvíli strastiplné chůze se Mařence udělal puchýř, protože není zvyklá na takové pěší túry a ty dnešní boty jsou jen pro parádu. Takže byla celkem ráda, když narazili na podivnou chýši a Jeníček řekl, že si odpočinou. Chaloupka byla celá pobitá obaly od perníku, na kterých byla reklama s čárovými kódy. Mařenka je začala otrhávat, neboť byla bystrá a věděla, že za sto čárových kódů může vyhrát Barbínu, která se češe. Najednou se z chatrče ozvalo.
„Kdo mi to loupá můj perníček?“
„To byla Mařena,“ práskl Mařenku Jeníček. Kde se vzal, tu se vzal, z chaloupky vylezl bezdomovec. Jeníček s Mařenkou couvli, neboť strašně smrděl. Jeníček si zacpal nos a řekl: „Čeče nevíš, kudy se dostaneme do města?“
Bezdomovec uviděl tu spoušť, a když zjistil, že mu do chaloupky bude táhnout, zavřel Jeníčka s Mařenkou do chlívku. Jeníček omrkl situaci, a když našel mezi haraburdím přineseným od popelnic ruční šlehač, vyvrtal s ním díru do petlice a upalovali s Mařenkou, co to dalo. Po chvíli narazili na houbaře.
„Prosím vás, jak se dostaneme do města?“ Stařec jim vysvětlil cestu a oni švihali domů. Krátce na to k houbaři přiběhl bezdomovec.
„Osobo, neviděl jste tady běžet děti?“
„Ale jo, to víte, město je samé smetí.“
„Ptám se, jestli jste tu neviděl holku a kluka.“
„Jo tak? No jo, technické na to mají vozy kuka.“
Bezdomovec mávl rukou a odešel cestou k místní skládce.
Jeníček a Mařenka zatím našli cestu domů. Jakmile je tatínek uviděl, byl rád, neboť si už dávno uvědomil, že si je vlastně může odečíst z daní.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Nápad převést klasickou pohádku do moderního, cynického světa plného dluhů, bezdomovců a čárových kódů je velmi osvěžující a vtipný. Závěrečná pointa s odpočtem dětí z daní je naprosto geniální a skvěle uzavírá celou satiru. Je vidět, že máš výborný smysl pro humor a umíš se na známé věci podívat z nečekaného úhlu.
Atmosféra – ★★★★☆
Text si od první věty drží konzistentní, lehce absurdní a satirickou náladu, která čtenáře baví. Skvěle se ti daří budovat komický kontrast mezi pohádkovými klišé a drsnou moderní realitou, jako je světlo z teplárny nebo puchýře z módních bot. Možná bys mohl přidat trochu více detailů prostředí, aby scény působily ještě plastičtěji, ale i tak je nálada příběhu velmi chytlavá.
Provedení – ★★★★☆
Příběh má svižné tempo, čte se jedním dechem a dialogy působí přirozeně a správně drze. Dej si jen trochu pozor na interpunkci, občas ti chybí čárka při oslovení (např. „Ty si snad úplně blbá, Mařko“ nebo „Čeče, nevíš“), ale to je jen drobná muška, která čtivost nijak zásadně nekazí. Stylistika je jinak velmi dobrá a tvůj neformální jazyk k tomuto typu vyprávění perfektně sedí.
Celkové hodnocení:
Tvá moderní verze Perníkové chaloupky je nesmírně zábavná a ukazuje tvůj velký komediální i vypravěčský talent. Příběh má spád, chytrou pointu a dokáže čtenáře upřímně rozesmát. Určitě v psaní pokračuj, máš skvělý cit pro satiru a parodii, což je v literatuře velmi cenná dovednost.