Povídka

Odešla si

Autor: KP

Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu.

Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď cítím. Hromy za mě křičí, blesky za mě zuří a déšť je nikdy nekončící pláč.

Dnes s tebou v každém z nás zemřel kus sebe sama.

Ten kus v nás zemřel proto, aby tě doprovázel tam, kde tě už nemůžeme obejmout, pohladit…

Bude tam s tebou sečkávat, dokud se znovu nesetkáme.

***

Déšť  bubnuje do parapetu a umývá prach, popel a špínu předešlých dnů.

Poslala si ho ty?

Chceš abychom smyly náš žal, úzkost smutek a bezmoc?

Nebo snad zuříš, že jsme nesplnili náš slib? Slib, že se z toho neposereme?

Nesplnili jsme ho, ale ty ten svůj také ne.

Hromy blesky… zlobíš se?

Zlobíš se že jsem ti připomněla tvůj slib který si mi dala, že nás neopustíš?!

Hromy, blesky… Zlob se jak můžeš. Ukaž co umíš…

Déšť ale ustává….

To je vše?

Už tě ta zlost přešla?

***

Jemný déšť stéká po oknech na parapet. Blesky v dálce mizí, hromy už nejsou slyšet.

Zase odcházíš?

Už je po všem.

Ticho.

***

Tvůj odchod byl stejný jako tenhle déšť. Náhlý, burácivý a velmi rychlí.

Budeš se k nám vždy takhle vracet?

Aspoň na okamžik…

***

V každé rozkvetlé louce, bude tvůj úsměv.

V každém zašustění listí ve větvích, bude tvůj hlas.

V každém vánku, bude tvé pohlazení.

A v každém dešti. Slzy nás všech.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

KP

Jsem.
Jsem jedním z životů, jedním ze zklamání, jedním z žalu, radosti, štěstí. Prostě jsem.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...
Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
A přece já se domnívám, můj milý, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrál...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
Kde to kruci jsem? Na nic si nepamatuji. Všude je tma. Ruce mám napřažené před sebou a zoufale se s...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
RICHARD SLESSMAN   Z pohledu Jane:   Nakonec jsem zůstala s Hotchem v naší provizorn...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
Postavila vodu na kávu. Kávu nesnášela, její chuť ji nutila šklebit se, a i když se snažila hoř...
Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
   Skrytá v kouři cigaret, jsem pozorovala kolemjdoucí, kteří pospíchali sem a tam. Proplétali s...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
A přece já se domnívám, můj milý, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrál...
Zjistil jsem to až na cestě k autobusu. Navyklým způsobem jsem chtěl stále sklouzávající brýle ...
“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
Vždycky jsem byl plachý a vcelku uzavřený člověk. Místo abych chodil na zábavy, jako moji ostatn...
Bosá ženská chodidla ztěžka kráčela po trávníku pokrytém ranní rosou. Hlava ženy se pomalu o...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
0