Povídka

Odešla si
Četba díla zabere cca 1 min.

Autor: KP

Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu.

Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď cítím. Hromy za mě křičí, blesky za mě zuří a déšť je nikdy nekončící pláč.

Dnes s tebou v každém z nás zemřel kus sebe sama.

Ten kus v nás zemřel proto, aby tě doprovázel tam, kde tě už nemůžeme obejmout, pohladit…

Bude tam s tebou sečkávat, dokud se znovu nesetkáme.

***

Déšť  bubnuje do parapetu a umývá prach, popel a špínu předešlých dnů.

Poslala si ho ty?

Chceš abychom smyly náš žal, úzkost smutek a bezmoc?

Nebo snad zuříš, že jsme nesplnili náš slib? Slib, že se z toho neposereme?

Nesplnili jsme ho, ale ty ten svůj také ne.

Hromy blesky… zlobíš se?

Zlobíš se že jsem ti připomněla tvůj slib který si mi dala, že nás neopustíš?!

Hromy, blesky… Zlob se jak můžeš. Ukaž co umíš…

Déšť ale ustává….

To je vše?

Už tě ta zlost přešla?

***

Jemný déšť stéká po oknech na parapet. Blesky v dálce mizí, hromy už nejsou slyšet.

Zase odcházíš?

Už je po všem.

Ticho.

***

Tvůj odchod byl stejný jako tenhle déšť. Náhlý, burácivý a velmi rychlí.

Budeš se k nám vždy takhle vracet?

Aspoň na okamžik…

***

V každé rozkvetlé louce, bude tvůj úsměv.

V každém zašustění listí ve větvích, bude tvůj hlas.

V každém vánku, bude tvé pohlazení.

A v každém dešti. Slzy nás všech.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

KP

Jsem.
Jsem jedním z životů, jedním ze zklamání, jedním z žalu, radosti, štěstí. Prostě jsem.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  Hned se jí zalíbil. Stál na pódiu a hrál rytmickou skladbu na kytaru vedle svého kolegy, kt...
Pravá láska je  jako pohádka ...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
Tři životy Život samotný je obrovský dar, který jen tak nepoletuje ve vzduchu ...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
Maminko, v okamžiku narození jsem vnímala jen chlad, strach a konejšivou hebkost Tvého hlasu. Zat...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Výkupné za prince Zoltyho... Od té doby, co měl obr Ínemak v zajetí prince Zoltyho, se často zdr...
Ač stále ještě při síle, přesto již očividný stařík se letmo zamyslel. V jeho věku mu již n...
Útěk do neznáma a co tomu předcházelo Sny který se mi zdály od té doby, co v nich byl Bojka byl...
Motýlí dům I přes různé druhy exotických motýlů, měl nejraději své malinké černokřídlé ...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
Láska. Co to vlastně je? Pojem, který nedokázali přesně definovat největší mozky historie, nejv...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
„Viděls někdy něco takovýho?“ zeptal se konečně dychtivě Vilda. Prvotní strach a překvapení...
Poté, co se za Anetou zavřely dveře, tak poradkyně se podívala na klienta a on na ni. Usmívali se. ...
  Dlouho předtím, než jsem vzal tuhle práci, jsem se nikde nemohl udržet. Vždycky to dopadl...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
Co jsem provedla obrovi K smíchu, nebo k pláči? Obr Ínemak se dozvěděl, že jsem minule utekla z v...
Ínemak se mnou nekončí I když se na mě obr zlobil, nenechal mě jen tak být v klidu. Vzal mě znov...
Stín nad Alexem ,,Nechci se s tebou nikdy rozloučit!" vzlykala jsem Alexovi na rameni. Alex mě je...
Náhle ho probudil nějaký divoký sen, který vmžiku zapomněl. Zrakem přejížděl po svém neuklize...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
Ač stále ještě při síle, přesto již očividný stařík se letmo zamyslel. V jeho věku mu již n...
Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...
Nepříjemná událost „Kdo to udělal?“ Wer hat es gemacht? Wer hat… V jednom z proudících ve...
0