Povídka

Odešla si

Autor: KP

Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu.

Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď cítím. Hromy za mě křičí, blesky za mě zuří a déšť je nikdy nekončící pláč.

Dnes s tebou v každém z nás zemřel kus sebe sama.

Ten kus v nás zemřel proto, aby tě doprovázel tam, kde tě už nemůžeme obejmout, pohladit…

Bude tam s tebou sečkávat, dokud se znovu nesetkáme.

***

Déšť  bubnuje do parapetu a umývá prach, popel a špínu předešlých dnů.

Poslala si ho ty?

Chceš abychom smyly náš žal, úzkost smutek a bezmoc?

Nebo snad zuříš, že jsme nesplnili náš slib? Slib, že se z toho neposereme?

Nesplnili jsme ho, ale ty ten svůj také ne.

Hromy blesky… zlobíš se?

Zlobíš se že jsem ti připomněla tvůj slib který si mi dala, že nás neopustíš?!

Hromy, blesky… Zlob se jak můžeš. Ukaž co umíš…

Déšť ale ustává….

To je vše?

Už tě ta zlost přešla?

***

Jemný déšť stéká po oknech na parapet. Blesky v dálce mizí, hromy už nejsou slyšet.

Zase odcházíš?

Už je po všem.

Ticho.

***

Tvůj odchod byl stejný jako tenhle déšť. Náhlý, burácivý a velmi rychlí.

Budeš se k nám vždy takhle vracet?

Aspoň na okamžik…

***

V každé rozkvetlé louce, bude tvůj úsměv.

V každém zašustění listí ve větvích, bude tvůj hlas.

V každém vánku, bude tvé pohlazení.

A v každém dešti. Slzy nás všech.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

KP

Jsem.
Jsem jedním z životů, jedním ze zklamání, jedním z žalu, radosti, štěstí. Prostě jsem.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Láska. Co to vlastně je? Pojem, který nedokázali přesně definovat největší mozky historie, nejv...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
Postavila vodu na kávu. Kávu nesnášela, její chuť ji nutila šklebit se, a i když se snažila hoř...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
Pan Bělounek seděl za stolem a byl nešťastný. Oči schované za velkými brýlemi upíral směrem ke...
A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
Maminko, v okamžiku narození jsem vnímala jen chlad, strach a konejšivou hebkost Tvého hlasu. Zat...
Neobyčejný příběh Ať kdokoliv myslí na cokoliv, všechno se splní

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
Nepříjemná událost „Kdo to udělal?“ Wer hat es gemacht? Wer hat… V jednom z proudících ve...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už...
A přece já se domnívám, můj milý, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrál...
V ulici Palm Beach:   V jednom rodinném domě v ulici Palm Beach hrála televize, kde zrovna b...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
Bosá ženská chodidla ztěžka kráčela po trávníku pokrytém ranní rosou. Hlava ženy se pomalu o...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
RICHARD SLESSMAN   Z pohledu Jane:   Nakonec jsem zůstala s Hotchem v naší provizorn...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
0