Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu.
Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď cítím. Hromy za mě křičí, blesky za mě zuří a déšť je nikdy nekončící pláč.
Dnes s tebou v každém z nás zemřel kus sebe sama.
Ten kus v nás zemřel proto, aby tě doprovázel tam, kde tě už nemůžeme obejmout, pohladit…
Bude tam s tebou sečkávat, dokud se znovu nesetkáme.
***
Déšť bubnuje do parapetu a umývá prach, popel a špínu předešlých dnů.
Poslala si ho ty?
Chceš abychom smyly náš žal, úzkost smutek a bezmoc?
Nebo snad zuříš, že jsme nesplnili náš slib? Slib, že se z toho neposereme?
Nesplnili jsme ho, ale ty ten svůj také ne.
Hromy blesky… zlobíš se?
Zlobíš se že jsem ti připomněla tvůj slib který si mi dala, že nás neopustíš?!
Hromy, blesky… Zlob se jak můžeš. Ukaž co umíš…
Déšť ale ustává….
To je vše?
Už tě ta zlost přešla?
***
Jemný déšť stéká po oknech na parapet. Blesky v dálce mizí, hromy už nejsou slyšet.
Zase odcházíš?
Už je po všem.
Ticho.
***
Tvůj odchod byl stejný jako tenhle déšť. Náhlý, burácivý a velmi rychlí.
Budeš se k nám vždy takhle vracet?
Aspoň na okamžik…
***
V každé rozkvetlé louce, bude tvůj úsměv.
V každém zašustění listí ve větvích, bude tvůj hlas.
V každém vánku, bude tvé pohlazení.
A v každém dešti. Slzy nás všech.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Téma propojení lidského žalu s bouří je sice v literatuře poměrně klasické, ale uchopil/a jsi ho velmi osobitě a s hlubokou intimitou. Líbí se mi motiv vzájemně porušených slibů, který dává textu nečekanou dynamiku a posouvá ho od pouhého smutku k uvěřitelnému pocitu nespravedlnosti. Je to krásná a nosná myšlenka, která čtenáře donutí k zamyšlení nad tím, jak se vyrovnáváme se ztrátou.
Atmosféra – ★★★★★
Z textu přímo sálá syrová emoce a melancholie, která čtenáře okamžitě vtáhne do děje. Skvěle pracuješ s gradací bouře, která přesně kopíruje fáze smutku – od počátečního šoku a vzteku až po tiché, prázdné smíření. Podařilo se ti vytvořit neuvěřitelně intimní a hmatatelnou náladu, při které mi běhal mráz po zádech.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má příjemné poetické tempo a krátké odstavce skvěle umocňují pocit útržkovitých myšlenek truchlícího člověka. Dej si jen trochu pozor na interpunkci (chybějící čárky ve výčtu nebo před slovem ‘který’) a drobný překlep v koncovce (‘velmi rychlí’ má být s tvrdým y). Tyto drobnosti ale nijak nenarušují celkový krásný dojem z plynulého a stylisticky velmi dobře zvládnutého vyprávění.
Celkové hodnocení:
Jde o nesmírně citlivý a dojemný text, ze kterého je cítit upřímnost a opravdovost každého slova. Ačkoliv se jedná o krátkou reflexi, dokázal/a jsi do ní vměstnat obrovské množství pocitů a vytvořit nádhernou poctu milované osobě. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký talent pro přenášení emocí na papír a tvůj styl je velmi podmanivý.