Znám slovo “žij”. Vím jak zní, jak se píše, v jakém kontextu se používá. Ale jak vlastně zní jeho pravý význam?
Život je prý takový, jaký si ho nastavíme, ale proč je na světě tolik nešťastných lidí?
Znamená to, že ti nešťastní nerozumí pointě slova “žij” správně, nebo pouze nedokáží se svým životem správně naložit?
Opravdu dokážeme své kroky, rozhodnutí a štěstí ovlivňovat jak sami chceme a toužíme, anebo je tu ještě jiný aspekt, který je mnohem silnější, než naše snaha žít?
Minulost, přítomnost a budoucnost. Minulost je něco co nás utváří, ohýbá a mění. Utváří z našich špatných i dobrých zkušeností jinou osobnost.
Ohlédnutí zpět nás donutí pochopit, jak moc se díky minulosti měníme. Naše názory, vzhled a někdy i chuť žít.
Některé chvíle v minulosti nás ponaučí, ale jiné zklamou natolik, že přestáváme věřit.
Jiné chvíle nás naopak donutí změnit se. Chovat se jinak, vypadat jinak a snažit se být lepší.
Změna každého z nás je přirozená součást vývoje naší mysli i názorů.
Přítomnost ukazuje nás a to jací jsme, právě v tuto chvíli jací jsme lidé tělem i duší.
Budoucnost, ta je příslibem, ale může být i zkázou. Ovšem to nikdo nepozná dříve, než se budoucnost stane přítomností.
Budoucnost nám dává šanci snít, plánovat, utvářet si cíle a žít.
Budoucnost je příslib, hrozba, boj, láska, strach, štěstí, smutek, radost.
Budoucnost je život.
Nápad – ★★★☆☆
Zvolené téma smyslu života a vnímání času (minulost, přítomnost, budoucnost) je pro úvahu naprostou klasikou, což na jednu stranu funguje, ale postrádá to trochu originálnější či osobitější úhel pohledu. Pokládáš velmi silné a zajímavé řečnické otázky hned v úvodu, ale následně od nich trochu utíkáš k obecnému popisu plynutí času. Neboj se příště jít více do hloubky a nabídnout čtenáři svou vlastní, jedinečnou odpověď nebo teorii na to, proč jsou lidé nešťastní.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří velmi dobře navodit melancholickou a hloubavou náladu, která k žánru úvahy perfektně sedí. Z tvých slov je cítit upřímné zamyšlení nad lidským údělem a křehkostí našeho štěstí. Emoční rovina funguje skvěle, obzvlášť v pasážích, kde reflektuješ, jak nás minulost dokáže zklamat, ale zároveň i ponaučit a formovat.
Provedení – ★★★☆☆
Stylistika textu je velmi čtivá, ale trpí přílišným kouskováním – téměř každá věta stojí na samostatném řádku, což narušuje plynulost a působí spíše jako báseň v próze než souvislá úvaha. Slovní zásoba je příjemná, ale doporučil bych vyvarovat se častému opakování stejných slov (např. budoucnost) a zkusit myšlenky více propojit do ucelených odstavců. V textu se objevuje jen pár drobných interpunkčních nepřesností (např. chybějící čárka před ‘co nás utváří’), které však nijak nebrání celkovému porozumění.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi pěkný, i když poněkud stručný filozofický text, který čtenáře spolehlivě donutí k zamyšlení nad vlastním životem. Máš cit pro kladení těch správných otázek a dokážeš pracovat s abstraktními pojmy s lehkostí. Pokud zapracuješ na plynulejší struktuře odstavců a zkusíš do textu vnést více vlastních, neotřelých myšlenek, tvé úvahy budou mít obrovskou sílu. Jen tak dál, psaní ti rozhodně jde a máš na čem stavět!