Znám slovo „žij“. Vím jak zní, jak se píše, v jakém kontextu se používá. Ale jak vlastně zní jeho pravý význam?
Život je prý takový, jaký si ho nastavíme, ale proč je na světě tolik nešťastných lidí?
Znamená to, že ti nešťastní nerozumí pointě slova „žij“ správně, nebo pouze nedokáží se svým životem správně naložit?
Opravdu dokážeme své kroky, rozhodnutí a štěstí ovlivňovat jak sami chceme a toužíme, anebo je tu ještě jiný aspekt, který je mnohem silnější, než naše snaha žít?
Minulost, přítomnost a budoucnost. Minulost je něco co nás utváří, ohýbá a mění. Utváří z našich špatných i dobrých zkušeností jinou osobnost.
Ohlédnutí zpět nás donutí pochopit, jak moc se díky minulosti měníme. Naše názory, vzhled a někdy i chuť žít.
Některé chvíle v minulosti nás ponaučí, ale jiné zklamou natolik, že přestáváme věřit.
Jiné chvíle nás naopak donutí změnit se. Chovat se jinak, vypadat jinak a snažit se být lepší.
Změna každého z nás je přirozená součást vývoje naší mysli i názorů.
Přítomnost ukazuje nás a to jací jsme, právě v tuto chvíli jací jsme lidé tělem i duší.
Budoucnost, ta je příslibem, ale může být i zkázou. Ovšem to nikdo nepozná dříve, než se budoucnost stane přítomností.
Budoucnost nám dává šanci snít, plánovat, utvářet si cíle a žít.
Budoucnost je příslib, hrozba, boj, láska, strach, štěstí, smutek, radost.
Budoucnost je život.
Hlasité předčítání
