Je dobré mít nějaká ta přání, i ta která se splnit nedají. Lepší než si nepřát nic. Není to žádné mrhání časem, ani zbytečné vyčerpávání, naopak je to takové pohupování se s občasným vyhoupnutím výš, až lze pocítit chvění. Kdybychom se nikdy nehoupali, nemůžeme se tu a tam vyhoupnout výš a pak nikdy nepoznáme ten pocit uvnitř nás. A k houpání potřebujeme své vlastní síly, sami od sebe se nerozhoupeme. Otázkou pak je, kdo má rád ten pocit chvění. Já u něj zavírám oči. Někdy se houpáme díky druhému, to pak chceme výš a výš a výš….jenže rozhoupaní nejdeme mnohdy tak rychle zastavit a buch…houpačka může prasknout nebo my můžeme spadnout na zem. I tak je dobré se houpat i za cenu, že spadneme, i za cenu že nás někdo houpat přestane, i za cenu že to výš nepůjde, a my to víme, protože není síla, i přestože stárneme a cítíme se sami…Dokud se houpeme, tak jsme.
Naše přání
Hlasité předčítání
