Ach ten sjezd v Brně…
Je to, jako by na starém spáleništi, které už pomalu zarůstalo vegetací a vracelo se do normálu, se někdo znovu pokoušel založit oheň.
Ano, ještě existují pamětníci, kteří z vyprávění vědí, jak to vypadalo před požárem. Už ale nežijí ti, kterým shořel dům, ani ti, kteří ho zapálili.
Zůstali jiní.
Ti, kteří chtějí tu dávnou katastrofu využít pro svůj okamžitý prospěch.
Nevědí nic o prožitých hrůzách lidí před požárem ani po něm. Nevědí nic o pocitech těch, kterým obrátil život naruby, ani o těch, kteří žili daleko a stejně je nakonec dostihl.
Kolik tehdejších lidí by ten oheň znovu založilo, kdyby věděli, co přijde potom?
Možná sto z milionu.
Ale určitě nikdo z těch, kteří ho skutečně zažili.
Tak proč ti dnešní, kteří si žijí v klidu a bezpečí, znovu vytahují sirky a škrtají tam, kde už naštěstí skoro není co zapálit?
Nebo snad ještě je?
Hlasité předčítání