Když si přečtu tuto frázi – jedu na denní bázi, vždycky mě to zarazí. Záměrně říkám přečtu, protože v hovoru jsem to ještě nikdy neslyšel. Co tím takový člověk vlastně říká, že dříve jel na jiné bázi? Třeba pondělí–středa–pátek? A teď došlo k nejhoršímu a musí makat každý den? Chudák malá.
Představte si to v normálním hovoru. Potkají se dva operátoři stavebních prací ze sekce cihla–beton–vápno a jeden z nich říká: „Jak se máš, Franto?“ „Ále na hovno, jedu teď na denní bázi.“ Pepu to zarazí a říká: „Bacha na to, vole, drogy jsou sviňa.“
Nebo potká se stará Vomáčková se starou Omáčkovou. „Jak se máš, Mařko?“ „Ále blbě, přijeli mladí na návštěvu a já teď makám na denní bázi.“ „Hnus co?“
Čeština je boží
Češtinou se pomalu, ale jistě plíží celá armáda podobných nesmyslů, které nikdo nevyslovil nahlas, ale každý usilovně píše do e-mailů.
Vezměte třeba „posouváme projekt dopředu“. Kam jinam by se projekt posouval? Dozadu? Projekt, který se posouvá dozadu, se nejmenuje projekt, jmenuje se průšvih.
Nebo, a to je taky pecka, když ve filmu nájemný vrah musí zabít svoji oběť a řekne jí: „Neber si to osobně, je to jen práce.“ Tak po tom už odcházím, nic lepšího už se stejně nestane.
Podobně se nám zabydlelo „sdílíme stejnou vizi“. Sdílet vizi. Kdysi se vize zjevovaly světcům na poušti, dnes se sdílejí na Facebooku.
A pak je tady zlatý klasik „dám ti vědět“. Přeloženo do češtiny: neřeknu ti nic, a pokud se ozveš, budu překvapen, že tě to ještě zajímá.
A zlatý hřeb, nevolejte nám, my se ozveme sami a jejich různé modifikace. Až po nesmrtelnou klasiku: já ti zavolám.
Ale jsou i další perly, taková jedna ze života: „To nedám.“ Pěkná zkratka, jak neříct, že jsem úplná trubka a nic neumím.
Autor jede na denní bázi, ale ví, že to už nedá – přesto ten projekt posouvá dopředu, se sousedkou sdílí stejnou vizi a už jen čeká, až mu dají vědět.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Téma jazykových klišé a korporátního ptydepe je velmi vděčné a čtenářsky atraktivní, protože se s ním dokáže ztotožnit téměř každý. Přestože se nejedná o zcela novou a neprobádanou myšlenku, tvůj úhel pohledu a zasazení do běžných životních situací jí dodávají svěží nádech. Je skvělé, že si všímáš detailů kolem sebe, to je pro spisovatele obrovská přednost.
Atmosféra – ★★★★☆
Text zprostředkovává velmi příjemnou, odlehčenou a humornou náladu, která čtenáře okamžitě vtáhne. Scénky s dělníky nebo starými paními jsou úsměvné a skvěle ilustrují absurditu probíraných frází. Možná by stálo za to ještě více vygradovat absurditu směrem k závěru, aby pointa vyzněla o něco úderněji, ale i tak se u čtení nelze neusmívat.
Provedení – ★★★★★
Tvá stylistika je výborná, text plyne naprosto přirozeně a má skvělé, svižné tempo, které přesně odpovídá žánru fejetonu. Dialogy působí živě a autenticky, což je často pro autory velký oříšek, ale ty jsi ho zvládl s přehledem. Objevuje se jen pár drobných interpunkčních nepřesností, které však vůbec nenarušují celkovou čtivost a výborný dojem z tvého vyprávění.
Celkové hodnocení:
Napsal jsi velmi povedený a vtipný fejeton, který zrcadlí absurditu moderní komunikace s lehkostí a nadhledem. Máš zjevný cit pro jazyk, rytmus textu a pointu, což jsou pro psaní naprosto klíčové dovednosti. Určitě v psaní pokračuj, zkus se třeba pustit i do delších formátů nebo povídek, protože tvůj styl je pro čtenáře velmi přitažlivý.