Písemný souhlas s intimním stykem: Nový fenomén, nebo jen další papírování?
Náš redaktor J. Degenic vyslechl v tramvaji rozhovor dvou mužů, kteří se vážně bavili o písemném souhlasu s intimním stykem. Zprvu si myslel, že jde o nový typ žádosti o dotaci, ale ukázalo se, že pánové mluvili o skutečném dokumentu mezi partnery. To ho zarazilo, protože o tom nikdy neslyšel a to už slyšel ledacos.
Redakční šetření: půlka redakce už písemný souhlas podepisuje
Po návratu do redakce se rozpoutala bouřlivá debata. Ukázalo se, že polovina redaktorů už něco podobného doma má.
- B. Degenerová-Lakotová přiznala, že s manželem podepisuje souhlas zásadně až po jeho výplatě. S milencem prý ne – tam není čas na administrativu.
- M. Degeprcal se svěřil, že jeho manželka má dokonce měsíční plán intimních povolení. Včetně státních svátků a víkendových příplatků.
- O. Degenemáš při ,,úklidu“ našel doma už vyplněné formuláře. Jeho jméno na nich ovšem nebylo. Zato jména několika cizích mužů ano. „Aspoň že je neznám,“ řekl s úlevou.
Průzkum mezi občany: národ je rozdělen
Šéfredaktor tomu odmítal uvěřit a poslal nás do terénu. Oslovili jsme náhodné občany. Zde jsou některé publikovatelné odpovědi:
- „Di s tím do řiti, ty debile.“ byla nejčastější reakce, překvapivě napříč věkovými skupinami.
- „Nevím, neznám, přesto souhlasím.“ typický český přístup.
- „Jo, znám, mám takovou megeru doma…“
- „Jé, to je zajímavé, to doma zavedu.“ odpověď přibližně poloviny žen.
- „Ty malý chudáčku.“ řekla jedna starší paní a pohladila redaktora po tváři.
Jedna z našich redaktorek se vrátila s roztrženým zipem na sukni a špinavými zády. Nechtěla říct, co se stalo, jen se potutelně usmívala. Zbytek redakce se rozhodl neptat.
Oficiální stanovisko ministerstva
Náš šéfredaktor, už lehce nervózní, zaslal dotaz na Ministerstvo rozvoje, odbor rodina, sekce – sex a jiné vztahy. Odpověď přišla překvapivě rychle:
„Ano, tuto praxi zavádíme jako reakci na nebezpečné spontánní aktivity občanů ve volném čase, s ohledem na porodnost a nepracovní úrazy. Jde o pilotní projekt.
Dále ministerstvo uvádí, že se připravují další povinné formuláře, které bude nutné odevzdat bezprostředně po aktu. Například:
- kde k tomu došlo,
- jak dlouho to trvalo,
- co se při tom říkalo,
- kdo byl svědkem,
- a zda byly použity rekvizity.
„Detaily ještě upřesňujeme.“ S pozdravem, Danuše Drbalová.
Doporučení Degeneru:
Pokud chcete souložit svobodně, doporučujeme jediné – stihněte to dřív, než stát vydá metodickou příručku.
Článek vyšel v satirickém magazínu Degener.cz
Nápad – ★★★★☆
Nápad reagovat na současné společenské debaty o souhlasu formou absurdní byrokratické satiry je velmi nosný a trefný. Ačkoliv je téma vcelku populární, autorovi se podařilo jej rozvinout do zábavných extrémů, jako je zapojení fiktivního ministerstva. Jména redaktorů sice působí trochu prvoplánově a lacině, ale k drsnější satiře tohoto typu to vlastně sedí.
Atmosféra – ★★★★☆
Text výborně navozuje atmosféru klasického bulvárního či satirického plátku, čtenář se okamžitě orientuje ve všudypřítomné nadsázce. Reakce náhodných občanů i absurdní odpověď z ministerstva skvěle budují komickou a lehce cynickou náladu. Působí to uvolněně a autorovi se daří udržet čtenářův úsměv na rtech po celou dobu čtení.
Provedení – ★★★★☆
Stylistika je svižná, text má výborné tempo a díky členění do odstavců a odrážek se velmi lehce čte. Objevují se jen drobné typografické prohřešky, jako je nesprávný tvar dolních uvozovek, které ale plynulost nijak nenarušují. Pointa v závěru je úderná a přesně splňuje to, co se od dobrého satirického článku očekává.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi povedený satirický kousek, který si chytře střílí z byrokratizace intimního života. Autor prokazuje dobrý cit pro pointu, gradaci humoru i novinářský styl psaní. Pokud se v budoucnu zkusí vyvarovat trochu lacinějších vtipů, posune to jeho tvorbu na ještě inteligentnější úroveň. Určitě v psaní pokračujte, máte skvělý smysl pro absurditu!