Kapitola první

Na palubě mezihvězdného parníku

První paralelní budoucnost někde v nám neznámém kosmu:

Octobriana seděla s roztodivnými pocity na palubě. Její pocity nebyly roztodivné ani tak z toho, že tato stará kocábka se všelijak třásla, skřípala a co chvíli její atomový pohon vykazoval známky stáří a opotřebování a ani tak z toho, že to uvnitř všelijak vybuchovalo a strojníci museli motor chodit chladit manuálně ručními přístroji… V době, kdy už jsou nukleární reaktorové motory chráněny ochrannými poli, může dojít občasně k výbuchu, obzvláště, když daný nukleární reaktorový motor neodpovídá bezpečnostním  a technickým parametrům. To se prostě jen vezme nové ochranné pole a je problém vyřešen.. Dokud nenastane skutečná katastrofa, tak se bude šetřit, na všem, hlavně na lodích obyčejných a “postradatelných” lidí..

A tak snad její pocity nebyly roztodivné ani proto, že se s pohybem stroje co chvíli otřásal bufet, ve kterém právě seděla.

Myslela na Klárka, který je tady někde na palubě..

Méně majetné třídy, k nimž náležel Klárk, plují pouze na těchto vesmírných lodích, ale za nic na světě by se v tomhle začarovaném systému nikde nenapsalo, jaké jsou tu skutečné podmínky, nebo zda by někdo snad z první cestovní třídy se svezl druhou třídou a už vůbec ne, že by se kdokoliv z druhé třídy nikdy nevozil v první…

Octobriana věděla přesně na koho myslí a pro koho si přišla a v jejím podvědomí se stále dál odvíjel jeho obraz..

“Kdepak Klárku, ty jsi se nikdy ničím jiným nevozil”, zakřenila se při této myšlence a v jejím výrazu se mísil soucit s pochopením.

Přemýšlela chvíli nad tím, jestli Klárk a vlastně ti všichni tady nemají toho umělého jídla vždy stejné chuti už dost natolik, aby se vybičovali k jiné aktivitě, než je poslušnost systému, který je nenávidí.

Ten systém, který vzešel z kapitalismu jednadvacátého století, z nepřirozeného vývoje, z nerovnoměrného a pozměněného.

Rozmýšlela co dělá asi Klárk v mezipalubí….

“Mezipalubí”, tak to totiž je, ale za nic na světě by se neřeklo “cestující z mezipalubí”, protože cokoliv co je zde vystaveno možnosti veřejné kritiky mění název.

Otřásla se přitom pomyšlení..

Jednoduše mezipalubí rozdělili na dvě části, jedna je turistická třída a druhá třetí třída, první třídu tento vesmírný parník přirozeně nemá.

Rozdíl je nepatrný, co do kvality takovéhoto cestování , ale i do symboliky.

V třetí třídě je ale narváno do jedné místnosti daleko více lidí, i třicet a více a paradoxně zde cestují celé rodiny s hromadami dětí, protože migranti nemají nárok na lepší zacházení, navíc se k nim tak i chovají zřízenci na jakékoliv lodi.

Turistická třída je pro takové všelijaké méněcenné úředníčky a různé podobné intelektuály, takové dobrosery a přicmrndávače režimu, kteří se do výčtu těch, které boháči na svých palubách luxusních linek potřebují už nevešli, anebo zlodějíčky, malé mafiány, kteří následují své pány plujících v lodích první třídy. Nicméně i v turistické třídě to není žádné epochální přilepšení, snad kromě toho, že můžete nahoru, na vyšší palubu a do bufetu společně s posádkou. A samozřejmě kabina, tu máte s několika lidmi, od tří, do pěti.