2. Nedovtipy
Když se Jarka s Jindrou ocitli v Nedovtipech, nemohli nikde najít žádnou hospodu. Chodili půl hodiny, až se zeptali kolemjdoucího muže.
„Pane, prosím Vás, kde je tady nějaká hospoda?“
„He?“ vyhrkl nechápavě tázaný a vykulil na Rychlé Pípy pár zmatených očí.
„Nic,“ hlesl Jarka a pokračovali v cestě.
Po nějaké době se jim skutečně podařilo najít něco, co vypadalo jako hospoda. Jmenovala se „Na ztracené vartě“ a stála na tak nelogickém místě, že chvíli Jarka s Jindrou nechápavě kroutili hlavami.
Když vešli dovnitř, ocitli se v liduprázdné místnosti se šesti stoly a výčepem netypicky situovaným ve středu místnosti. Za Pípou stál výčepní a tankoval do půllitrů desítku Staropramen.
Chlapci se rozhlíželi, ale nikde nebyl vidět žádný host.
Výčepní mezitím položil na tác desáté pivo a vyrazil k jakýmsi plechovým dveřím.
Chlapci se na sebe podívali a pokrčili rameny.
Výčepní dveře otevřel, a v tu chvíli ticho prořízl cinkot půllitrů a šum hovoru. Místnost praskala ve švech. Když sem Jarka nahlédl, viděl, že se zde tísnilo asi deset stolů téměř namačkaných na sebe a hosté, na které nezbylo místo, zde postávali a různě posedávali po kamnech a po podlaze.
„Promiňte, můžeme si dát pivo?“ zeptal se Jindra výčepního, který se vracel k výčepu s prázdnými půllitry.
„Ne, nesmíte!“ vykřikl přísně výčepní, ale pak se rozesmál a dodal, že jen žertoval. „Jen si sedněte, jestli najdete ještě nějaké místo!“
„A tady u výčepu se sedět nesmí?“ zeptal se nesměle Jindra.
„No, když o tom tak uvažuju, proč by ne!“ odpověděl zamyšleně výčepní.
Poté Jarka kývl hlavou ke kovovým dveřím.
„Asi nějaká svatba, co?“
„Svatba? Proboha to ne! Proč?“ podivil se výčepní.
„Tak asi nějaká uzavřená společnost!“ pokračoval Mordylka.
„Uzavřená společnost? Blbost!“ zavrčel výčepní.
Jarka vzdychl, zakroutil nechápavě hlavou a zadíval se na ubrus.
„A proč jsou všichni natlačení v té místnosti, když je tady u výčepu celá místnost prázdná?“
Výčepní se znovu zamyslel a prohrábl si vlasy.
„No, když o tom tak přemejšlim, taky mi to přijde divný.“
Vzal dvě piva, postavil je před chlapce a zamířil znovu do vedlejší místnosti.
„Hej, chlapi, proč se tady mačkáte, když je vedle u výčepu celá místnost prázdná?
„To je pravda!“ ozval se hlas z davu. „Je tam prázdno a tady se mačkáme!“
„Pojďte, přesuneme se!“ křičel hlas další.
„Dobrej nápad!“ odpověděl kdosi.
Nastalo velké stěhování. Bylo slyšet cinkání sklenic, šoupání židlí, vrzání stolů a všichni lidé se jako na povel přesunuli k výčepu. Následkem toho byla místnost za kovovými dveřmi rázem zcela prázdná a naopak u výčepu bylo náhle k nehnutí.
Hlasité předčítání
