Úryvek ze sbírky povídek Do žen se nemočí…
„Vaše podvědomí má nekonečnou moc.“ — Joseph Murphy
Čím silnější a děsivější bouřka, tím více si člověk užívá ten klid, když odezní. Když se mraky začnou trhat, vzduch provoní ozón, ptáci začnou zpívat, pak i největší skeptik podlehne přesvědčení, že svět je úžasný a krásný. Já se takhle cítil za každého počasí, když po dvou letech odezněly mé psychické potíže. Vše mi přišlo naráz barevné a mimořádně zajímavé. Nejvíce mě fascinovali lidé, jichž jsem se donedávna děsil. Kamarádi a známí se domnívali, že jsem se patrně zbláznil. Normální člověk nemůže přece být neustále tak happy. Pro mé vytrvalé pozitivní naladění jsem byl vítaným společníkem. Opět jsem si užíval lidskou společnost. Po čem jsem toužil ještě víc, bylo rande s dívkou, se vším, co k tomu patří.
A brzy nastala situace, která tomu nahrála. Při jednom setkání s přáteli v restauraci, jsem cestou z toalety potkal svou bývalou milenku. Oba nadšení, že se po letech vidíme, neztráceli jsme čas zbytečnými řečmi, a ihned jsme si domluvili dostaveníčko u mě doma.
Den před schůzkou mě ještě má mysl bombardovala lechtivými vizemi. Jak si sedá u mě v kuchyni na barovou židličku. Sukně odhalí na odiv její úchvatně dlouhé končetiny. Přicházím k ní, abych se jí zeptal, co si dá k pití, a mohl se dotknout jemné pokožky pevných, sportem vypracovaných stehen. Šeptá mi do ucha objednávku a při tom mírně stehna rozevře, aby mi umožnila cítit na dlani teplo mezi nimi. Vnímám vůni jejího parfému a vibrace její nedočkavosti z touhy po pokračování. Nádherné, živé představy. Šel jsem si raději ven zaběhat, abych nezešílel.
Bývalka dorazila přesně tak, jak jsem si jí předchozí večer vysnil. Měla na sobě tu krátkou sukni, vkusně namalovaná, vonící jemným parfémem, zářící touhou po spojení.
Vše dokonale sedělo. Až na jeden důležitý detail. Na mě.
Já se vůbec neřídil scénářem, kterou má fantazie tak rozkošně napsala. Veškerý erotický náboj ze mě z nepochopitelných důvodů vyprchal. Stál jsem před ní v panice jako maturant, jež si vytáhl téma, o kterém neví ani slovo.
‘Co si dáš k pití?’ zkusil jsem navázat na včerejší vize a probudit tak někde hluboko dřímající vášeň.
‘Máš víno? Sladké, rudé?’ Vyslovila ta slova úmyslně s lechtivou nadsázkou.
‘Jasně, červené mám. Ale jen suché.’ naznačil jsem nenápadně, že se patrně ode mě ničeho sladkého nedočká.
Když jsem se nešikovně pokoušel otevřít láhev, přistoupila ke mně zezadu a přitiskla se tím nádherným tělem. Dlaně položila na má ramena a do ucha mi špitla ‘Ty si ze mně nervózní, Danečku? Takovýho tě neznám.’
‘Kdepak. Nervózní, to nejsem.’ řekl jsem velmi nevěrohodně.
Pral jsem se dál s červeným vínem, když mi jemně ale neočekávaně sáhla do ochablého rozkroku. Lekl jsem se tak, až mi flaška vyklouzla z rukou a roztříštila se hlasitě o podlahu. Světlá dlažba se zbarvila krvavě rudou explozí.
‘Ježiš, promiň.’ omluvně vykřikla.
‘V pohodě.’ rychle jsem ji uklidňoval. ‘Běž se posadit, já to uklidím.’
Když jsem sbíral poslední střípky skla, kouknul jsem k barovým židlím. Má překrásná atletka seděla na jedné z nich s široce roztaženými stehny a prsty hladila látku miniaturních kalhotek. ‘Pojď mě ochutnat, nešiko. Moc to potřebuju.’
Konsternovaně jsem hleděl na ten překrásný obraz. Žasl jsem nad dokonalými křivkami sportovně tvarovaných dívčiných nohou. Mé libido však tvrdě spalo dál. To pružné tělo plné touhy na mě působilo stejně, jako bych se díval na kus skvostného nábytku. Budilo obdiv, ale ani špetku vzrušení.
‘Tys ale pěkně nedočkavá, uličnice.’ snažil jsem se odlehčit tu prekérní situaci.
‘Nedočkavá? Kdysi si mi to udělal cestou domů několikrát venku na ulici, než jsme spolu skončili v tvý posteli.’
‘Jo, copak kdysi, to bylo všechno jinak.’ říkal jsem si vduchu. Jak jsem ji měl vysvětlit, že se mi líbí jako nikdy předtím, ale že mě nechává absolutně chladným?
Ona měla v očích stále naději, když ke mě poklekla a rozepla zip kalhot. S obavami, že ani tohle snažení o vzpružení mého nezúčastněného společníka nevyjde, nechal jsem ji provést poslední oživovací pokus. V jejich vlhkých a teplých ústech mi bylo příjemně, ale pořád to nestačilo. Zavřel jsem oči a hledal v paměti nějakou výjimečně erotickou vzpomínku, která by zažehla jiskru v mém podbřišku. Nic. Zkusil jsem to s meditací, vypnul svou mysl a plně se soustředil na dotyky jejich rtů. Tím jsem to ale definitivně zazdil. Mé snahy mi přišly najednou tak absurdní a legrační, že jsem se nekontrolovaně rozchechtal na celé kolo.
Dokonce, když se má uražená milenka zvedla zpět na nohy, nedokázal jsem smích potlačit. Chtěl jsem jí to vysvětlit, ale stavidla se prolomila a masivní vlna uvolnění nebyla k zastavení. Nebyl jsem schopen jediného slova.
‘Dane, ty seš neuvěřitelnej debil!’ chrstla mi ostrá slova do rozesmátého obličeje. Strhla kabelku ze stolu a za vteřinu za sebou práskla dveřmi.
Když jsem osaměl, smích mě rázem přešel. Mrzelo mě, že má krásná přítelkyně odešla v takovém stavu. Vzal jsem mobil, abych se jí omluvil a vysvětlil jí, proč k tomu došlo. Příčiny mého selhání jsem ale neuměl zformulovat. Sám jsem tomu nerozuměl. Už nikdy se mi od ní nedostalo odpovědi na žádnou mou sms.
To, že nešlo o její chybu či nedostatek, se potvrdilo v mých následujících pokusech o pohlavní sblížení s jinými ženami. Vždy, když se schůzka měla tendence intimně zvrhnout, začal jsem kličkovat a uhýbat, aby k sexu nedošlo. Časem jsem se zdokonalil natolik, že veškerá setkání s ženským pohlavím postrádala z mé strany i jen náznak erotického zajiskření. Uvnitř plný touhy, navenek asketickým mnichem. To byl můj nový postoj ke světu. Přede mnou byla léta nedobrovolného celibátu.
Hlasité předčítání
