1. Co řekl věštec?
Jeden věštec, který navštívil obra Ínemaka v jeho hradě v Temnovišti, mu prozradil něco, co Ínemak nedokázal dostat z hlavy. Řekl mu, že jeho dva klenoty věčnosti jsou mu k ničemu — že potřebuje ještě třetí část. Jenže ta prý nebude snadná k získání…
Obr Ínemak se rozzuřil a zařval na věštce, aby mu řekl víc. Ten se ale jen ušklíbl a mlžil: že taková tajemství nemůže vyzradit jen tak…
Obr na něj zavrčel:
„Tak dobře, kolik chceš za to tajemství?”
Věštec sklonil hlavu a tiše odvětil:
„Řeknu ti to až cestou. Ale musíš slíbit, že vezmeš i mě, a hlavně mou matku. Prosím, pane… ona ti povypráví víc než já.”
Ínemak se zamračil a chvíli mlčel. Pak ho poslal pryč se slovy, že mu dá vědět, až se rozhodne vyrazit.
Když věštec odešel, zašel obr za Moranem. Ale přišel k Moranovi i Norman, když slyšel obrovy plány na tajemnou cestu, tak se hned vnutil,že by se rád přidal. Tentokrát se choval překvapivě v klidu, a tak Ínemak nakonec kývl, že vezme i jeho.
Na mě se zatím nezlobil — ani za to, že jsem minule utekla z jeho věže. Najednou měl úplně jiné starosti.
Ani mě nešel zamknout do věže. Místo toho mě usadil ke stolu v hodovní síni a povídal,co všechno se dozvěděl od věštce. Zadíval se na mě těma svýma temnýma očima. Nakonec pomalu pokývl:
„Vezmu tě s sebou na tu výpravu. Ale slib mi, že se budeš snažit mě ničím nenaštvat.”
Kývla jsem a slíbila, že obra nenaštvu.
Ínemak zavrčel:
„A zvládneš to i bez Marmonda, co?”
Šklebil se na mě, tak jsem kývla: „Snad jo…”
Obr mě pleskl po ruce, zahučel:
„Radši žádný Marmond!”
Jen kdyby tušil, co se stane hned potom—
2. A na co klenot věčnosti?
Zaslechla jsem to, když obr s někým mluvil u dveří od své komnaty. Já jsem už ležela v posteli a na půl už spala… musela jsem na chvíli usnout. A právě tehdy se objevil Marmond.
Nejdřív jsem si myslela, že se mi zdá. Ale ne — stál tam opravdu. Díval se na mě, a já se nemohla ani pohnout. Cítila jsem divný strach.Nemohla jsem ani vykřiknout, když mě najednou vyzvedl do náruče a zmizel se mnou do tmy.
Pak mě hrubě shodil k ohni, který hořel na pobřeží. Vlny narážely do skal, jiskry z ohně létaly do noci. Marmond nade mnou stál, hrozivě se mračil a zahučel:
Nápad – ★★★★☆
Příběh nabízí velmi zajímavý fantasy svět plný obrů, stínů, pirátů a tajemných artefaktů, což je skvělý základ pro dobrodružnou knihu. Motiv hledání třetí části klenotu věčnosti dává ději jasný směr a záhada kolem hlavní hrdinky a jejího „znamení“ udržuje čtenářovu zvědavost. Líbí se mi také dynamika vztahů mezi postavami, zejména nevyzpytatelný Marmond, který vnáší do příběhu vítané napětí.
Atmosféra – ★★★☆☆
Textu se daří budovat temnější, pohádkově laděnou atmosféru, obzvlášť ve scénách na pirátské lodi nebo při popisu děsivé stařeny připomínající Smrt. Emoce hlavní hrdinky, její strach i zmatek, jsou uvěřitelné, ale občasné rychlé střídání scén trochu narušuje pohlcení do děje. Kdybys věnoval či věnovala více prostoru detailnějším popisům prostředí a pocitů, nálada by čtenáře vtáhla ještě mnohem silněji.
Provedení – ★★☆☆☆
Děj má svižné tempo a čte se lehce, dialogy posouvají příběh neustále kupředu bez zbytečných prostojů. Stylistika by si však zasloužila péči, zejména je potřeba omezit opakování slov (např. neustálé „zavrčel“, „zařval“) a vyhnout se příliš strohým přechodům mezi scénami. Také si dej pozor na typografii, chybějící mezery za interpunkcí a uvozovkami text zbytečně sráží, i když samotný obsah má velký potenciál.
Celkové hodnocení:
Ukázka působí jako slibný začátek napínavého fantasy příběhu, který má spád a zajímavou ústřední zápletku. Ačkoliv je text po řemeslné stránce zatím syrový a bude vyžadovat důkladnou redakci, tvá fantazie a schopnost vymýšlet poutavé zvraty jsou obdivuhodné. Nenech se odradit technickými chybami, piš dál a zkus příběh nechat trochu více dýchat pomocí hlubších popisů.