Ínemak: Obr ze snů a zakázané přátelství
Jak jsem zlobila obra a pak byla moc nemocná
Další sny u obra v jeho hradě.
Obr se na mě od minula zlobil, že jsem ho připravila o zlou věštkyni, která držela krále Silvera pod jejich vlivem, když už tomu tak nebylo a stříbrný král Silver znovu začal vládnout bez vlivu obra a zlé věštkyně v podzemní říši, obr mi to jen tak nechtěl prominout a bylo to těžký zůstávat s ním v jeho blízkosti, byl protivný, sotva mě k sobě donesl, mračil se a bojoval s tím svým vztekem v sobě, přesto,že jsem se mu omlouvala a přála si, aby se už na mě nezlobil! Řekla jsem mu znovu:
,,Ínemaku, prosím, nezlob se za to na mě a nevyčítej mi to pořád! Jestli se mnou chceš trávit čas, mohli by jsme jít třeba k barevnému vodopádu a na houpačku, proč už mě tam nevezmeš, vždyť jsme tam byli jenom jednou a byla to i legrace, mě to ve hradě nebaví, když se jen mračíš a tak by bylo fajn, kdyby jsme se šli někam podívat, kde to je krásný, než být pořád tady ve hradě!“
Tahala jsem obra za rukáv a zlobila ho! Ale on jenom zavrčel, setřásl mě a řekl, ať si tu užívám v klidu a jsem ráda, že nemá potřebu mě trápit, plánuje zase obnovení věže a jestli ho naštvu, půjde mě zamknout k ostatním tam dolů do hradního vězení! Tak jsem v klidu seděla a pozorovala obra,jak se začal nervózně procházet s rukama za zády, pak už jsem to nevydržela a vstala jsem a začala se procházet s ním. Obr se zastavil a naštvaně se na mě podíval, zařval a ukázal, ať si sednu na místo! Ale já jsem nešla a zamračila jsem se stejně, jako on. Obr mě chytl a hodil na postel, znovu zařval, ať se od tam ani nehnu, jinak už mě půjde vážně zamknout tam dolů!„Jestli budeš dál vzdorovat, skončíš tam dole – s ostatními! Nemysli si, že ti to všechno jen tak prominu!“
„Tak chci domů!“ Řekla jsem naštvaně a obr zavrčel:,,Žádný domů!“Tak jsem se zeptala a proč?“Obr mě šel praštit a řekl,,Žádný a proč!“
Rozbr ečela jsem se:,,To raději budu tam, než s tebou, když jsi takový!“
Tak jsem pak brečela na obří posteli a bylo mi moc smutno za Ohynem, úplně nejvíc na světě. S každou kapkou slzy která ze mě stékala, jsem měla pocit, že se rozplývám do nicoty. Ohyn mi chyběl tak, až se mi svíralo srdce a v hlavě mi duněla jen ozvěna jeho jména,,Ohý“
Obr se šíleně rozzuřil, že zase myslím na Ohyna a na víc za ním brečím a tak, mě chytl a odtáhl dolů do hradního vězení, Ínemakovy kroky duněly po kamenných schodech, zatímco mě táhl za ruku. Jeho stisk byl pevný, až mě pálil, ale nešlo mi nic říct! Tiše jsem se nechala táhnout a pokoušela se srovnat dech, zatímco se mi v hlavě točilo tisíc myšlenek.
„Tady budeš!“ zavrčel, když mě vstrčil do cely. Dveře s těžkými mřížemi zavrzaly, když se zabouchly, a zvuk ozvěny se rozlehl místností. „Máš, co chceš! Mysli si na Ohyna, buď smutná, je mi to jedno. Ale tady se uklidníš!“
Hlasité předčítání