1. Zpátky u obra v Temnovišti 😈
–Po tom, co se Norman ztratil někde sám v horách a nechal mě samotnou u léčitele ve vesnici, se tam objevil Ínemak.
Na jednou u mě stál a vyděsil léčitele i jeho ženu. Pobaveně se zasmál a zahřměl:
,,Neděste se, jen ji odnesu k sobě. Norman je pryč. Tak tady jejich společná cesta skončila.”
Vyzvedl mě do náruče a zmizel se mnou do jeho hradu. Usadil se se mnou ke stolu a zeptal se:
,,Tak co, jak bylo s Normanem v horách?”
Podívala jsem se na Ínemaka. Tvářil se legračně, šklebivě a nejspíš všechno sledoval tím jeho tajným kouzelným kukátkem. Povzdechla jsem.
,,Bylo to fajn…až na ten konec– moc mi vadí, že Norman odešel beze mě.”
Ínemak se trochu pousmál a kývl na mě, zavrčel:
,,Ale vydrželi jste to spolu celkem dlouho, bez malérů, až se Norman vrátí, zavřu ho do vězení, nic jiného si nezaslouží, co?”
Jeho temné oči se zaleskly, koutky se mu zvedly do toho jeho zlého úsměvu. Protivně vrčel:
😈,,Žádný Norman! Ani žádný Marmond a už nikdy nikdo další…!”
Vstal,vyzvedl mě do náruče a zmizel se mnou do věže.
Fňukla jsem:
,,To mi necháš takto hnusný krvavý skvrny?”
Ínemak na mě zafuněl:
,,Ve věži na tom nezáleží! Zůstaneš tady, dokud ti to nezmizí, už nikomu nedovolím, aby tě chtěl uzdravovat! Možnosti se vyčerpaly. Tak tu budeš v klidu odpočívat a ani se odsud nepohneš!”
S tím jsem nesouhlasila, začala jsem brečet:
,,Nechci být ve věži! Co když tu umřu? Ty chceš, abych ve věži umřela?”
Ínemak mě začal uklidňovat. Najednou slíbil:
,, Když se uzdravíš, pošlu ti sem Ohyna…nebo tě vezmu na oslavu na lodi k Moranovi, co?”
Přikryl mě až po nos, pohrozil:
,,A žádný stíny! Važ si bezpečí věže. Zůstaneš tady pro své vlastní dobro, slibuj!”
Neslíbila jsem, brečela jsem. Ínemak na mě naštvaně povzdechl, pak zmizel. Asi už mě měl dost.
Nápad – ★★★★☆
Autor má obrovskou fantazii a nebojí se čtenáře vrhnout do víru divokých událostí, od temných močálů až po palác z červeného skla. Koncept záchranné mise, která se zvrtne v únos podivným mužíčkem, je velmi zábavný a originální. Dynamika mezi postavami, zejména majetnický obr, bručoun Norman a tajemný Marmond, funguje skvěle a slibuje zajímavý vývoj. Je vidět, že svět Temnoviště má autor v hlavě bohatě a barvitě vykreslený.
Atmosféra – ★★★☆☆
Textu se daří budovat zajímavý kontrast mezi děsivým prostředím plným monster a odlehčenými, až komickými momenty, jako je hádka obra s mužíčkem. Emoce hlavní hrdinky jsou sice jasně pojmenované, ale čtenář by je prožil intenzivněji, kdyby se děj trochu zpomalil a více se pracovalo s popisy smyslů. Přesto má příběh své osobité, temně-pohádkové kouzlo, které dokáže vtáhnout do děje.
Provedení – ★★★☆☆
Děj ubíhá velmi svižným tempem a text se díky tomu čte jedním dechem, což je velká přednost této ukázky. Stylistika a gramatika však zatím pokulhávají; je potřeba si hlídat předložky (z/s), shodu přísudku s podmětem a správné psaní uvozovek v přímé řeči. Také doporučuji omezit neustálé opakování sloves jako „zavrčel“, „zabručel“ či „zasyčel“ a nechat dialogy dýchat přirozeněji. Pokud autor na této technické stránce zapracuje, celková kvalita a plynulost vyprávění obrovsky stoupne.
Celkové hodnocení:
Ukázka působí jako nespoutaná jízda plná fantazie, která má velký potenciál čtenáře bavit svými nečekanými zvraty a sympaticky nedokonalými hrdiny. Ačkoliv je text zatím dost syrový a vyžaduje důkladnou redakční péči, autorovi rozhodně nechybí to nejdůležitější – schopnost vymyslet poutavý příběh. Pokračujte ve psaní, hodně čtěte a pilujte řemeslo, protože tento svět si zaslouží být vyprávěn v plné parádě.