🌑 Prokletý král Silver 🖤
🦇 ROZMLUVA ZE STÍNEM:
„Jsem tu.“
Zašeptal stín, když se mihl kolem mě. A mně to udělalo radost — větší, než bych přiznala.
„Ty mi vidíš do snu a víš, o čem se mi zdá?“ zeptala jsem se tiše.
Stín odpověděl otázkou:
„Snad ano, snad ne… co by se ti líbilo víc?“
Pokrčila jsem rameny.
„Ale vždyť jsi viděl, co jsem prožila ve snu. Myslím, že to víš. Nebo ne úplně všechno?“
„Nejsem žádný vševěd,“ zasmál se šeptem. „Občas se někde zapomenu. Nemůžu být všude. Moje schopnost vidět zpětně bývá pomalá… někdy něco důležitého propásnu. Ale neboj. Všechno se nakonec dozvím. Dřív, nebo později. Na tom nesejde…
Vidím, jak moc jsi zvědavá — a to se mi líbí. A vím, co jsem ti slíbil.“
Jeho hlas potemněl jako hladina hluboké vody.
„Povyprávím ti o králi Silverovi. No jo… ale kde začít?“
„Vzpomínáš,“ řekla jsem, „jak jsi mi povídal o stříbrné soše krále Silvera, kterou vyrobil jeho bratr? Říkal jsi, že Silver může za jeho smrt…“
„Ano, přesně tak. Přenesu tě do Silverovy minulosti — chceš být u všeho od začátku? Nebo raději od určité chvíle?“
Zamrazilo mě v zádech.
„Možná radši jen část,“ šeptla jsem. „Nechci to moc dlouhé. Vždyť některé příběhy mi už vyprávěl Děsman. Četl mi z té knihy, kde byl krásný stříbrný král. Byl tehdy mladý. A jeho macecha pořádala plesy, aby si Silver a její syn mohli vybrat mezi princeznami tu pravou. Ale všechny šílely jen po krásném stříbrném králi… toho druhého, malého trpasličího prince přehlížely. Dál si už nevzpomínám. Prohlížela jsem si tu knížku tolikrát. Děsman to nesnášel. Nakonec ji někam schoval. Už mi z ní nikdy nepřečetl.“
Stín se zachechtal:
„To víš… Děsman Silvera nesnáší. Možná stejně jako obr. A taky Norman! Teda — pokud vím.“
Přikývla jsem.
,,Dobře,tak mě teda hned teď vezmi do Silverovi minulosti!“
Řekla jsem napínavě,v tom mě stín chytil a zasvištěl:
,,Ale jistě,s radostí,tak sleduj!“
🩸 Třicet mrtvých žen krále Silvera
1. Věštkyně
Krásný stříbrný král podzemní říše byl zoufale nešťastný s toho, že mu umřela další jeho milovaná královna, už třicátá!
,,Nejsem žádný vrah!”
Řekl král Silver věštkyni, která jediná směla ke králi, když měl své těžké chvíle.
Věštkyně kolem krále prášila uklidňující prášek s pytlíčku, který měla zavěšený na zápěstí, chraplavým hlasem mu říká:
,,To určitě nejsi žádný vrah, tvé snahy prolomit to strašné prokletí ale zatím selhaly, vím co všechno tě to stálo, tolik času, peněz, naděje, že už to tentokrát vyjde, pak to velké zklamání, beznaděj a zármutek, ti všichni přede mnou, kteří se snažili ti pomoct a přitom mnozí pro tvou záchranu nepřežili! To je určitě moc zlé, ale teď jsem tu já a neselžu můj králi.“
Silver nešťastně vzlykl, poručil:
,,Ukaž mi mou budoucnost, řekni, co mě čeká!“
Věštkyně mávla svojí hůlkou do zrcadla a v zrcadle se postupně ukazovaly různé obrazy, které viděl i král Silver.
Silver na věštkyni zahučel:
,,Tak vysvětluj! Pověs mi k tomu něco!“
Hlasité předčítání