1. Kde je Nat Přivolávač?
Po tom, co se minule stalo u Normana, rozhodl se obr, že už nesmím za žádnou cenu opustit jeho temnou věž.
Po otravě Normanovou dcerou mi jed ještě pořád proudí tělem. Vzpomněla jsem si na tu hroznou chuť a otřepala se.
Bylo to hořký, pálivý, černý — napila jsem se jen trochu,ale stačilo to,aby mi bylo zle na hodně dlouhou dobu,jako ještě nikdy.
Léčitel jen potřásl hlavou: „Na tak prudký jed není protijed. Musíš jen čekat, než to z tebe vyprchá.“
Jenže to nebude brzy.
A Normanova dcera? Ta je na tom hůř než já. Leží v léčírně, bez hnutí, s tváří bledou jako z vosku. Bojuje o život. Možná právě prohrává hru se stínem smrti?
Než mě obr zavřel do věže,stála jsem u její postele.
Norman zuří. Obvinil mě.
Před obrem na mě ukázal prstem a řekl: „Ten jed dala do poháru ona!“
Obr napřed mlčel,možná byl rád,že už je mi trochu líp a začal se mě zastávat.
Řekl Normanovi: „Proč by chtěla otrávit sebe i tvoji dceru? Kde by vzala tak prudký jed?“
Jeho hlas byl hluboký a tvrdý jako skála.Stál přede mnou jako hora, která se rozhodla být na mojí straně.
Věřil mi. Normanovi vážně řekl:,,Myslím, že to byla spíš tvá dcera,která se rozhodla otrávit sebe i ji.”
Norman to odmítl. Byl zaslepený. Požadoval moji smrt.Jeho trpitelský hlas zněl přes celou léčírnu,když prohlásil:
,,Jestli má dcera zemře,tak ona taky,shoří první pod ní!”
Obr mu naštvaně vyčetl:,, Normane byl jsi špatný hlídač. Nedokázal jsi ji uhlídat – a proto je vina jen na tobě samém.”
A pak… Normanova dcera zemřela.
Obr byl zoufalý. Rozhodl se otevřít truhlu a propustit z ní Nata Přivolávače. Jediný, kdo by možná dokázal přivolat duši Normanovy dcery zpět.
Jenže truhla byla… prázdná.
Zbyl v ní jen klam, přízrak, který se rozpadl jako popel ve větru.
Obr zuřil. Ani kouzelné kukátko nedokázalo Nata vystopovat.
Norman ve své slabé chvíli obrovi tiše přiznal, že Nat Přivolávač… už není mezi živými. Obr na něj zařval, ať vysvětlí, co tím myslí. Norman spustil:
„Když jsi mě zavřel do vězení, přišel Nat za mnou. Chtěl mě nahradit iluzí, vzít mě s sebou na nějakou tajnou výpravu. Ale já na něj byl ještě plný vzteku. Nechtěl mi posledně pomoct přivolat mého syna! Prý to nedokáže – jeho kouzlo bylo slabé, říkal, že na dávno mrtvé už nestačí. Rozzuřilo mě to! Strhl jsem mu amulet z krku, jeho ochranu – a rozbil ho! Nat se hned poté rozpadl… prostě zmizel. Rozpadl se v prach.“
Obr se díval stranou. „To byl určitě další z jeho triků,“ zavrčel. „Je to mocný čaroděj – amulet nestačí, aby ho zabil.“
Ale Norman trval na tom, že je mrtvý. A šel dál:
„Byl slabý už dlouho. Nedokázal přivolat mou ženu… ani dceru, než zemřely u krále Silvera. Vsadím se, že byli spolu domluvený.Možná i se Silverem! Byl proti mně. Zradil mě – jako kdysi zradil i tebe, můj pane!“
Obr ztichl. A poprvé po dlouhé době vypadal… zničeně.Objal mě a pak odnesl do věže,pryč od Normana.
Hlasité předčítání